Rád by slavil obklopen přírodou v Třeboni, kde si pořídil byt. „Před a po narozeninách mám ale práci, nemohu odjet z Prahy,“ vysvětlil oslavenec. Dnes hraje v Milionovém údržbáři, kde má v Divadle Lucie Bílé po boku Veroniku Freimanovou (67). Žádnou velkou roli před kamerou Nárožný ale už neočekává. „Režiséři už o mě nemají zájem. A když, tak jsou to štěky, a to mne nenaplňuje,“ komentoval smířeně herec.
Já a laskavý děda?
„Nastoupila nová generace a já už jsem pán v letech. A pokud by to nebyl laskavý dědeček, kterého opravdu hrát nemohu, tak co bych hrál?“ je k sobě upřímný Nárožný. Charakterní role, po kterých ve filmu tak toužil, hrál nakonec bravurně v divadle, v Činoherním klubu. „Tam se mi otevřelo herecké nebe,“ chválí si jubilant.
Jiskra z kavárny Nisa
Od roku 1968 uváděl koncerty skupiny Rangers. Tak se taky v Jablonci seznámil s manželkou Ivou. „Byl jsem u Rangers jako konferenciér a můj kamarád mě pozval na večerní účinkování do kavárny Nisa. Právě tam se objevila jedna slečna, která se mi moc líbila, a přeskočila jiskra,“ vzpomíná herec.
Inženýr přes srandu
Jeden z nejpopulárnějších českých herců byl původně stavebním inženýrem, k filmu se dostal přes moderování pořadů skupiny Rangers a komické výstupy v divadle Semafor. Přestože se před kameru postavil až ve svých 35 letech ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!, zaujal natolik, že pak šel z role do role. Zazářil v Což takhle dát si špenát, Ten svetr si nesvlíkej, Marečku, podejte mi pero!, Jen ho nechte, ať se bojí či Blázni, vodníci a podvodníci.
„Byly to většinou malé role v normalizačních komediích. A když přišla nějaká větší, tak se ten film většinou nepovedl. Pokud jde o to, co jsem natočil, tak není na co být pyšný,“ je k sobě přísný sebekritický herec, jehož role byly sice menší, ale o to dokonalejší. Pro mnohé také zůstane nezapomenutelným vypravěčem večerníčku o Machovi a Šebestové. Po revoluci pak v televizi bodoval jako sarkastický výčepní v seriálu Hospoda, doktor Kraus z Pojišťovny štěstí a jako moderátor zábavného pořadu Zlatíčka.
