Bylo to jak zlý sen, když v dubnu roku 2012 Hynek Koudelka v práci zkolaboval a začal krvácet do kůže. „Už předtím jsem se cítil unavený, přikládal jsem to profesnímu stresu. Tentokrát jsem začal otékat, přibíral jsem na váze,“ vzpomíná začátky onemocnění.
Nález v nemocnici, kde strávil tři měsíce, byl drsný a nekompromisní: Poškození ledvin a stálá dialýza. „Tak mě připravovali na příbuzenskou transplantaci ledviny od mého bratra Radovana (54) a té druhé od zesnulého dárce. Fungovaly ale bohužel jen krátce, nechytily se a šly ven,“ uvedl Koudelka.
Odoperovány má i své původní nefunkční ledviny, je tak plně odkázaný na dialýzu. „Do toho mi praskla slezina, vyndali mi žlučník a slepé střevo. Sonografické vyšetření probíhá velmi rychle. V mém prázdném břichu již nic nenajdou,“ směje se.
Hynek se totiž rozhodně nevzdal. „Manželka Jana (59), bratr, primářka Iveta Skácelíková i sestřičky Martina drží mou mysl i tělo na pohodové vlně,“ zdůraznil.
Domácí dialýza
Doposud chodil Hynek Koudelka na dialýzu pětkrát týdně. „Nyní pomocí přístroje, který je velký jako malá tiskárna, zvládne hemodialýzu dom. Prostě si čistím krev přístrojově doma a do nemocnice zajdu jen jednou do týdne,“ říká spokojený pacient.
Přechodu na domácí léčbu ale předcházela důkladná příprava. „S manželkou jsme se dva měsíce učili jak napichovat cévní přístup a přístroj obsluhovat. Moje milovaná žena může klidně dál chodit učit do školy, a nemá o mě větší obavy,“ uvedl Hynek Koudelka.
Domácí hemodialýza ale není řešením pro všechny. „Musí mít jako pan Koudelka motivaci, a splňovat i veškeré zdravotní, technické a rodinné podmínky. U něj přispívá k vyšší kvalitě života,“ sdělila primářka Iveta Skácelíková z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Ostravě.
