Kdo chtěl vyjít se vztahem na světlo víc?

Karel: „Zvláštní věc. Ani jeden z nás se tím netajil. Neobehnali jsme se neprodyšnou hradbou přísně střeženého soukromí. V rozhovorech se mě pak ptali: Proč jste to neřekl dřív? Moje odpověď byla jednoduchá, protože se mě na to nikdo neptal. Ani jeden z nás není z těch, kteří by svoji kariéru a profesi stavěli na soukromí. Vlastně i toto povídání je výjimkou potvrzující pravidlo.“

Vladimír: „To už je tak dlouho, že si to skoro nepamatuju (smích). Vztahem jsme se nikdy netajili, jen jsme to neroztrubovali do světa. Tehdy nebyly tak silné sociální sítě, ale kdyby byly, tak jsme, stejně jako dnes, občas dali společnou fotku, ze které by bylo patrné, že vztah je na světle.“

Pokud dojde k výměně názorů, kdo ustoupí?

Karel: „Máme krásné pravidlo, které popisuju v knize Štěstí se dá naučit. Předali nám ho manželé Ševčíkovi. Po dobu svého takřka šedesátiletého soužití si stanovili zásadu, že pokud se pohádají, doba, po kterou spolu nepromluví, nepřekročí pět minut. Výměny názorů přicházejí, někdy i bouřlivé, ale nemluvit spolu den, dva nebo měsíc, to neznáme. Bouřka pevný vztah pročistí, ale nerozbije.“

Vladimír: „My to máme v tomhle ohledu celkem jednoduché. Ostatně, on to Kája popisuje v knížce. Řídíme se pravidlem pěti minut našich kamarádů Helenky a Otíka. To znamená, že když nám to náhodou během výměny názorů zajiskří, přestaneme se dohadovat, počkáme maximálně pět minut a během nich se jeden z nás zeptá: Už je to pět minut? A ten druhý se usměje a odpoví: Ještě minuta. A ledy jsou prolomeny, a v tom je ten vtip.“

Jak máte rozdělenou péči o domácnost?

Karel: „Naštěstí máme šikovnou Ljudu, která už se stala součástí domácnosti a všechny typické práce jsou na ní. Musím ale prozradit, že Vláďovou specialitou je kuchtění všeho druhu. Vaří skvěle. Naopak já jsem výsostně ochutnávací typ. Ovšem vychutnávám s velkou pečlivostí, rád a pořádně.“

Vladimír: „Celkem jednoduše, Kája píše knihy. Teď naposledy knížku o naší cestě po Indii, ajurvédě a o životě, která se jmenuje Žij teď. No a já vařím.“

Bydlíte v nájmu. Nikdy jste nezatoužil po nějakém romantickém domečku?

Karel: „To by se nám líbilo. Velký pozemek a uprostřed malý domek. Hledáme, ale zatím nic vhodného po ruce. Na Vinohradech jsme spokojeni. Klasický činžovní byt z první republiky, vysoké stropy, kachlová kamna, z balkonu výhled přes Riegrovy sady na muzeum a Petřínskou rozhlednu. A hlavně všude blízko. Žádné dlouhé dojíždění z okrajů do centra Prahy. Moje zásada, že chci bydlet tam, odkud v pohodě dojdu pěšky na Václavské náměstí a zpět tady platí stoprocentně."

Vladimír: „Domeček je náš sen, ale nájem nám zatím vyhovuje. Proč nutně něco vlastnit? Nenarazili jsme na ten pravý, ale věříme, že až nám jednou cvrkne domek do nosu, poznáme ho.“

Kolik času spolu trávíte?

Karel: „Hodně. Většinu. Zatím nás to neomrzelo. I když vlastně mluvím za sebe, jsem zvědavý, co odpoví Vláďa.“

Vladimír: „Hodně a ještě jsme se toho nenabažili. Jsme spolu pořád. Nedávno jsme se o tom s Kájou bavili, že jsme snad bez sebe nebyli víc než jeden, maximálně dva dny. A to ještě nebylo kvůli tomu, že bychom nechtěli, ale nemohli jsme.

A jakým způsobem nejraději?

Karel: „Na cestách po světě. Nebo na opeře. Puccini je náš favorit. Nebo u prostřeného stolu, doma nebo ve skvělé restauraci. Je toho hodně, pořád je co objevovat.“

Vladimír: „Například cestováním a operou. A nejlépe, když to můžeme spojit dohromady. Proto jsme letos viděli Pucciniho Toscu asi čtyřikrát a z toho jenom v Itálii dvakrát. Jednou v Římě a podruhé u jezera Torre del Lago, kde měl Giacomo Puccini domeček. Mimochodem, když se vrátím k otázce o domečku, takový by se nám líbil.“

Čím uděláte partnerovi největší radost?

Karel: „Jakoukoli cestou za teplem do daleka. I když právě teď by mu největší radost udělal výlet směr New York, na mě je tam ale moc zima. Slibuju, léto to jistí.“

Vladimír: „Letenkou a lístkem na operu. Ale třeba i jen tím, že mi řekne, že mě má rád.“

Co na partnerovi obdivujete a co byste trochu změnil?

Karel: „Že to se mnou tak dlouho vydržel, takže toleranci, již se oba postupem času učíme stále víc a bez které to nejde. Můžu se na něj spolehnout, jak jsem poznal, i v hodně krušných časech. Neměnil bych nic. Už proto, že to stejně nejde, buď přijmete toho druhého, jaký je, nebo si najděte někoho jiného. Ani ta malá kapka žárlivosti mi nevadí, a i když nejsem ješitný, možná mi to dokonce dělá dobře.“

Vladimír: „Vím, že lidé mají Káju zařazeného jako toho, kdo čte zprávy na Primě, ale to je velká chyba. Kromě toho, že výborně píše knihy, básně, je vtipný. A já bych ho neměnil a ani na něm nic neměnil.“

Co vám daly společné cesty do Indie?

Karel: „Vláďa mě přinutil, abychom si vedli deník. Je systematik. Vznikla z toho kniha Žij teď popisující naši cestu za ajurvédou, vědou o životě starou pět tisíc let. Jsou v ní popsána naše setkání s ajurvédskými mystiky i lékaři, rady a triky, jak pečovat o sebe a svoje tělo, i jak dostat různé strachy z naší hlavy. Název vznikl po setkání v chrámu Slunce se starým hinduistickým mnichem. Prohodil: Pass is bulshit, future is mother fucker, live now, v knize přeloženo Minulost jsou kecy, budoucnost mizera, žij teď. Má pravdu. Co nám Indie dala? Životní nadhled, který nám evropská uspěchanost krade.“

Vladimír: „Byl to i díky naší kamarádce Zuzce Zweibelové, která nás tam vzala, úžasný zážitek. Ale jen tak v několika řádcích to popsat nejde, nezlobte se. Na to by málem nestačila ani kniha, kterou Kája o našich cestách napsal.“

Kam byste se ještě rád podíval?

Karel: „Kamkoliv. Jsme oba cestovatelské typy. Ale jeden konkrétní cíl jsem vám už prozradil.“

Vladimír: „Já to mám jednoduché, a hlavně slíbené za státnice, že poletíme do Států.“

VIDEO: Karel Voříšek je v 53 letech v nevídané kondici! Co pro to dělá?

Video
délka: 01:15.63

Karel Voříšek je v 53 letech v nevídané kondici! Co pro to dělá? David Turek, Jan Jedlička

Fotogalerie
34 fotografií