7°C
Orchestr slavil dvacetiletou spolupráci s legendárním Milanem Lasicou, kterou v roce 2001 odstartoval společný projekt s názvem Já jsem optimista. V neděli 18. července si proto Bratislava Hot Serenaders spolu s hercem naplánovali koncert pod příznačným názvem Já jsem optimista (již 20 let) - jak jinak, symbolicky ve Studiu L + S. Nikdo však netušil, k jaké tragédii večer dojde.
„Dozpíval písničku Já jsem optimista, v dobré formě, byla děkovačka asi dvakrát a najednou se pomalu sesunul k zemi. Byla to náhlá porucha srdečního rytmu. Párkrát se „vrátil“ a hýbal očima, ale nezvládl to. Záchranka se ho 20 minut pokoušela oživovat,“ informoval Deník N.
VIDEO: Poslední poklona Milana Lasicy (†81): Video z posledních vteřin před smrtí
Poslední poklona Milana Lasicy (†81): Video z posledních vteřin před smrtí Pluska.sk
Navzdory obrovskému žalu se všichni jeho fanoušci a kolegové shodli v jednom – umělec si nemůže přát hezčí smrt než přímo na jevišti. A Milan Lasica jako by si opravdu napsal scénář svého přesunu do uměleckého nebe. Zkolaboval až po dvojité děkovačce krátce po odzpívání slavné písně Já jsem optimista ...
Ještě během koncertu, když nikdo netušil, co přijde, si mnozí návštěvníci udělali pár fotek a videí Lasici na jevišti – usměvavého a v dobré náladě. A právě jedno video získal slovenský server pluska.sk. Na Lasicovi opravdu není poznat, že zpívá naposledy v životě...
K náhlému skonu herce se vyjádřil výkonný ředitel divadla Pavel Danišovič. „Po devíti a půl měsících jsme začali hrát, v pátek s představením, kde hrál pan Lasica a pan Houba, úžasně hráli, velký úspěch. V neděli koncert s Bratislava Hot Serenaders, kde pan Lasica byl zábavný, zpíval, vtipkoval, a při třetí děkovačce se s námi definitivně rozloučil. To je šok, který se nedá jen tak zpracovat," přiblížil pro TASR dění ve Studiu L + S Danišovič.
„Ale odešel na jevišti, což je asi snem všech velkých herců, navíc to celé odehrál a počkal si až na děkovačku," zdůraznil s tím, že na Lasicovi si nikdo nevšiml únavy či nevolnosti. „Ani jen v náznaku, byla s ním zábava, velmi se radoval, že opět může jít na jeviště."
Při otázce, zda si umí představit, že by někdo Lasicu nahradil, Danišovič reagoval slovy, že s tímto výrokem celý život nesouhlasí.
„To, že každý je nahraditelný, si jen tak říkáme, abychom bolest lépe strávili. Nikdo není nahraditelný, každý je originál. A čím je větší originál, o to víc není nahraditelný. Pan Lasica není nahraditelný, on i s panem Satinským byli originály, které se zde objevily, udělali nádherný kus práce a pak odešli," konstatoval skladatel, hudebník, publicista a manažer, který se s Lasicou, svým "idolem z dětství," začal více setkávat od roku 1991. „Tak, jak jsem si ho vysnil, takový i byl," přiznal se smutkem v hlase ředitel divadla.
