18°C
Kdyby ho nezabila zákeřná nemoc, mohlo mít tehdejší Československo mimořádně všestranného umělce, jemuž by se těžko hledal někdo rovný. Jiří Grossmann v sobě naprosto dokonale spojoval zpěváka, textaře, hudebníka a ironicko-satirického spisovatele s vybroušeným stylem. Počátkem šedesátých let se v klubu Olympic seznámil s Miloslavem Šimkem, studentem pedagogické fakulty, a šlo o osudové spojení. Padli si do oka a začali psát své – později bez přehánění legendární – scénky, skeče a vystoupení.
Grossmannův život byl však kvůli vážné nemoci příliš krátký. Už na vojně v roce 1963 se mu udělala na krku boule, kterou mu odstranili ve Střešovicích. Dostal pak tzv. modrou knížku, což pro něj znamenalo osvobození od vojenské služby. Rakovina lymfatických uzlin, tehdy neléčitelná, ale bohužel neřekla své poslední slovo. Naplno u něj propukla v roce 1969, tedy o pouhých šest let později. Non-Hodgkinův lymfom, tedy onemocnění bílých krvinek, je velmi zákeřná choroba. Velmi rychle roste a metastázovat může kamkoliv v těle...
Časté pobyty v nemocnici Grossmanna sice zpočátku úplně nevyřadily z práce, ale velmi mu ji komplikovaly. Svou nemoc totiž před veřejností tajil. Sám však cítil, že se jeho život chýlí ke konci – jeho pobyty v nemocnici byly stále delší. A to, že věděl, jak mu „zvoní hrana“, je pak nejvíce znát z jeho posledního textu k písni Závidím, který napsal pro Naďu Urbánkovou (†83). Poté, co 5. 12. 1971 zesnul v nemocnici na Karlově, právě hit Závidím mu pak na vinohradském hřbitově, kde ho pohřbívali, Urbánková na přání jeho matky zazpívala.
Den před svou smrtí se mimochodem Grossmann naposledy objevil na jevišti. „Před smrtí si přál vystoupit. Na ten den nikdy nezapomenu. Lékaři ho opíchali injekcemi a přivezli ho do divadla. Spatřila jsem kostru potaženou kůží. Obložili jsme ho polštáři a odvezli ho na jeviště. Jak my herci, tak i diváci věděli, že to je představení pro něj. Jirka se chtěl evidentně rozloučit. Bylo to příšerně smutné. Jirka zemřel krátce nato,“ vzpomínala pak po letech s neskrývaným dojetím Urbánková.
Zuzana Bubílková v novém pořadu Blesk.cz Kápni božskou: Přiznala vztah se Šimkem! Petr Macek
O několik let později stejný druh rakoviny potrápil také Jiřího Bartošku, jenž podstoupil 30 ozařování a náročnou chemoterapii, a také mnohokrát oceňovaného Zlatého slavíka Karla Gotta. Oběma se tuto nemoc podařilo porazit – přestože Gotta pak akutní leukémie nakonec přece jenom o život připravila. A stejně tomu bylo i v případě Miloslava Šimka. Toho zabily komplikace při boji s leukémií – zánět slepého střeva a zápal plic jeho smrt urychlily...
Právě strašák v podobě Grossmannova brzkého skonu nad ním visel jako Damoklův meč. „Profesor, který mu bral kostní dřeň, mu ještě říkal: Takhle jsem, pane Šimku, tady kdysi odebíral kostní dřeň panu Grossmannovi. A laborantka mu projížděla kostní skelet se slovy: Stejně jsem kdysi rentgenovala pana Grossmanna...“ svěřila v jednom z rozhovorů jeho vdova Magdalena Šimková s tím, že to jejího manžela upřímně děsilo. Věděl totiž, jak Grossmann dopadl...
