10°C
Za vším stojí knížka o vztazích, bestseller Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Na světě se ho prodalo přes 31 milionů, knihu si koupil i Miroslav Hanuš. Ač jde spíš o manuál bez postav a děje, podařilo se mu ji přenést na jeviště. A z pozice režiséra obsadil i sám sebe, choreografii svěřil manželce Janě.
Inspiroval jste se situacemi z vlastního soukromí?
„To víte, že ano! Se svou ženou jsem třicet let, už jsem dědeček, zažili jsme toho spoustu, náš vztah se za ty roky nějak vyvinul. Takže některé dialogy jsou skutečně od nás z domova.“
Například?
„Třeba taková obyčejná věc - pro dceru se měla udělat svačina. Muž je vždycky o větu pozadu, protože žena myslí rychleji. Takže jsme se za celou dobu nedohodli. Nakonec jsem manželce řekl: Proč se mě na tu svačinu teda ptáš, když je ti to celý jasný? Ona se rozplakala a říká: Já jsem si chtěla jenom popovídat! Tím tomu nasadila korunu a úplně mě zmátla.“
Takže myslíte, že platí, že muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách?
„S tou orientací v mapách a v prostoru je to pravda, i když existují výjimky. Ale třeba moje žena jde téměř stoprocentně vždycky na druhou stranu. Třeba v cizině vejdeme do obchodu, vyjdeme ven, ale ona nepokračuje tím směrem, kam jsme chtěli jít, ale jde zpátky. Protože »levo« a »pravo« se jí mezitím nějak otočilo.“ (směje se)
Alespoň máte doma veselo.
„To ano. Jsme každý jiný. Ona je rychlá, temperamentní, já jsem trošku přemýšlivější. Naše tempo je odlišný. Když jdeme na procházku, tak to je věčný problém. Já jdu a všechno sleduju. Jana, ta podle mě běží. Já dle ní stojím, a přitom jdu!“
S manželkou i pracujete, dělá k představení choreografii. Kdo má hlavní slovo?
„Pracujeme spolu celý život. Má to výhody v tom, že když se chcete domlouvat s choreografem, tak nemusíte nikam chodit. Jenom se doma obrátíte doleva na posteli a můžete si to rovnou říct. Problém je, když se na zkoušce střetnete, což se stává. To si pak taky odnesete domů. Ale na to už jsme tak nějak zvyklí.“
Jak to probíhá, když vás učí tančit?
„Musí mě to naučit krok po kroku. Nechávám jí v tom volnou ruku. Já vím, že ona umí tancovat a já ne, tak ať si mě vycvičí!“
Je na vás hodná?
„Většinou ano. Ale trošku ji rozčiluje, když jí z choreografií odcházím. Protože jsem zároveň režisér, jdu se třeba podívat, jak je scéna nasvícená a co je potřeba opravit. Potom se tomu podle ní málo věnuju, tak to doma doháním.“
Jak?
„Musím občas tancovat v obýváku! (směje se) Ale to mi nevadí, pohyb mám rád. I když sport ne.“
Jak to myslíte?
„Myslím si, že závodní sport je pokaženej. Pokazily ho prachy a přehnaný ambice. Hokejisti tahají tříletý děti někam na tréninky v pět ráno, všichni soutěží jak blázni, do toho je zamotaný doping, jenom aby vyhráli. Je úplně postavený na hlavu, za kolik se prodávají nějací fotbalisti. Je sice dobrý, že trefí mičudu, ale proč se z toho zbláznit!“
A rekreačně, to sportujete?
„Rád jezdím na kole, lyžuju nebo mě baví procházky, turistika. Jak jsem říkal, pohyb mám rád, ale strašně nerad soutěžím. A nemám rád zmíněný vrcholový sport.“
V představení i hrajete. Jak je těžké režírovat sám sebe?
„Docela dost, ale spíš je to trošku nepříjemný pro kolegy. Já s nimi hraju, vedu dialog, ale najednou řeknu: Řekni to nějak jinak. A hraju dál. Takže kolikrát neví, jestli ještě hraju, nebo už režíruju. Občas se stane, že jim musím říct: Ne, já hraju, tos nepoznal?!“ (směje se)
Nebo odejdete ze scény.
„To občas dělám. Seberu se a jdu se na to podívat zepředu. A oni chudáci hrají dál se mnou, ale já už tam nejsem. Zahraju si to rád, dovolil jsem si to výjimečně, ale neplánuju, že bych to dělal častěji, je to dost schizofrenní.“
Jakou připomínku dáváte nejčastěji?
„Třeba Kláře Cibulkové, která tu představuje mou manželku, říkám: Hraj to jako moje žena! A protože moje paní je nejen součást týmu, ale taky učila pětatřicet let na DAMU pohyb, celé generace herců ji znají a vědí, co tím myslím, to je výhoda.“ (směje se)
V představeních, která připravuje Miroslav Hanuš, bývá plno hudby, tady to nebude výjimka. Půjde o revue plnou světových hitů, které herec sám textuje do češtiny. „Hodně písniček jsem vybral v restauraci Na Košově, což je u Lomnice nad Popelkou. Běžel tam nějaký retro kanál a já tam slyšel pecky, co se mi kdysi líbily. Napsal jsem si je, a tak vznikl takový základní repertoár,“ říká herec. „Ale musím říct, že i když jsem tvořil v restauraci, já sám jsem abstinent,“ směje se.
Stíny v mlze, Vyšehrad i Iveta
V nové komedii Vyšehrad: Fylm (2022) dostal roli fotbalového bosse a trefil se do figury zkorumpovaného šéfa naprosto báječně. Jeho monolog je neuvěřitelně autentický. „Každýmu nakonec dojde, že bez rozhodčích se to hrát nedá. Bez rozhodčích se akorát dvaadvacet chlápků honí za balónem jako ču***i. Až rozhodčí z toho dělá sport, dá tomu řád, zařídí góly, přehlídne ofsajdy, nakloní rovinu, jak je potřeba, a řeka teče. Když by byla pořád rovina, tak teče akorát ho**o. Fotbal je krásnej sport, ale bez rozhodčích by byl moc férovej. A tím pádem nudnej.“
Miroslav Hanuš coby Taťka tu představuje reálnou osobu, kterou policie zatkla v souvislosti s korupční aférou.
Popularitu mu zajistila role nepříjemného šéfa Korejse v seriálu Případy 1. oddělení (2014). Mimochodem, natočena je již třetí série! Právě se dokončuje střih. „Je to příjemné, když tě zastaví policajti a znají tě. Zastavili mě nedávno na skútru, měl jsem čerstvě propadlou technickou. Dojeli mě, zablikali, já slezl. Policista na mě koukal, rovnou mi tykal, a povídá: Hele, z kterýho jsi oddělení? Říkám: Z prvního. A on: Jo, jasný, už vím. Hele, máš propadlou technickou. A odjel. Dobrej borec! A já doteď nevím, jestli si opravdu myslel, že jsem od policajtů,“ smál se Miroslav Hanuš.
V nedávno odvysílaném seriálu Stíny v mlze hrál zase naopak padoucha, jenž po celou dobu sleduje hlavní hrdinku (Petra Špalková), a tak je zjevné, že mu jde o likvidaci. „Budeš hrát pedofila? No, to se mi nechce, hrát úplně pedofila, říkal jsem režisérovi Špačkovi. A on mi povídá: A normálnějšího vraha bys vzal? A já na to, že jo, když budu normální vrah, tak to rád,“ líčil na Radiožurnálu Miroslav Hanuš pozadí této role.
Radim Špaček mu pak slíbil, že bude jako Anthony Hopkins. „Ty budeš Anthony Hopkins českého filmu, řekl mi. A tak to taky bylo.“ Jak na roli zloducha, má jasno. A prozradil to i posluchačům. „Já mám tři druhy účesů. Rozcuchaný, to jsou sympatický vlasy. Na pěšinku, to hraju politiky, většinou. Když hraju blbějšího politika, tak si udělám pěšinku na druhou stranu, než běžně nosím. A pak mám zlý vlasy, a to jsou vlasy sčesaný dozadu. A s těmi jsem hrál ve Stínech v mlze. K tomu vyhrábnu odkudsi zlou emoci a vypouštím zlo.“
Miroslava Hanuše můžete nyní vidět také na Voyo v roli otce Ivety Bartošové (minisérie Iveta), on sám je trojnásobným otcem. Dvě dcery jdou v jeho stopách, jsou herečky a k tátovi si chodí pro připomínky. „Já jsem v tomhle zcela věcný. Když se holky zeptají, rád se k tomu vyslovím. Dokážu si udržet odstup i sám k sobě,“ líčí herec, který patří k těm, kteří nemají problém sledovat sami sebe.
„Mnoho herců se na sebe dívá nerado. Já ne. Jdu se podívat na záběr a sleduji se, jako bych se díval na někoho cizího. A pak si to sám opoznámkuju,“ dodává. Herec je v soukromém životě dědečkem, dcera Eliška (27) mu loni porodila vnuka.
VIDEO: Nová minisérie Iveta odhalí zajímavé momenty ze života Bartošové.
Nová minisérie Iveta odhalí zajímavé momenty ze života Bartošové. Barletta Production
