Chtěli vaši rodiče mít z dcery herečku?
No, pěsti mi držela spíš maminka. Táta asi nepočítal, že bych se vydala zrovna touhle cestou, protože když jsem byla malá, přišel s tím, že někde na nějaké natáčení hledají holčičku a jestli bych to nechtěla zkusit. A já se tak styděla, že jsem odmítla. Vycítil, že jsem trémistka, takže ačkoliv jsem chodila do dramatického kroužku i na zpěv, nevěnoval tomu moc pozornost, protože nevěřil, že bych se tím mohla jednou opravdu živit.

A živíte, povedlo se vám v téhle nejisté branži uspět. Myslíte, že vám k tomu pomohl i váš vzhled? To, že jste vždycky byla a jste krásná?
Budete se divit, ale rozhodně to není tak jednoznačné. Jistě, v něčem ten vzhled asi nápomocný je, lidi vás díky němu třeba dřív vezmou na vědomí. Horší ale je, že si vás často hned někam zařadí. To škatulkování je pro naši branži dost obvyklé a pro režiséry asi i pohodlné. Prostě si raději vybírají herce podle typu. Já, coby svého času atraktivní typ, jsem tak musela častěji a intenzivněji dokazovat, že taky něco umím a nejsem jen líbivá tvářička. Režiséři raději dělají ze zajímavých typů atraktivní než naopak.

Štve vás to?
Spíš mě to občas zamrzelo. Jak už jsem před chvílí rozebrala – jsem v soukromí úplně jiný člověk, než jaké role jsou mi přisuzovány. Ale chápu, že málokterý režisér stojí o blondýnu na rybách, v gumácích a v montérkách. Což je škoda. Po takových rolích stále toužím. Možná mi je přinese věk. I když to, co říkám, je asi trochu paradox.

Jak to myslíte?
Protože dnes je naopak celosvětový trend vypadat co nejdéle co nejlépe. Různé estetické a plastické chirurgie nám na známých lidech neustále prezentují, jak bychom měli vypadat, jak stárnout, nebo spíš nestárnout. Kult mládí a krásy nám trošičku, řekla bych, vymývá mozky. Ale v našem českém rybníčku je ten vzhled vlastně pořád ještě spíš na škodu. Anebo možná, jak kde…

Zažila jste kvůli svému vzhledu někdy i nějaké nevhodné nabídky? Jako „dostaneš roli, ale něco za něco“?
Ano, stalo se mi to. Pár lidí jsem v životě byla nucena takto odmítnout a pracovně se mi to vymstilo. Ale nemyslím, že by herecká branže byla v tomto ohledu nějak výjimečná, podle mě se tohle děje všude. Jen se o tom tolik nemluví.

A Co otravní fanoušci?
I s těmi máte jistě své zkušenosti. Dnes se to hodně rozšířilo vlivem sociálních sítí. Dřív to zase bývaly diskuze pod články, kde si kdekdo pod rouškou anonymity rád plivnul. Ale že by mě třeba někdo vyloženě stalkoval, to ne. I když bylo pár případů, když jsem třeba zrovna hrála v televizi nebo v divadle nějaké sexy role, že si na mě někdo sehnal mobil, zavolal, slušně pozdravil, zeptal se, co dnes hraju… A po chvíli začal nějak divně pravidelně dýchat a asi tušíte, co na druhém konci toho telefonu dělal. To se mi stávalo i opakovaně.

Nevyděsilo vás to?
Ani ne, já se zase nevyděsím tak snadno. Spíš jsem mu začala domlouvat: „Prosím tě, najdi si holku. Nebo si zajdi k doktorovi. Vždyť tohle není normální…“ Já jeho asi zaskočila víc než on mě, takže s tím po nějaké době přestal. (směje se)

I to je asi daň za známou tvář a za krásu. A teď na rovinu – to, jak skvěle vypadáte, je opravdu jen příroda?
Tak si to pojďme shrnout. Mám svoje vlasy, svoje zuby, svoje řasy, svoje prsa, svoje nehty… Jsou to především geny a dar od boha. Ale zase nechci tvrdit, že jsem nějaká naprosto přírodní žena, to vůbec ne. Různé možnosti vylepšení, a že jich dnes je, sleduji a zajímám se o ně. Jen je smutné, že dnes jdou pod kudlu i dvacetileté holky, nechají si vyplnit tváře a rty, to mi připadá zbytečné. Mají dlouhatánské řasy a obrovské obočí a vypadají jedna jako druhá. A u starších ročníků to není o moc lepší. Tam se často stává, že se ty obličejové výplně jaksi neuhlídají a po přirozenosti už nezbude ani památky. Jistě, nikdo nechce stárnout. Já pro to mám obrovské pochopení. Ani já nechci stárnout a bezpečně i já někdy nějakého odborníka navštívím. Rozhodně to nezavrhuji. Naopak podporuji, když se lidi snaží udržovat v kondici. Ale všechno je o míře, nic se nemá přehánět.

VIDEO: Kateřina Brožová rozhodně není na ocet! Má už za Soukupa náhradu?