22°C
Když dva lidé zařizují, každý má jiné představy, jak to vypadalo u vás?
L: Myslím, že jsme byli relativně v pohodě, nerozvedli jsme se kvůli tomu. Vkus máme relativně stejný…
To slovo ,,relativně“ mě zajímá. Co chtěla Libuška, a vy ne a obráceně?
Z: Já byl v takové euforii, že jsme našli bydlení, že se stěhujeme do většího, že si má každý kam sednout, že Ela i Matyáš mají každý svůj pokoj, že jsem tu růžovou a tu šedou, které jsou po celém bytě, ani neviděl. A ta růžová je opravdu úplně všude. Ale je to prý uklidňující barva.
L: Žes ji začal mít i rád...
Tu růžovou máte ráda vy, nebo to bylo kvůli dceři?
L: Nejdřív se vybavoval její pokojíček, do růžova. A moje barvy jsou šedá, zlatá, bílá, růžová…
Z: Starorůžová, to slovo jsem slyšel snad milionkrát. Já mám rád modrou. Ale ta tam není. Nikde. Vůbec.
L: No ale zase jsme se shodli na tom, že to není tmavý. Nemám ráda tmavé prostory a tmavé dřevo.
Nábytek je v bílém lesku, je to praktické?
Z: Prý ano :) Co se týče úklidu vevnitř, tak všechno má na starosti Libuška, ta si to opečovává. Já mám na starosti venek.
Přesto – bílé skříňky, bílá kuchyně...
Z: Kuchyně je krémová :)
J: Ona je původní, ta tu byla po minulých majitelích, kdybych měla dělat novou, byla by bílá.
Máte zajímavě uzavřené schodiště...
Z: Jsou to šoupačky, které působí jako skříň. Je to skvělé zvukové řešení, odcloní jakýkoli hluk z horních pokojů.
Krbová kamna vám ústí i na terasu, mohla by na ní být další, ovšem nejsou...
Z: Inu, mohla by být, ale předtím by tu musela být zimní zahrada, ta je v plánu, někdy do budoucna.
O vše venku se tedy stará výhradně Zdeněk?
L: No, co se týče zahrady, já do toho nemluvím, já nejsem zahradnice, ale mám ráda, když je to hezké, jsem perfekcionalista. Když má být posečeno, tak hezky a všude. A Zdeněk si dělá ty louky, tohle necháme pro včeličky… Tak na to jsem si musela zvyknout, na jeho druh zahradničení a nechávám ho, ať si to dělá podle sebe.
Z: Ta zahrada je malá, když se to poseče jako anglický trávník, tak ti brouci a všechno ostatní nemají kde být. Takže já jim nechávám takové bufety, sedmikrásky, jetel, aby se měli kde nacpat.
Máte tu místo na oheň, houpačku i otužovací sud. Využíváte ho?
Z: Já jsem si po absolvování Wim Hofovy metody otužování oblíbil a pořídil si otužovací káď, kam jsem celou zimu lezl, na zmrzlou vodu jsem se vyloženě těšil.
Posezení u ohniště jsem vyráběl sám osobně. Také stoleček pod stromem je má práce. Moc mě to se dřevem baví a relaxuji u toho. Příbuzným vyrábím třebas misky.
L: A houpačku zas využívám hlavně já s Elinkou, ohniště všichni, společné posezení u ohně je moc fajn.
Udělali byste tu dneska něco jinak, kromě té růžové v interiéru?
Z. My už si asi čtyři roky říkáme, že tam někam dovnitř chceme přidat velkou kytku, klidně víc kytek, dal bych dovnitř víc zelené.
L: Jenže tam na to asi nemáme prostor.
To je všechno? Jedna kytka?
L: No, Zdenda hraje na klavír, Eli poporostla, chtěla by hrát taky. Měřili jsme to ze všech stran a prostě se tam nevejde.
Z: Asi budeme muset rychle přistavět tu zimní zahradu :)
