„Identita lidí na snímcích není známá, stejně jako jejich další osudy. Záběry pořídil patrně některý z nájemníků domu, kde před válkou žili hlavně Němci nebo německy hovořící Židé,“ řekl ředitel muzea Zbyněk Šolc.
Kdo a proč skleněné desky ukryl na půdě, není podle něj jasné. „Důvodem mohl být transport do koncentračního tábora, stejně jako narukování k armádě nebo poválečné vysídlení,“ vypočítal nejpravděpodobnější možnosti historik.
Fotografie zmizelých nejsou nijak kašírované. Mají silný nostalgický a emocionální náboj. „Zblízka a velmi živě zachycují tváře lidí, kteří tehdy ještě nic netušili o strastech a tragédiích, které je čekají v několika málo příštích letech,“ řekl historik.
Továrník, pěvec i švec
V čtyřpodlažním domě z 90. let 19. století v tehdejší Offermanngasse žilo před válkou v 18 bytech 128 lidí. Mezi nájemníky převažovala německy mluvící středostavovská vrstva, která měla k ruce několik českých služek. Byty obývaly židovské rodiny, tři katolické a jedna evangelická.
V šestipokojovém bytě bydlel podle sčítání lidu ředitel soukenické továrny. Nájemníky byli úředníci, obchodníci, ševci, řeznický mistr, krejčí či operní pěvec. Život v domě plynul poklidně až do nástupu německého fašismu.
Nikdo se do činžáku nevrátil
Nacisté 16. března 1939 vypálili nedalekou Velkou synagogu. Odstarovaly segregace, pogromy a transporty Židů do koncentráků. O pár let později se válkou nahromaděný hněv svezl na veškeré německé obyvatelstvo, které místní vyhnali z Brna. Do domu se nikdo z původních obyvatel už nikdy nevrátil.
Roční nájemné v činžáku ve Vlhké v roce 1910 kolísalo od 523 korun za byt o čtyřech místnostech až po 696 za ten, který měl ještě o místnost více. Kvalifikovaný dělník tehdy pobíral 1 200 korun ročně, nižší úředník 6 000, vyšší úředník i 12 000. Inženýři nebo technici brali okolo 2 000 korun, učitelé 1200 korun.
Smutný osud rodiny Kohnů
Součástí výstavy jsou i fotky a dokumenty z pozůstalosti rodiny Otto Kohna (†38), která v roce 1938 po obsazení pohraničí Hitlerem opustila Teplice a hledala útočiště v Brně. Kohnovi se zde snažili získat domovské právo a marně usilovali o vystěhování do Šanghaje.
Jejich osud byl pak nezvratný. V dubnu 1942 nacisté naložili rodinu do transportu a za pár dní vyvraždili v ghettu v polské Izbici. Pozůstalost Kohnových se našla náhodou na půdě domu v ulici Antonína Slavíka 4, kousek od slavné vily Tugendhat.
Výstava Tváře ze zapomnění potrvá na Špilberku do 31. března příštího roku.
VIDEO: Paměť národa, příběhy, které by neměly být zapomenuty.
Paměť národa - příběhy, které by neměly být zapomenuty postbellum.cz
