Jaroslav Seifert se narodil v roce 1901 na pražském Žižkově v dělnické rodině. Vyrostl v prostředí malých žižkovských uliček, trhů a hospod, které se později často objevovaly v jeho básních. Už jako chlapec měl blízko ke knihám a psaní, ale po základní škole musel nastoupit do učení. První básně vydával ještě jako student a už tehdy bylo jasné, že má mimořádný talent a cit pro jazyk.
Patřil ke spoluzakladatelům uměleckého sdružení Devětsil a k autorům poetismu, přesto se brzy vydal vlastní cestou založenou na srozumitelné, intimní a lidské lyrice. Jeho první dílo Město v slzách vyšla v roce 1921 a odstartovala mimořádně plodnou kariéru, během níž publikoval desítky sbírek. Psal i za okupace. Sbírky Vějíř Boženy Němcové a Světlem oděná si lidé rychle oblíbili, protože přinášely klid a lidskost v době, kdy se žilo pod tvrdým tlakem.
Po únoru 1948 se dostal do ostrého konfliktu s režimem. Komunisté mu vyčítali nesocialistickou poezii, a Seifert tak čelil prvnímu zákazu publikování už v 50. letech, když se zastal vězněných autorů. Další zákaz přišel za normalizace. Odmítl okupaci Československa a krátce na to stal se jedním z prvních signatářů Charty 77. Jeho pozdní sbírky nesměly vycházet a lidé je proto šířili neoficiálně. Do prodeje se tak dostaly až na přelomu 70. a 80. let.
Nobelova cena
V roce 1984 získal Jaroslav Seifert jako jediný český autor Nobelovu cenu za literaturu. Švédská akademie ocenila jeho poezii pro svěžest, jemnost a bohatou obraznost. V tehdejším Československu se o ocenění moc nepsalo. Režimu byl Seifert nepohodlný, a tak se zpráva objevila jen úplně okrajově. „Jeho krajané ho čtou a milují, je národním básníkem, který umí oslovit lidi s literárním vzděláním i ty, kteří k jeho dílu přistupují bez větší průpravy,“ uvedla tehdy Královská švédská akademie. Kvůli zdravotnímu stavu převzala cenu v Stockholmu jeho dcera.
Seifert zemřel 10. ledna 1986 ve věku 84 let. Okolo jeho pohřbu panovalo velké napětí. Režim se bál, že by se poslední rozloučení mohlo změnit v protest, a proto Církevní mše v břevnovském kostele svaté Markéty pak probíhala pod dohledem Státní bezpečnosti. Básník byl nakonec pohřben v Kralupech nad Vltavou, odkud pocházela část jeho rodiny. V Praze dnes Seiferta připomínají pamětní místa, například deska na domě v ulici U Ladronky, a jeho poezie zůstává jedním ze základních pilířů české literatury.
