18°C
Málokdo ví, jak moc doma kutíte a tvoříte.
Já to miluju, je to můj největší koníček a děti se někdy bojí, že přijdou domů a nenajdou kuchyni v kuchyni, že bude třeba v podkroví. Ráda přestavuju a ráda i fyzicky pracuju. Měla jsem tatínka flétnistu, který nesměl nic dělat rukama, takže já asi od deseti let umím zdít.
Jak dlouho tu vlastně bydlíte?
V tomto prostoru už od DAMU, což je 40 let. S druhým manželem, který bohužel zemřel a byl stavař, jsme přistavěli horní patro a pak, když jsme měli tu spoustu dětí, jsme přistavěli ještě další část domu, kde dneska bydlí Vincent. Já jako správná matka jsem rozdělila zahradu napůl, dům na 30 % pro mě a 70 % pro něj, protože on je perspektivní mladý muž a předpokládám, že tady bude mít nějaké děti. Já tu ve své části obývám spodní patro a Kordulka horní.
Když jste se vrátila z Izraele, tak byl ale dům pronajatý.
Přijela jsem dřív, v té přistavěné části, kde jsme žili, byli nájemci a v té původní byla strašná podlaha, rozbitý strop, nefunkční koupelna, takže jsem s kamarádem truhlářem během covidu vybudovala nové bydlení. Stropní prkna jsem nastřelovala pistolí, byla to nejjednodušší varianta, jak zakrýt rozbitý strop.
Máte úplně čerstvě novou koupelnu.
Z té mám velkou radost, vylepila a vyspárovala jsem si tam mozaiku, je tam nový sprchový kout.
Kuchyni jste si navrhla sama?
No, musím říct, že mi do toho hodně mluvila Kordulka, protože já nemám žádný výtvarný cit. Ona ano, ona to vidí. A moje barevné kombinace nemá ráda, takže vím, že do mého pokoje nebude chodit, protože jsou tam korálky a mozaiky, ona má ráda chladné tóny a bílou. Takže kuchyni navrhla ona.
Krb působí jako pec, taky nápad dcery?
Ano. Ale ta místnost není podsklepená, takže za chladnějších dní je krb výborný na přitápění.
Jídelní stůl je na to, kolik máte dětí, poměrně malý.
Já právě předpokládám, že už ty děti mají svoje jídelní stoly a já k nim přijdu jako host. Poslední nezletilá je Kordulka a my se vejdeme.
Sedačka je dost veliká na rodinnou sešlost, a ještě je netradičně jedna pod schody.
To je sedačka psí, ta je mých mopsů. Kvůli nim jsem musela volit temnou barvu, ale stejně jim to nevysvětlím a pořád chodí na tu naši sedačku.
V ložnici jste stěnu efektně pokryla korálky.
To je velmi levný efekt, koupí se to a pověsí. Ale vyplácí se mi to, když třeba hlídám Rozárku, ona hrozně ráda pozoruje ty barvičky.
Kam se vám vešla pračka? V koupelně není.
No ono ji v celém domě nebylo kam dát, tak jsem ji nakonec schovala v ložnici do pracovního stolu. Sice vypadá jako psací stůl, ale já na něm skládám prádlo.
Na zahradě máte spoustu květin, ale kde jsou rajčátka a spol.?
Já už tohle všechno mám za sebou, všechno to pěstování, měla jsem tady taky slepice, kozu, koně, teď jsem ráda, že jsem tu zahradu rozdělila, Vincent se svým psem je za plotem a já se tam nedívám, jestli mu tam něco schne. Respektujeme své prostory. Když se navštěvujeme, tak si před tím píšeme esemesky: ,,Mami, můžu přijít?“ I když by mohl jen otevřít branku... Před rokem jsem si vybudovala schody, z původní dlouhé terasy, kterou jsem vybourala, zůstal jen balkonek. A vznikl prostor na vlastní schody, mám svůj vchod, abych nechodila přes Vincentovu část a dopřála mu to soukromí.
Ještě máte nějaké plány, nebo už je hotovo?
Teď je úplná novinka terasa u bazénu, dokončila jsem ji nedávno. My v létě u bazénu žijeme. Agátiny děti sem chodí ráno, odpoledne zase kluci a já, když zbyde čas, tak si plavu v noci. Hodně ho využívala moje maminka, která možná i díky tomu, že plavala 20 bazénů denně, tak tu s námi byla téměř do 99 let.
Takže další zařizování?
Já jsem si nechala poradit od designérky. Vznikl mi vlastně další pokoj, jen je pod širým nebem. Jsem nadšená z venkovních koberců, dají se mýt jen hadicí. Škoda, že to nejde i v kuchyni.:)
