Rozmlácené lidské maso visící na rukou za hrazdu z trubek jako boxovací pytel, párková žirafa s uzenin a vidliček, červené prase líbající muže či objekt CULTUS – CACAS připomínající starou dřevěnou kadibudku. To jsou některé ze soch, které jsou právě vystavené v Klatovech. V ulicích budí značný rozruch.
Lidé v názorech na „zvláštní“ sochy nejsou jednotní. Některým se líbí, jiní je odsuzují. Největší pozornost na sebe strhla socha Polibek moci sochaře Adama Trbuška. Jde o červené prase vášnivě se líbající s mužem.
„Mně se tohle moc líbí, povedlo se to, oživí to tu prostor, určitě to sem patří. Mohlo by to tu zůstat nastálo,“ nadšeně mluvila o díle Jana Mašková (31). „Úplně hrozný to není, ale že by se mi to líbilo, to nemohu říci. Jisté je, že jsou tu ještě mnohem horší díla než tohle,“ prohlásil Karel Veselý (62).
Kontroverzní umělec
Ještě jako student plzeňské umělecké fakulty Sutnarka se Trbušek proslavil kontroverzní sochou růžového králíka požírajícího člověka, která stojí na sídlišti Lochotín v Plzni. Nyní patří k nejvýznamnějším českým umělcům, kteří pracují se sochou ve veřejném prostoru.
Jeho dílo líbajícího se prasete odkazuje na dobové sousoší Polibek od Aloise Sopra z roku 1979. „Kriticky hodnotí propagandu minulého režimu a staví ji do kontrastu se současnou mezinárodní krizí a anonymitou moci. Jeho dílo je asi nejdiskutovanějším z celé výstavy,“ řekl kurátor akce Petr Krátký z pořádající Galerie Klatovy/Klenová.
Letos už popáté
Výstava s názvem Sochy v ulicích se v Klatovech koná pravidelně každý rok. Letos se jedná už o pátý ročník a svá díla tu vystavuje deset umělců. „Letos pocházejí všechna díla z ateliéru Socha a prostor plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity. Festival totiž každý rok představuje tvorbu jednoho konkrétního ateliéru z řady českých uměleckých škol,“ vysvětlil Krátký.
Sochy jsou k vidění v centru města nejen v ulicích, ale i v parcích, na náměstí, ve fontánce, na dvorku i na dalších veřejných prostranstvích.
Velké emoce budí socha Daniela Doležala s názvem LAST znázorňující boxovací pytel v Jiráskově ulici u historických hradeb. Lidem připomíná rozmlácené lidské maso visící na rukou za hrazdu z trubek.
„Je to hnus. Děláte si srandu, že je to umělecké dílo? To sem vůbec nepatří. Ať to odtud zmizí,“ láteřil Petr Kovařík (53). „Moc hezky se na to nedívá, ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát. Ale třeba ta buřtová socha žirafy, ta se mi líbí,“ svěřila se Martina Marková (66).
Žirafa v přírodě, nebo na talíři?
Jde o sochu Viktora Friče, která stojí na trávě u křižovatky ulic Podbranská a Tyršova. Její tělo se skládá z uzenin a příborů. Hlavu znázorňuje opečený špekáček, tělo žirafy má podobu salámu a nohy jsou z obřích vidliček.
„Moc se mi to líbí. Koho by napadlo, že vidličky jako nohy a uzeniny jako tělo a hlava. Za mě moc dobrý,“ pochválil sochu Jan Mareš (49).
„Socha je kritickým komentářem lidského přístupu k přírodě a spotřebnímu způsobu života. Mareš se tady skrze nadsázku ptá, zda by nám divoká zvířata více chyběla ve volné přírodě, nebo na jídelním lístku,“ řekl Krátký. Výstava Sochy v ulicích potrvá do konce října.
VIDEO: Takhle vypadala výstava Soch v ulicích v roce 2023.
