Rebarbora dřív nesměla chybět na žádné zahrádce, používala se na koláče a moučníky jako pikantní nádivka, ale také pro přípravu zavařenin a sirupů. V současné době zažívá svou renesanci v různých kombinacích nejen nasladko, ale i k dochucení slaných jídel či předkrmů. Pochází ze střední Asie, do Evropy se začala dostávat asi od 14. století. Rebarbora se zřejmě pěstovala také v Číně daleko před naším letopočtem, v místní tradiční medicíně se využíval její kořen. Na Moravě se začala pěstovat v 18. století. Aktuálně je velmi oblíbená třeba ve Velké Británii, kde se pěstuje ve velkém za nepřístupu světla, což má vliv na křehkost stonků.
Jak pěstovat rebarboru: Půda, vlhkost a stanoviště
Rebarbora neboli také reveň kadeřavá či reveň rebarbora je krásná robustní trvalka, která může svými obrovskými listy ozvláštnit kdejaký zahradní kout. Má ráda vlhkou, hlubokou humózní půdu a dostatek vápníku, nevadí jí mráz a vlhkost v zimě. Je nenáročná, vyhovuje jí slunečné, případně polostinné stanoviště. Úpal a sucho na slunných jižních stráních by jí ale nevyhovovaly. Zamokřené či kyselé půdy také nejsou pro rebarboru to pravé.
Je podobná lopuchu, ale má bílý květ, který se však doporučuje odstraňovat, aby rostlinu nevyčerpával. Udává se, že na jednom stanovišti může bez problémů setrvat i deset let, v mnohých zahradách však bujně roste na stejném místě mnohem déle. Pro běžné kuchyňské použití vám obvykle postačí jedna až dvě rostliny.
Kdy se sází a na co pozor
Sazenice rebarbory nejsnáze zakoupíte v zahradnictví, dá se však pěstovat i ze semen. Sází se na jaře nebo na podzim. První rok nechte rostlinu zesílit a nesklízejte. Vyčleňte pro ni na zahradě asi metr čtvereční, protože bude za pár let opravdu mohutná. Milovníci rebarbory bez zahrádky mohou vyzkoušet i pěstování v rozměrnější nádobě na balkoně. Množit se dá reveň také dělením starších rostlin.
Dokdy sklízet rebarboru
Listové řapíky se sklízejí od dubna do konce června. Naši předkové rebarboru již nesklízeli po svátku svatého Jana (24. 6.). Listy s řapíky opatrně odlamujte, neřežte. Obvykle možnost sklizně končí, když rostlina začne kvést. Později se řapíky ke konzumaci nehodí pro vysoký obsah šťavelanů, už také přestávají být křehké a mají tužší vlákna.
Z rostliny při sklizni odebírejte maximálně třetinu řapíků, abyste ji příliš neoslabili. Listy dejte do kompostu, nehodí se k jídlu. Po sklizni je vhodné rebarboře přilepšit umělým hnojivem nebo uleželým kompostem, každý druhý rok ocení i rozložený hnůj. Pokud reveň nemá dost živin, má i málo řapíků a nejsou tak křehké. Řapíky mají podle odrůdy různé barvy, často se pěstují rebarbory s červenou barvou řapíků, ale existují i se žlutou.
Rebarbora v kuchyni
Rebarbora se hodí jako náplň na koláče, moučníky a jiné dezerty, také se doplňuje s jinými druhy ovoce pro zmírnění kyselosti. Nejoblíbenějším spojencem rebarbory v moučnících jsou jahody. Rebarbora se uplatní v zavařeninách a sirupech, které lze přidávat do míchaných nápojů a limonád. Obecně by se neměla jíst příliš často. Pro tepelnou úpravu nepoužívejte hliníkové nádobí, kvůli riziku reakcí kyselin a hliníku. Řapíky nejdříve umyjte a oloupejte. Většinou se připravuje s cukrem nebo medem. Vždy vybírejte mladé, nedřevnaté stonky. Nakrájené stonky si můžete i zmrazit na později.
Rady odborníka
Marcela Fialová Kalas, DiS.
Je rebarbora zdravá?
Rebarbora je skvělá ke zpestření letního jídelníčku. Obsahuje velké množství prospěšné vlákniny, je bohatá na vitaminy C, K a minerály, zejména vápník, hořčík a draslík. Má velmi malý obsah sacharidů, takže ji lze směle použít i do nízkosacharidových a redukčních jídelníčků.
Kdo by se jí měl vyhýbat?
Pro vysoký obsah kyseliny šťavelové bych nedoporučovala konzumaci pokrmů s rebarborou osobám s onemocněním trávicího traktu či s narušenou rovnováhou metabolismu vápníku v těle, například lidem trpícím ledvinovými kameny, dnou či revmatismem. Velké množství rebarbory by neměly konzumovat ani těhotné, kojící ženy, malinké děti a osoby s potravinovými intolerancemi.
