„Osvobozené divadlo vzniklo jako sekce Spolku moderní kultury Devětsil v zimě 1925 z iniciativy režisérů J. Honzla a J. Frejky. Prvním působištěm původně poloprofesionálního souboru bylo 1926 Divadlo Na slupi na rozhraní Nového Města a Vyšehradu,“ píše se o počátcích fenoménu, který dnes známe jako Osvobozené divadlo, v České divadelní encyklopedii.
Poloprofesionální soubor vystupoval nejprve pod různými názvy, přesně řed sto lety, 8. února 1926, v Praze začal oficiálně hrát pod názvem Osvobozené divadlo. Z nenápadného avantgardního pokusu se během několika let stal fenomén, který výrazně ovlivnil podobu českého divadla, humoru i společenské satiry.
Nástup V + W
Osvobozené divadlo se od počátku vymezovalo proti tradičnímu pojetí činohry. Stavělo na moderní hudbě, jazykové hravosti, improvizaci a přímém kontaktu s publikem.
Zlom přišel na konci 20. let, kdy se na jeho jevišti prosadila dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich a s nimi i skladatel Jaroslav Ježek. Právě jejich spolupráce dala divadlu nezaměnitelnou tvář a vytvořila styl, který se stal jedním ze symbolů meziválečné kultury.
Varování před manipulátory
Jejich hry, forbíny a písně byly zábavné, ale zároveň překvapivě přesné v pojmenování společenských i politických problémů. Už první společná hra Voskovce a Wericha Vest Pocket Revue z roku 1927 oplývala ostrou satirou.
Jak se Jan Werich mohl stát prezidentem Videohub
Ve hře Osel a stín v roce 1933 varovala dvojice před manipulátory ve vůdcovské roli a hra Kat a blázen, kterou začali hrát o rok později, už naostro bojovala proti nacismus.
Zavřeno na politický nátlak
Humor Osvobozeného divadla si zkrátka nebral servítky a stále otevřeněji reagoval na sílící extremismus, nacismus i fašismus, které ve 30. letech začaly ovládat Evropu. Právě tato odvaha se mu ale nakonec stala osudnou. Na podzim roku 1938 bylo Osvobozené divadlo donuceno ukončit provoz v důsledku politických tlaků a rostoucí cenzury - 10. listopadu 1938 ho úřady nechaly zavřít.
To byl zlom pro hlavní tvůrce - zachránil je útěk do USA. Voskovec odešel do exilu už na konci roku 1938, zatímco Werich s Ježkem odcestovali do Spojených států 9. ledna 1939. Jejich nejsilnější a nejsvobodnější společná éra tím skončila.
Smích blbce uráží
Odkaz Osvobozeného divadla přežil svou dobu. Voskovec s Werichem ukázali, že humor nemusí být jen lehká zábava, ale i způsob, jak mluvit o nepohodlných věcech. Tenhle přístup k humoru vystihl Jan Werich i jednou ze svých nejcitovanějších vět: „Smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží.“
Sto let od svého vzniku už Osvobozené divadlo jako instituce neexistuje. Scéna, která ve 30. letech plnila sály, se nikdy neobnovila a její odkaz dnes připomínají hlavně nahrávky, texty a archivní materiály.
Osvobozené divadlo působilo v paláci U Nováků ve Vodičkově ulici v centru Prahy. Dnes tu fungují obchody a kanceláře a někdejší divadelní sál nese název Divadlo ABC, jehož ředitelem byl v minulosti Jan Werich.
