18°C
Bronislav Poloczek se narodil 7. srpna 1939 v obci Horní Suchá, která v té době patřila Polsku. Jeho maminka pracovala jako kuchařka a otec byl horník, co během 2. světové války působil v polské jednotce britské armády. Kvůli tomu měl pak herec za komunistického režimu špatný kádrový profil. Již od roku 1956 působil v polském souboru Těšínského divadla v Českém Těšíně, později vystudoval herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Přijímačky absolvoval v polštině, ale během dvou let musel dokonale zvládnout češtinu, která nebyla jeho mateřštinou.
Po skončení školy v roce 1961 krátce pracoval jako kulisák, poté působil ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. V roce 1966 přešel do Východočeského divadla v Pardubicích a v té době už sbíral své první herecké zkušenosti i před filmovou kamerou - jeho premiérou byla spartakiádní „agitka“ Valčík pro milion. Později zazářil v dramatu Ucho, který naopak skončil na dlouhá léta v trezoru. Zaujal v kriminálce Sázka na třináctku, v komedii Jak dostat tatínka do polepšovny či ve snímcích Pozor, vizita!, Zlatí úhoři a Smrt krásných srnců.
Jako kapitána Ořecha v Černých baronech, jehož mnohé hlášky bez přehánění zlidověly, si ho diváci zamilovali - stejně jako svérázného kotelníka Tomáše Babulu v nováckém seriálu Hospoda či Nykla staršího v nekonečné Ulici. A i když se filmové a televizní úspěchy se dostavovaly jen postupně a většinou mu byly svěřovány role spíše vedlejší, na divadelních prknech byl Poloczek mnohem úspěšnější a pyšnil se i nominací na Cenu Thálie. Byl členem Naivního divadla v Liberci, které se později přetransformovalo na známé pražské Studio Ypsilon, i členem činohry Národního divadla.
Pohřeb Bronislava Poloczka Hana Hoschlová
Poslední z neuvěřitelných tří stovek filmových a televizních postav vytvořil v pokračování pohádkové Dívky na koštěti, tedy ve snímku Saxána a lexikon kouzel, kterou v roce 2011 natočil Václav Vorlíček (†88). Ačkoliv si zahrál postavu kouzelníka Viga, bohužel se už nestihl namluvit. Hlas mu tak v postprodukci propůjčil Oldřich Vlach (82).
Mezi hereckými kolegy však Poloczek neměl dobrou pověst. Údajně to byl bručoun a cholerik, který se řídil heslem „co na srdci, to na jazyku“. Jeho nevyzpytatelná povaha navíc vygradovala po skonu manželky.
Se smrtí své milované Zdenky, s níž strávil téměř čtyřicet let svého života, se Bronislav Poloczek jen horko těžko vyrovnával. Vzal si ji už coby osmnáctiletý a poté, co jej navždy opustila, už ani jeho nebavil život. Začaly ho navíc trápit zdravotní problémy. „Už mě nic nezajímá. Už nechci ani hrát. Nic už neplánuju. Čekám jen na smrt,“ posteskl si Poloczek v jednom ze svých posledních rozhovorů. 16. března 2012 v Praze, po srdeční příhodě a po jedenácti dnech boje o život ve vinohradské nemocnici, přes veškerou snahu lékařů naposledy vydechl.
