Místo klidné oslavy, která by se u jubilantky jejího věku očekávala, se Jaroslava připravovala na další dobrodružství ve vzduchu. Na letišti v Mladé Boleslavi už na ni čekal pilot Vladimír Handlík, který ji vzal do oblak v historickém letadle s otevřeným kokpitem.
Letadlo se ve větru trochu houpalo, ale vitální seniorka zůstala v klidu. Na letišti je jako doma, poprvé letěla při stých narozeninách a udělala z toho každoroční tradici. „Nejhorší je do toho letadla nastupovat. Říkám: Nemáte nějaké schůdky? Prý ne, tak mě tam musejí pánové vyhodit,“ usmívala se.
Oslavenkyně: Nebojím se!
Když pak letadlo zamířilo nad Mladou Boleslav, mohla si znovu vychutnat pohled na krajinu, která ji dojímá.
„A nejkrásnější je, když ten dobrák pan pilot Vladimír Handlík mě řekne: »A paní Koubková, nebojte se vůbec.« A já říkám: Já se nebojím, víte, my jsme nad nádražím, když spadneme, pojedeme domů vlakem!“
K narozeninovému letu si navíc vzala sparťanskou šálu. Důvod? Vzpomínka na manžela Ladislava (†72), který kopal za Spartu i nároďák.
Válka jí vzala mládí
Nejkrásnější vzpomínky má z dětství. „Do svých dvaceti let bych se vrátit nechtěla. Byla válka, tam bych se nechcela vracet, ne. Nepřeju dětem, aby zažily válku, aby prožily ta pekla. Ať jsou šťastní, v čem teď žijou, ať si toho váží a nechtějí víc a více ještě. Ať jsou skromní.“
Za svůj dlouhý život viděla svět proměnit se k nepoznání. Dnešní technický pokrok ji fascinuje, ale přiznává, že pro starší lidi může být někdy těžké držet s ním krok. „Počítač i mobil používám díky synovi, který mě do moderního světa zasvětil,“ říká.
Největší radost jí dělá velká rodina. Má syna a dceru, pět vnoučat a šest pravnoučat. Nejstarší studuje v Japonsku, zatímco nejmladšímu ještě nebyl ani rok. „Rodina je důležitou součástí mého života a přináší mi hodně radosti,“ říká.
Poletí i příští rok na své 105. narozeniny? „Necháme to osudu,“ zakončuje paní Jaroslava.
