14°C
Sešli jsme se v Galaxii barev v obchodním domě Chodov. Jak se vám líbila multimediální výstava?
„Už jsem tu byl při otevírání Světa medúz, to byl také nápad pana Pluhaře. On dokáže v člověku vyvolat údiv. Fascinující vesmír kolem vás a ve vás. Toto je pro fyziku to nejlepší, co může být. To je optika v životě, studenti to mohou zažít naživo, a to nahradí tisíce vzorečků. Tady se dá dětem ukázat, že nemusí mít strach z fyziky, protože je zábavná, nesmírně tvořivá a mohou z ní mít dobrý pocit.“
Jak jste se dostal k učení na základní škole? Uvažoval jste někdy, že budete učit?
„Ne, neuvažoval. Byl jsem v té době starosta a rozhodl jsem se, že odejdu. Nemusel jsem, ale po deseti letech jsem si řekl, že je čas předat žezlo dalším. Pak jsem jel vyzvednout už těhotnou manželku ze školy a zastavil mě ředitel se slovy, když jste přivedl naši nejlepší učitelku do jiného stavu, tak mi za ni sežeňte náhradu! No, a já na takovou výzvu kývl. Mám na škole poloviční úvazek, učím fyziku, přírodopis a mediální výchovu. Dominantně se ale živím moderováním v televizi nebo různých akcí.“
Co zajímavého chystáte od září do Zázraků přírody?
„Témata se ještě ladí, budeme točit celé léto. Ale teď jsme byli na Orlické přehradě, dostali jsme se dovnitř díky Povodí Vltavy. Byla to docela zajímavá záležitost, i když žádný adrenalin, ale letní romantika.“
Během natáčení Zázraků přírody jste si většinu akcí vyzkoušel sám. Co bylo nejhorší?
„Měli jsme několik pokusů, které byly hodně náročné na psychiku. Vzpomínám si na jeden pokus, pracovně se tomu říká třecí kladka, kdy jsem musel skočit ze sedmnácti metrů a na druhém konci lana bylo závaží, které se mělo omotat kolem vlastní tyče, která mě držela. Nebylo to nijak jištěné, takže naštěstí tam fyzika zafungovala. Ve škole jsem to vždy demonstroval na hrníčku, provázku a vařečce. Párkrát se ten hrníček rozbil. Tak se ukázalo, že ne vždy pokus může vyjít v pohodě, ale nám to naštěstí vyšlo. Potom mě hodili s autem do vody, tam se zablokovaly dveře, takže jsem se nemohl dostat ven. Museli mě vytáhnout jeřábem z vody. Ale nemohl jsem se dostat ven, protože popruhy z jeřábu zablokovaly dveře. Pak ne úplně dobře vyšel skok ze zvíkovského mostu z padesáti metrů. Byl to trochu tvrdší dopad, než jsme čekali...“
Musel jste být hospitalizovaný?
„Byl jsem na pozorování, protože jsem tam udělal takové saltíčko.“
A co tomu všemu říká vaše manželka?
„Manželka je zlatíčko! Vymyslela si skvělou variantu, jak se nestrachovat o svého muže, když jede točit Zázraky přírody... Přespříliš se neptat!“
Znali jste se předtím s vaším parťákem Marošem Kramárem?
„Ne, dohromady nás dala dramaturgyně České televize Eliška Faeklová. Vůbec nevím, jak to udělala, ale padli jsme si povahově úplně báječně. Jsme na stejné vlně.“
Štve vás něco na Marošovi? Anebo byste chtěl naopak vyzdvihnout něco pozitivního?
„Jen pozitivního! Maroš se snaží souznít s druhými lidmi. S každým hledá stejnou harmonii. Za patnáct let jsme se ani jednou nepohádali. To je přece perfektní.“
Zázraky přírody se točí už tak dlouho?
„Ano. Původně měl mít pořad jen šest dílů a vidíte, už má svůj skvělý život.“
Máte ještě nějaké další projekty?
„Rád dělám takové dvouminutové reportáže, které jsou na větší společenská témata, jako je zadržení vody v krajině, o bydlení a energiích. To mě nesmírně baví.“
Bavila vás práce starosty?
„Bral jsem svou funkci vážně a naplno. Snažil jsem se být maximálně ku prospěchu obci, takže jsem do toho dával všechno. Ale pak jsem si potřeboval odpočinout, protože starostování je neuvěřitelně náročná práce. V médiích se ukazují jen nekalosti, ale existuje spousta starostů, jako jsem byl já, kteří se do toho vrhnou, odvádějí dobrou práci. To člověka vyčerpá. Navíc jsem měl pocit, že se motám v kruhu.“
Dokázal byste vyjmenovat některé z úspěchů, které se vám během starostování povedly?
Těch projektů byla velká řada, jako třeba velká cyklostezka z Prahy do Mnichovic. Z toho mám velkou radost. Zároveň ujíždím na vysazování stromů, spolupracuji s nadací Sázíme budoucnost, kdy jsme prosadili povinné zelené střechy.“
Co vaše rodina? Máte čtyři děti, to může být někdy náročné.
„Nejmladší Vládík měl nedávno druhé narozeniny a udělali jsme mu krásnou oslavu. Měli jsme takové dobré období pozitivních zpráv. Starší Vašík se dostal na střední školu. Vládík se ráno probudí, usměje se, dá mamince pusu a jde pro knížku. Myslím, že to má po mně, jak je do toho světa nadšený. Takže ho musím vytáhnout do Galaxie barev, aby se mohl divit se mnou. Jsem takový tatínek, který každému svému dítěti pouští muziku na rozvíjení fantazie.“
Vycházejí spolu děti, když mají s nejmladším synem dost velký věkový rozdíl?
„Mají někdy nepořádek, ale nad tím by měl člověk přimhouřit oko. A s malým Vládíkem perfektně vycházejí.“
Máte nějaké metody, jak děti zkrotit?
„Někdy účinné, někdy neúčinné. Nejstarší Majdě je teď jednadvacet, studuje dva obory na fakultě sociálních věd, je taková modelína. Ta se moc zkrotit nedá, ta už je nastavená, nasměrovaná. Občas bydlí s námi v Říčanech, občas u přítele na Malé Straně. Mladší Karolínka se snaží být módní návrhářkou, teď zrovna dělá šperky z perliček. Vašek bojoval se střední školou, nedostal se v prvním kole. a žili jsme tím celá rodina. Musím říct, že to, co děti a rodiče prožívali v květnu v Praze, mě jako člověka, tatínka i jako učitele dost bolí. Možná to bylo zbytečné, dalo se to zorganizovat lépe, aby tím děti tolik netrpěly. Přijímací zkoušky jsou důležitou etapou, ale dělat s tím až takovéhle drámo, kdy se stojí v několikahodinových frontách... Sám jsem stál tři hodiny s přihláškou do jedné gymnaziální třídy!“
Co byste navrhoval za řešení?
„Hodně se mluví o digitalizaci. Přijímací zkoušky jsou dvoukolové, tak by se to druhé kolo mohlo udělat s odstupem tří týdnů, a třeba bych dal těm dětem ještě třetí test. Ze dvou testů po sobě jsou vynervované, anebo se nepřipravovaly tak důkladně. To je také možnost ke zlepšení. Mě spíš mrzí ty nervy okolo, to si děti ani rodiče nezaslouží.“
Jaké máte plány na léto s rodinou?
„Pojedeme do Itálie. Asi sto dvacet kilometrů od Říma je městečko Pitigliano, známé jako malý Jeruzalém. Má neobyčejnou romantiku a je bez turistů. Moje dlouholetá kamarádka tam má byt a v něm etruskou jeskyni. Takže budeme bydlet v jeskyni a moc se na to těším.“
Když jste začínal v České televizi jako redaktor, chtěl jste se do Itálie vydat jako Karel Hynek Mácha pěšky. Jak to tehdy dopadlo?
„Špatně! Podcenil jsem své síly a do toho si koupil opravdu nevhodnou obuv. Takže tato »daleká« cesta skončila u Českých Budějovic.“
Pojedete tam karavanem?
„Ne, autem. Jsem proslulý tím, že jsem velmi špatný řidič. Mám za sebou šestačtyřicet autonehod a zrušil jsem desítky aut.“
Bitka členů brněnského magistrátu! Pavel o 100 dnech ve funkci. A embolie Bohdalové Bára Horáková, Lukáš Červený, Reuters
