Před čtyřmi lety tu byl štěrk, jeden smrk a šikovný soused – dost se toho změnilo.
Musím říct, že je to docela dlouhá cesta, než se založí i mini zahrada. Jsem začátečník, ale začalo mě to strašně bavit. Soused zahradník Jirka Kakuška mi pomohl se základem, například položit travní koberec, protože mi řekl, že nemá smysl řešit semena, že to trvá dlouho. A navíc my jsme psí rodina, občas se jich tu sejde i pět, takže čekat, až naroste tráva, by bylo poměrně složité. A pak jsem tak postupně, svépomocí, dodělávala zahrádku. Zjišťovala jsem, co má ráda, některé kytky nevyšly, i keře zahynuly, tak zvláštně. Je zajímavé, že někdy se něčemu daří a vůbec se o to nestaráš, a jindy se staráš a nejde to.
Co tu muselo být? Tvé milované hortenzie?
Samozřejmě. Ty už jsou tu čtyři. A protože je to velký keř a já podceňuju, že to vyroste, tak už nevím, kam bych je dala, takže umísťuji i hrnkové, teď jedu v hrncích.
Máš v hrncích, tedy v květináči, i rybízový keř. On přežije zimu?
No, mně se jinak nevešel a chtěla jsem ho tu mít, protože ráda peču. Je na chráněném stanovišti u zdi a zimu zatím zvládá. Ale hrnkové rostliny se musí hodně přihnojovat, protože z půdy si to nevezmou.
Je tu hodně bylinek, libeček si dokonce roste mezi kvetoucími keři.
To je úžasný plevel, už je dvakrát ostříhaný a zamražený na zimu a pořád jede.
Když si pořizuješ letničky, mají nějaký řád?
Nemají, ale volím barvy růžovou, bílou, světle fialovou, nezačleňuji červenou. Tu, co se týká zahrady, nemám ráda.
Čtvero sezení na tak malou zahrádku, není to moc?
Nás je v rodině hodně a já mám jediná zahradu, takže se tu scházíme a pořád tu někde někdo sedí. A taky sleduju slunko, vím, kam svítí ráno, kde se můžu opalovat, a kam večer, a podle toho, kde je, tak tam se přesazuju.
Kromě drátěné sochy anděla, která zdobí roh pergoly, prý toužíš ještě po jedné velké soše.
Ano, je to můj velký sen, naznačila jsem už dětem, že bych ji ocenila třeba za tři roky k padesátinám, takže mají ještě na výběr čas. Chtěla bych ji umístit mezi kameny, které jsem si zrovna před pár dny přivezla z Jizerských hor z vybagrovaného potoka. Dělá mi dobře je tu mít.
Kameny máš ráda v jakékoli velikosti, navlékáš oblázky. Jak se do nich dělají dírky?
No pozor, ty já nedělám, to musíš hledat oblázky, které je mají. Když máš trpělivost, tak zhruba každý dvacátý ji má. Pak je navléknu na vlasec a zavěsím, stejně jako ulity. Ale do těch jednoduše aku vrtačkou a vrtáčkem ty dírky uděláš. Je to taková moje celoživotní sbírka, mám je tady i na chalupě.
