Badatelka-genealožka a muzejnice v důchodu zaměřila pozornost na příslušníky židovských rodin, kteří do regionu přicházeli za prací v dolech a hutích od 19. století. S dělníky a řemeslníky přišli i židovští obchodníci, restauratéři a hoteliéři.
„Pak nastal v roce 1938 Mnichov, persekuce a v roce 1942 čtyři obří transporty do Terezína. Končili ve vyhlazovacích táborech, přežila jich jen malá část,“ uvedla výzkumnice.
Pátrala nejen v archivech, kde bylo informací velmi málo, ale i rodin, které měly štěstí, a před holocaustem stačili utéct. Dokázala zmapovat osudy 33 tisíc Židů!
Občanství pro potomky
„Procházela všechny fondy, ve kterých se může něco k židovské minoritě nalézt, což je obrovské množství fondů a obrovské množství materiálu," uvedla uznale ředitelka městského archivu Hana Šústková. Mezi nimi byly například i listiny o zabavení majetku, vyjížděla do archivů různě po republice.
„Každý týden chodí několik žádostí z celého světa, které jsou velmi často právě od potomků Židů, jejichž předci měli československé státní občanství. Pak se řízením osudu dostali do zahraničí. Už tím občanstvím nedisponují, ale z různých důvodů ho dneska chtějí mít. Takže žádají o ně zpětně a pomocí archivních materiálů my dokazujeme, zda mají, nebo nemají nárok," podotkla Šústková.
Využila jiné zdroje
Svou 25letou práci nyní věnovala Archivu města Ostravy. „Hitler zničil veškeré papíry a já se soukromě rozhodla, že mu to kapánek zkazím a že to zdokumentuji z jiných zdrojů," popsala Salomonovičová a vysvětlila:
„Je nepsaný zvyk, že když muzejníci odcházejí do penze, vyberou si nezpracované místo v historii Ostravy a na tom dělají. Já jsem si říkala: »Judaistiku nedělá nikdo.« Tak jsem se pustila do bádání. Už jsem však přestala. Přicházím postupně o zrak a přišla jsem i o syna, který mi oči nahrazoval,“ řekla paní Libuše.
Nebudou zapomenuti
Židovská obec čítá v Ostravě aktuálně okolo 60 až 70 členů. Před válkou jich bylo 10 až 12 tisíc. Prvním úspěchem badatelky bylo zmapování historie zrušeného židovského hřbitova, který byl v místech sadu Milady Horákové, dokázala se dopátrat všech lidí, kteří tu byli pohřbeni. Pak pokračovala dál.
„Kartotéční záznamy ukazují data, jména, životní osudy, dokumenty i fotografie Židů, kteří by byli bez její náročné práce zapomenuty. Nebýt její nezištné píle, nikdy by takto souhrnný a kvalitní materiál nevznikl,“ vyzdvihla ředitelka archivu Šústková.
Neznámé osudy známých
Zmapovala i osudy předválečných osobností, např. filmového režiséra Karla Reisze, básnířky z terezínského ghetta Ilsy Weberové, Ignatze Buchsbauma, který provozoval první půjčovnu knih v Ostravě. Nebo Nathana Abrahama, rozhodčího hokeje, ten pískal rozhodující zápas na mistrovství světa v ledním hokeji v roce 1937 v Londýně.
„Badatelka pomohla spojit rodiny rozdělené událostmi druhé světové války a vrátila hlas těm, kteří holokaust nepřežili," uvedla mluvčí ostravského magistrátu Gabriela Pokorná.
Salomovovičová se do židovské rodiny provdala. Její manžel Michal (†82) přežil válku v koncentračních táborech. „Seznámili jsme se při budování Nové huti, v roce 1957 jsme se vzali. Měli jsme dvě děti, tři vnuky a dvě pravnoučata,“ řekla Blesk.cz.
VIDEO: Příšerné životní podmínky v ghettu v Terezíně. Hlad, nedostatek léků, mučení.
