8°C
*Giovanno, kdy u vašeho manžela poprvé propukla nemoc?
„Asi pět let po havárii v Černobylu. V ten den kapela hrála někde poměrně blízko v Polsku. Když Rudla poprvé onemocněl, byl to Karel, kdo mu zachránil život. Onemocněl totiž rakovinou hlasivek. Začalo to tak, že si Karel všiml, že Rudla divně chraptí, tak ho vzal s sebou k profesorovi Bláhovi, bez řečí, úplně jako mladšího bráchu. A Bláha řekl, že se jedná o dlaždicový karcinom a že musí okamžitě zasáhnout.“
*Pokud vím, váš manžel po operaci už nemohl mluvit.
„Nádor metastazoval a Rudlovi museli vzít hrtan. Byla to otázka tří dnů. Karel, jak byl pořád s námi, šel se mnou a s Patrikem do nemocnice, jenže Rudla za žádnou cenu nechtěl, aby ho operovali. Že si hrtan vzít nenechá. Že radši umře. A Karel do něj tak mluvil… až ho umluvil. Říkal mu, že on přeci mluví prsty, že bude dál hrát… Tak nádherně s ním mluvil. Bylo to strašné rozhodnutí. A byl u něho, i když se probudil po operaci. Ruda byl vášnivý kuřák, tak jsme se všichni chechtali, když si chtěl cigaretu přikládat k otvoru na krku. Všechno jsme obrátili v legraci. Ale kdyby ho Karel nedonutil, zemřel by. Karel mu daroval život.“
*V každém případě mu jej prodloužil…
„Potom, po několika letech, se bohužel rakovina vrátila. Jeden můj známý lékař, kterého jsem v nemocnici potkala, mi na rovinu řekl, že je to absolutně v p*deli, že se nedá nic dělat. Zhroutila jsem se z toho a mám vzpomínky na to jako v mlze, ale zřejmě jsem to nějak telefonovala Karlovi. Karel byl zoufalý stejně jako já. Říkal, že Rudla musí žít. Dodnes si to pamatuji. Přijel kvůli tomu dřív z Německa a dali jsme si sraz v nemocnici na Karláku, kde jsme šli k jednomu profesorovi, který měl Rudlu na starost, profesor Bláha už nežil. Šli jsme tam jenom my dva, Patrik byl někde pryč a ani na to nebyl připravený. Pamatuji si, jak s námi mluvil, zajímalo ho spíš to, že se baví s Karlem Gottem, s Mistrem, než pacient. Ani mě nebral na vědomí. Už bych ho nikdy nechtěla potkat. Karel, jak je dobře vychovaný, hovor stále stáčel k Rudlovi, chtěl vědět, jak to s ním bude. Chtěl zaplatit cokoliv v Americe, jen aby žil. A ten lékař mu necitelně řekl: ‚Mistře, sám jsem tenista, ale naděje, že pan Rokl bude žít, je asi taková, jako že já zítra vyhraju Wimbledon.‛ Tohle, že nám řekl? Nemohla jsem tomu věřit. Drželi jsme se s Karlem za ruce, vyšli z kanceláře a tam jsme oba brečeli.“
*Opravdu už se nedalo nic dělat?
„Vedle nás bydlel profesor Pafko, úžasný člověk, kterému jsem napsala dopis, jestli by Rudlovi pomohl. Věděla jsem, že v té době začínal s transplantacemi jícnu. Přišel se na Rudlu podívat. Ale už bylo pozdě, nebyl ve stavu, kdy by jej mohli operovat. Bylo to hrozné, už s námi nekomunikoval. Byl omámený z vyšetření, a jak byl zvyklý psát mi psaníčka, pořád něco čmáral, ale byly to jen klikyháky. Ani Karla nepoznával, jen mě. Jediné, co mohl Pafko udělat, že mu dal v Motole ten nejkrásnější pokoj s televizí. Jenže Rudla už to ani nevnímal. Alespoň byl v krásném prostředí. Byl to Pafko, kdo mi později telefonoval, že mu Rudla zemřel v náruči.“
*Kvůli nejlepšímu kamarádovi Karel porušil i svou zásadu, kdy se vyhýbá pohřbům…
„Karel chtěl být i na parte, což pro mě bylo samozřejmé. Nikdo nám nebyl bližší. Seděl s námi na pohřbu v první řadě, jako rodina. On, který na pohřby téměř nikdy nechodí. Ani Jirkovi Štaidlovi. Maminka Štaidlová mu to měla dlouho za zlé. Až dlouho po Rudlovi se pak na nějakých pohřbech objevil, myslím, že Karlu Svobodovi a Waldemaru Matuškovi, ale jinak ne. Opravdu jsme propojeni do morku kostí.“
Celý rozhovor najdete v Knize z Edice Blesk Extra Náš Karel!
Koupit můžete na online iKiosek – vaší eshop trafice. Objednáte-li dopoledne, máte zítra doma ve schránce.
VIDEO: Giovanna Roklová na narozeninách Karla Gotta: Přinesla dárek z nebe
Giovanna Roklová na narozeninách Karla Gotta: Přinesla dárek z nebe David Turek, Aleš Brunclík
