Pročpak ten náhlý obrat?

Protože blízkost divadel a přátel a kultury jako takové je pro mě a pro dceru kouzelná. Mám ale třináct zvířat, dva psy a našlo u mě útočiště jedenáct koček. Nemohla bych se jen tak vrátit, každý majitel by mě vyhodil.

Píšete knihy i v době notebookové u psacího stolu?

Ano, kromě novinářských knih. Ty knihy o lásce a pohádky vznikají u stolu, který odložil můj pradědeček. Já jsem ho našla v kumbálu a od té doby jsem ho měla ráda. Jednu dobu byl natřený na světle modro a to byl takřka jeho konec. Ale naštěstí se ho povedlo zrestaurovat.

Mají u vás šanci i nové kusy nábytku?

Já jsem odjakživa tretkař, mám ráda věci s patinou, i lidi s patinou. Stůl po pradědovi, židle po našich, na stole plyšový tuleň Péťa, kterého jsem dostala, když jsem byla malá, výstřižek z amerického sci-fi časopisu, kde napsali, že jsem se narodila, což si táta zarámoval a já to teď všechno opatruji. Ale jsou tu i nové kousky, třeba knihovna. Maminka má dobrého kamaráda truhláře, který ji vyrobil na zakázku.

Zrovna knihovny jsou ale zabudovány v původním schodišti.

Tento dům byl dlouho neobývaný, postavil si ho v roce 1913 pražský lékař pro svou rodinu jako venkovské sídlo. Proto má ty krásné velkorysé schody s velkými knihovnami. Ale pro mě byly přesto malé. Proto jsem si v podobném stylu nechala vyrobit další.

Tušíte, kolik tu máte knih, a četla jste je všechny?

Mám tu asi pět, možná šest tisíc knih. Devadesát procent z nich jsem četla, ale já pořád čtu, nekoukám na filmy, jen čtu.

Zdi jsou oblečené do obrazů, vybíráte je pečlivě, nebo tak, jak přijdou do života, je pověsíte?

Jak přijdou, tak jim najdu místo. Mí oba rodiče byli psychiatři a dostávali spoustu obrazů od svých klientů. A já mám taky hodně obrázků od kamarádů a to je hezký. Jedněmi z největších přátel mých rodičů byla dvojčata Kája a Honza Saudkovi a v mém životě to přetrvává, protože Pavlínka Saudková je mou kamarádkou a nejbližší spolupracovnicí, je ředitelkou nadace a šéfredaktorkou literárního časopisu, který vydávám. Tak tam asi ta karmická linka nějak jde. Zrovna teď společně pečujeme o náš únorový projekt Srdce ze zlata. Je to odznáček, který prodávají naši dobrovolníci v ulicích, a každý, kdo si ho koupí, přispěje na operační stůl pro děti.

Celý rozhovor si pusťte v úvodním videu!