Velký pokrok transplantací: Prasečí ledvina vydržela Timovi 9 měsíců
Transplantovaná prasečí ledvina udržela při životě pacienta rekordních 271 dní. Případ šestašedesátiletého Američana Tima Andrewse dokazuje, že tyto xenotransplantace (přenos orgánů či buněk mezi odlišnými živočišnými druhy) mohou v budoucnu posloužit jako funkční náhrada pro pacienty čekající na lidského dárce. O případu informuje BBC.
Ledvina transplantovaná z prasete fungovala v těle pacienta 271 dní, což je podle amerických lékařů dosavadní rekord. Pacient Tim Andrews uvedl, že mu tato transplantace dala „naději“ a ušetřila ho měsíců docházení do nemocnice na dialýzu, která mu filtrovala krev. Prasečí orgán přesto nakonec selhal a musel být odstraněn.
Lékaři a vědci zkoumají xenotransplantace kvůli kritickému nedostatku lidských orgánů. V USA čeká na novou ledvinu přibližně 100 000 lidí, zatímco ročně proběhne pouze 25 000 transplantací.
Andrewsovi lékaři sdělili, že dostat se na první příčku čekací listiny může trvat až sedm let, přičemž lidé na dialýze přežívají v průměru pouhých pět let. „Měl jsem málo času... začalo to být velmi depresivní,“ řekl. Myšlenku transplantace prasečího orgánu však popsal jako „naději“ a „světlo na konci tunelu“. „Naděje je to nejdůležitější – šance osvobodit se od přístroje a žít svůj život.“
Prasata jsou pro xenotransplantace považována za nejvhodnější zvířata. Nelze však jen tak zajít do chlívku, vzít prasečí ledvinu a voperovat ji člověku. Lidské tělo by orgán okamžitě rozpoznalo jako cizí. Během několika minut by ledvina zčernala, v každé buňce by se vytvořily trhliny a orgán by se zevnitř ucpal krevními sraženinami.
Vědci proto vyšlechtili miniaturní prasata plemene Yucatan, která prošla 69 genetickými úpravami za účelem „polidštění“ jejich orgánů. Odstranily se hlavní znaky prasečích buněk, které lidský imunitní systém snadno rozpozná a napadá. Byla přidána lidská DNA fungující jako maskovací síť, jež prasečí tkáň před imunitou skrývá. Další úpravy zneškodnily viry ukryté přímo v prasečí DNA, aby se předešlo přenosu infekce.
Andrews trpěl konečným stádiem onemocnění ledvin v důsledku diabetu 2. typu a selhávaly mu orgány. Xenotransplantace proběhla 25. ledna 2025, když bylo pacientovi 66 let. Transplantovaná ledvina začala podle podrobností zveřejněných v lékařském časopise The Lancet fungovat okamžitě.
Orgán fungoval celých 271 dní až do října téhož roku, kdy musel být odstraněn. Andrews následně podstupoval dialýzu 82 dní, než v lednu letošního roku obdržel orgán od lidského dárce.
Dr. Leonardo Riella z centra transplantačních věd v bostonské nemocnici Mass General Brigham uvedl, že nedostatek dostupných orgánů představuje krizi: „Tvrdě pracujeme na tom, abychom přinesli naději. Skutečně věříme, že xenotransplantace může být alternativou pro pacienty bez žijícího dárce a způsobem, jak obejít dialýzu a udržet je naživu až do transplantace.“
Lékaři ve zprávě pro The Lancet shrnují: „Tento případ ilustruje jak velký příslib, tak přetrvávající výzvy klinické xenotransplantace ledvin.“
















U nás se už běžně při popáleninách transplantuje vepřová kůže. A autorkou metody byla lékařka Jaroslava Moserová (pečovala např. o popáleného Jana Palacha), spisovatelka a překladatelka (Dicka Francise), závodní lyžařka a diplomatka, velvyslankyně a senátorka. Jo, to se ještě rodily osobnosti. Ne jako teď!