Co podle vás Mathilda Nostitzová znamenala pro Česko?
„Těch rovin je více. Ta jedna je její příjmení – její předkové, Nostitzové, zanechali Česku dvě zásadní památky: Nostický palác, dnešní Ministerstvo kultury, a Nostické divadlo, dnešní Stavovské. A ona byla jediný člověk, který měl ve Stavovském divadle vždy stálé místo v hledišti, i když to nikdy nevyžadovala. No a ta druhá rovina: považovala se vždy za Češku bez ohledu na to, že strávila během totality desítky let v exilu. A nikdy, opravdu nikdy, nebyla zahořklá.“
Jaká byla jako člověk?
„Když se řekne Mathilda Nostitzová, napadne mě »živel«. Byla plná energie, rychle mluvila, rychle se pouštěla do plánů. Byla nesmírně velký člověk, proto našla uplatnění v charitě. O vodicích psech věděla všechno, dokázala o tom vyprávět strašně dlouho a fundovaně.“
Jak jste ji poznal?
„To jméno jsem slýchával doma, protože jsem z Karlových Varů, což je nedaleko Mariánských Lázní a zámku Planá, odkud byla. Ale poprvé jsem ji viděl v roce 1990, kdy se vrátila do Prahy. Tehdy se bála vrátit, bála se, že ji někdo vrátí zpátky z hranic. A najednou byla tady, viděla Prahu a byla doma. Ona se musela učit znovu česky, protože ta dětská znalost vyprchala a učila se v hospodě, prý že to je nejlepší místo.“
Co paní Mathilda a Hrad, kde jste dlouhá léta působil jako protokolář?
„Měla kontakt s Hradem už od paní Olgy Havlové a její nadace fungovala trochu jako dobrá vizitka, takže jsme tam přivedli na návštěvu mnoho zahraničních návštěv, byla tam i paní vévodkyně z Cornwallu Camilla (manželka britského korunního prince Charlese, pozn. red).“
VIDEO: Jindřich Forejt o Harrym a Meghan: Není pro ně cesty zpět
