Video se připravuje ...
Eskorta přivádí ke Krajskému soudu v Brně Davida Zemana (32), znásilnil dívku v Brně na hlavním nádraží (srpen 2026).
Johannce v dětství táta sliboval hračky za sex: Jak chutná sperma, ptali se vyšetřovatelé
Bylo jí pouhých pět let, když se Johannka (18) svého táty Petra zeptala, jak vznikají děti. Odpověď, kterou dostala, jí navždy změnila život. Otec zastavil autem na lesní cestě a před malou Johannkou se obnažil a uspokojil. „Bude to naše tajemství,“ řekl jí. Dívka pak dlouhé roky mlčela.
O sexuálním zneužívání vlastním otcem dokázala promluvit až mnohem později. V osvětovém podcastu Odvážný nyní společně se svou maminkou Helgou otevřeně popsala, co prožívala a co následovalo poté, co se rozhodla všechno oznámit na policii. „Můj příběh začíná asi zhruba od mých pěti let, kdy mě začal zneužívat můj vlastní otec,“ říká Johannka v rozhovoru.
Sex výměnou za oblíbené hračky
Podle její výpovědi začalo v osmi letech i fyzické sexuální zneužívání, které pokračovalo až do jejích třinácti. Podrobnosti, které v podcastu popisuje, jsou mimořádně bolestivé. Johannka uvádí, že ji vlastní táta nutil především k orálnímu sexu. Popsala také pokus o pohlavní styk, kterému se bránila, a pokus o anální styk, při němž otce prosila, aby přestal, protože ji to bolelo. Podle její výpovědi pak reagoval vztekem a házením věcí. Otec si měl Johannku při zneužívání také fotografovat a natáčet.
V nalezené komunikaci jí měl slibovat hračky a drahé sběratelské koníky výměnou za sexuální praktiky. Současně jí zakazoval, aby o tom komukoli řekla, a kontroloval její telefon i kontakty. Johannka uvedla, že jí otec ukazoval pornografické materiály s dětmi, aby v ní vytvářel dojem, že podobné chování je normální.
Lenka (31) odhalila těžké trauma: Na psychiatrii mě znásilnili tři puberťáci! Jeden hlídal, druhý...
Myslela si, že je to normální
Podstatná je především jedna věc. Holčička vyrůstala s přesvědčením, které jí vnutil člověk, jemuž mělo mít právo bezvýhradně důvěřovat. Její táta byl muzikant, ve společnosti oblíbený. „Do té doby to byl úžasný táta,“ říká v podcastu paní Helga.
Otec podle Johannky postupně vytvářel svět, ve kterém mělo dítě získat dojem, že to, co se děje, není špatně. Teprve kolem jedenácti nebo dvanácti let začala porovnávat svůj vztah s otcem s tím, jak fungují rodiny jejích kamarádek. „Začala jsem víc zkoumat vztah mezi dcerami a tatínky v mém okolí,“ vzpomíná.
Postupně jí docházelo, že ostatní děti podobné věci nezažívají. Když se začala bránit, přišla podle jejího svědectví další forma manipulace. Otec jí měl naznačovat, že je psychicky na dně a že ho právě ona drží při životě. „Furt to byl můj táta. Já jsem nechtěla, aby umřel i přes tohle všechno,“ popisuje.
To jste neviděla? Vždyť jste máma!
Sexuální násilí v rodinách může být pro okolí mimořádně obtížně rozpoznatelné. Johannka se otce na veřejnosti nebála, trávila s ním čas, zpívali spolu a natáčeli videa. Její matka Helga proto dlouho nic netušila. „Lidi říkají: ‚To jste to neviděla? Vždyť jste máma.‘ Neviděla. Prostě neviděla. Byl to pro mě šok,“ říká. Rodina podle ní zvenčí působila spokojeně. A právě to může být jeden z důvodů, proč okolí někdy varovné signály přehlédne.
Zlom nastal až ve chvíli, kdy se Helga rozhodla od partnera odejít. Dceři nabídla, zda chce zůstat s otcem ve Španělsku, kde tehdy pobývali, nebo odjet s ní. Pak následovala věta, kterou její matka dodnes nezapomněla. „A až se vrátíme domů, tak já ti něco ještě povím.“ Helga chtěla okamžitě vědět, co se děje. Johannka se svěřila s tím, že ji táta zneužívá. „Já vím, že jsem v tu chvíli jenom křičela. Hrozně jsem křičela,“ popisuje Helga okamžik, kdy se dozvěděla pravdu.
Dívka se mezitím musela vyrovnávat se směsicí pocitů, které mohou být pro člověka zvenčí jen těžko pochopitelné. „Byla jsem hodně nervózní. Nevěděla jsem vůbec, jestli mi uvěří. Ale i tak jsem získala tu sílu jí to říct. Zároveň to byla strašná úleva, ale potom taky pocit viny, že jsem ho zradila. A strach, co bude dál.“
Helga otevřeně přiznává, že po prvotním šoku dceři položila otázku, kterou dnes považuje za chybu. Proč jsi mi to neřekla dřív? „To je nejhorší otázka, kterou může oběť dostat, protože ona za to nemůže,“ říká dnes.
Děti mohou mlčet ze strachu, studu, pocitu viny, lásky k pachateli nebo obavy, že zničí vlastní rodinu. Johannka podle svého vyprávění dlouho cítila odpovědnost dokonce i za konflikty mezi rodiči. „Měla jsem pocit, že se to všechno rozpadá kvůli mně,“ přiznává. V podcastu zaznívá proto věta, která by podle jeho tvůrců měla být slyšet mnohem častěji: „Nic z toho, co se stalo, není tvoje vina.“
Mladá žena sama potvrzuje, jak těžké bývá této jednoduché větě uvěřit. „Hodně obětí se tím prochází, že ten pocit viny v sobě mají. Někdy je fakt hodně těžký se ho zbavit a říct si: Nebyla to moje vina.“
Oznámením jejich boj neskončil
Když Johannka promluvila, rodina očekávala, že přijde ochrana a rychlé vyšetření.
Podle Helgy však následovala zkušenost, kterou sama označuje za druhotné ublížení. V rozhovoru popisuje dvě policejní pracoviště, která se případem postupně zabývala. Helga zároveň uvádí, že řadu možných důkazů hledala a předávala sama. Rodina také téměř pět měsíců čekala na znalecký posudek.
Johannka musela absolvovat další vyšetření a znovu se vracet k tomu, co prožila. Její psychický stav se výrazně zhoršil. „Sebepoškozovala jsem se tím, že jsem se řezala a i tím, že jsem nejedla. Já jsem potom trpěla anorexií,“ říká. „Po tom druhém znaleckém vyšetření se mi ani nechtělo žít.“
Situace nakonec podle vyprávění rodiny dospěla až k hospitalizaci. Johanka přestávala jíst a sebepoškozovala se. Po jednom z krizových momentů byla na čtyři dny přijata do nemocnice.
Právě tato část jejího příběhu ukazuje, proč odborníci upozorňují na nebezpečí sekundární viktimizace. Člověk, který už jednou násilí zažil, může další psychickou zátěž prožívat během vyšetřování, opakovaných výpovědí a dokazování toho, co se mu stalo. K tomu i došlo vzhledem k typu otázek, které od policie máma a dcera slyšely. „Byly to otázky typu, jak chutná sperma. Mě se ptali, jak to mám s orálním sexem,“ vysvětluje paní Helga.
Osm let vězení, ale...
Případ nakonec skončil před soudem. Petr byl odsouzen k osmi letům vězení se zvýšenou ostrahou. Pro Helgu byl verdikt především potvrzením, že hlas její dcery někdo konečně vyslyšel. „Já jsem se jenom rozbrečela. Pro mě tam byla úleva, protože hlas mého dítěte byl konečně slyšet a pravda, to je to důležitý,“ vzpomíná.
Případ však pokračoval odvoláním. Podle vyprávění Helgy byl následně trest o několik měsíců snížen kvůli promlčení nejstaršího skutku. Pro matku bylo takové rozhodnutí mimořádně bolestivé. „Soud tímto vzkázal oběti, že se to nestalo,“ říká.
Johannka však dokázala udělat něco, co jí dlouhá léta připadalo téměř nemožné. Promluvila. Dnes svůj příběh zveřejňuje také proto, aby jiní lidé nezůstávali se svou zkušeností sami. „Když prožívají nějaké těžké období, tak aby si fakt dokázali říct o pomoc, protože je to hodně důležitý. Je hodně důležitý si o tom s někým popovídat,“ říká Johannka. Sama zmiňuje pomoc psycholožky a Bílého kruhu bezpečí.
Helga společně s dcerou na konci rozhovoru apeluje také na další oběti, aby se nebály hledat člověka, kterému mohou důvěřovat. „Je to hodně těžký někomu důvěřovat, svěřit se. Bojí se, mají strach, ale čím víc nás bude těch odvážných, věřím tomu, že ta odvaha v nich se probudí,“ říká.
A právě tady může těžký příběh přinést něco dobrého. Pokud jste jako dítě zažili sexuální násilí, nenesete za jednání pachatele odpovědnost. Ani pokud jste mlčeli roky. Ani pokud jste pachatele měli rádi. Ani pokud jste se báli, že vám nikdo neuvěří. Mlčení dítěte není souhlas. Strach není vina.
Promluvit lze i po mnoha letech. Můžete začít jedinou větou člověku, kterému věříte. Můžete požádat o odbornou pomoc. Nemusíte svůj příběh zvládnout sami. A pokud dítě přijde se sdělením, že mu někdo ubližuje, potřebuje ze všeho nejdříve slyšet, že mu věříme a že za to, co se mu stalo, nenese vinu. Johannka tu nejdůležitější větu dnes dokáže vyslovit sama: „Určitě se s tím dá žít dál.“
Podcast Odvážný
Je český rozhovorový podcast zaměřený na osobní rozvoj, psychologii a odvahu dělat důležitá životní rozhodnutí. Přináší otevřené rozhovory s lidmi, kteří sdílejí své zkušenosti s překonáváním překážek, podnikáním, vztahy nebo životními změnami.
Cílem podcastu je inspirovat posluchače k větší odvaze, sebereflexi a vědomému životu. „Věříme, že odvaha sdílet pravdu může prolamovat ticho, vytvářet mosty mezi lidmi a zachraňovat životy,“ říká zakladatel projektu Tomáš Paprštein, který v mládí sám zažil sexuální zneužívání.
Kde vám pomohou?
-
Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí (Bílý kruh bezpečí)
- Telefon: 116 006
- Provoz: Nonstop, bezplatně, anonymně.
- Zaměření: Odborná pomoc pro oběti trestných činů a domácího násilí i pro jejich blízké.
-
ROSA – centrum pro ženy
- Telefon: 800 60 50 80
- Provoz: Všední dny (bezplatná linka), poskytují i osobní a utajené azylové ubytování.
- Zaměření: Specializovaná pomoc přímo pro ženy, které zažívají domácí násilí.
-
Linka první psychické pomoci
- Telefon: 116 123
- Provoz: Nonstop, bezplatně, anonymně.
- Zaměření: Krizová intervence pro dospělé, kteří se ocitli v akutní psychické krizi, cítí úzkost nebo prožívají těžkou životní situaci.
-
Linka bezpečí (pro děti a mládež)
- Telefon: 116 111
- Provoz: Nonstop, bezplatně, anonymně.
- Zaměření: Děti, dospívající a studenti do 26 let, kteří zažívají násilí, šikanu nebo týrání.
-
Témata:
Související
