8°C
„Narodila jsem se v Praze. Strávila jsem v ní celý život,“ vysvětluje s tím, že během let vystřídala řadu lokalit – Vinohrady, Vyšehrad, krátce i Zbuzany za Prahou. Nyní bydlí přes dva roky v Hloubětíně, což, jak se zdá, bude její poslední pražská adresa. „Přitom jsem Pražačka každým coulem,“ usmívá se.
Chtít to „svoje“
„Celý život bydlím v nájmu. Když jsem se v roce 2013 stěhovala na Vyšehrad do bytu 2+1 za 11 tisíc, už tehdy jsem si říkala, že je to trošku hodně,“ vysvětluje s tím, že za těch osm let ceny ještě stouply. A k nim se mnohdy přidávaly i rozmary majitelů bytů, ve kterých bydlela.
„Kdybych spočítala všechny ty peníze, které jsem vrazila do všech těch nájmů, které jsem platila,“ protáčí oči v sloup. „A to se přitom může kdykoliv komukoliv stát, tak jako mně, že po nějakých deseti a více letech se dozví, že z vůle majitele se musí vystěhovat, je to hrozně ošemetné.“ Zvažovala i bydlení v obecných bytech, ale s ohledem na to, jaké bývají dlouhé pořadníky zájemců, to raději vzdala. „Nejsem úplně sociální případ, který by měl ty šance zvýšené,“ říká. Sama by se proto ráda „na stará kolena“ poohlédla po něčem vlastním. To je ale v Praze docela tvrdý oříšek.
Neúnosné ceny
„Když mě situace dohnala k tomu, že jsme se ocitli v Hloubětíně, narazila jsem na radniční měsíčník Prahy 14, kde jsem se dočetla o bytovém družstvu,“ líčí žena, která pracuje v administrativě. Koncept bytových družstev ji zaujal a začala se mu věnovat podrobněji.
V té době se akorát rozjížděly dva větší projekty – jeden v Praze ve Stodůlkách, a ten druhý ve středočeských Milovicích nedaleko Nymburka. „Strašně mě zaujalo, že cena družstevního bytu o dispozici 3+kk v Milovicích byla srovnatelná s tím, kolik by stál družstevní byt ve Stodůlkách o parametrech 1kk,“ podivuje se. Po delším rozvažování se proto odhodlala vybrat si cestu z Prahy.
Kdyby to šlo jinak, zařídila by se podle toho. Jenomže ono to jinak nejde. „V Praze bohužel nelze sehnat únosné bydlení pro střední třídu. Vše je moc drahé,“ říká. „Jsem samoživitelka a s relativně průměrným příjmem bych ráda jednou dosáhla na bydlení, které bude moje. A do budoucnosti třeba i syna. Není to nájem, ze kterého člověka můžou vyšoupnout,“ pochvaluje si koncept družstevního bydlení. To mělo přitom v plánu rozjet i hlavní město tak, aby ceny takového bydlení byly i v Praze přijatelné. Jenomže...
Průtahy a neshody
V Praze od roku 2018 vládne trojkoalice Piráti, Praha Sobě a Spojené síly pro Prahu. Všechny tři tyto subjekty vyjádřily podporu rozvoji družstevního bydlení. Radní Hana Kordová Marvanová (STAN) dokonce připravovala projekt družstevního bydlení s podporou hlavního města. Projekt je plánovaný jako partnerství tří stran – Prahy, soukromého sektoru (developera) a družstva.
V principu by mělo jít o to, že by město poskytlo pozemky pro vybudování nemovitostí, kde by se nacházely družstevní byty, které by byly levnější. „Za posledních 15 let magistrát nepostavil žádné nové byty. Přitom projekty na ně byly, avšak za určení cen, které se pohybovaly okolo 90 tisíc za m2,“ vysvětlila dříve Marvanová. Jejím projektem by se však cena bytů měla snížit zhruba na 60 tisíc za m₂. Za poskytnutí pozemku by navíc město disponovalo třetinou bytů. Projekt však dlouho narážel u zbylých koaličních partnerů.
„Sleva 60 tisíc korun za metr čtvereční se jeví jen opticky, protože do projektu nejsou započítané veškeré náklady, například zbudování parkovišť. Jediná sleva je ta, kterou poskytne město, tudíž pozemek pod cenou. Pro Prahu z toho ale neplynou žádné výhody, jen rizika,“ vyjádřil se loni v létě pro Blesk.cz člen magistrátní komise pro dostupné družstevní bydlení a zároveň místostarosta Prahy 7 Pavel Zelenka (Praha Sobě). Zástupcům Prahy Sobě a Pirátů také vadilo, podle čeho a za jakou cenu by se v budoucnosti pozemek Prahy odprodal družstvu.
Krátkodobé řešení není řešení
Průtahy ohledně magistrátní podpory družstevního bydlení mrzí Martina Kroha, předsedy představenstva Stavebního bytového družstva Praha, které na projektu chtělo participovat. „Vždyť je to pomoc těm, kteří jsou například vyššího věku nebo si nemohou či nechtějí dovolit pořídit hypotéku,“ domnívá se.
Místo toho se v Praze řeší přestavba ubytoven či regulace Airbnb. „To ale není z dlouhodobého hlediska řešením nedostatku dostupného bydlení pro střední třídu,“ sdělil pro Blesk.cz Kroh. „Koalice měla podporu družstevního bydlení ve volebních programech. Za dva roky jejího fungování se ale tento projekt daleko neposunul. Prakticky skoro nikam.“
Konečně zelená?
Až koncem roku 2020 se ledy pohnuly. „Družstvo si bude později, dle občanského zákoníku však nejpozději do 99 let, moci odkoupit pozemek za cenu, kterou v době odkupu stanoví znalecký posudek. Důležité ale také je, že družstva budou do Fondu rozvoje dostupného bydlení pravidelně platit nějakou částku, která bude stanovena v závislosti na konkrétním projektu,“ vysvětlila Marvanová. Kromě částky, kterou Praha utrží za pozemek, tak město získá ještě peníze do magistrátního Fondu rozvoje dostupného bydlení.
„Pro nás bylo klíčové, aby nedošlo k tomu, že městské pozemky rychle dojdou a dostane se jen na hrstku vyvolených. Proto jsme požadovali, aby platby za pozemek městu byly rozložené v čase, ale takové, že za jeden pozemek půjde pořídit pozemky dva,“ uvedl šéf Prahy Sobě a zároveň starosta Prahy 7 Jan Čižinský. Toho podle něj půjde dosáhnout právě díky příspěvkům do fondu. „Naštěstí došlo k úpravě formulací tímto směrem a došlo ke shodě v koalici,“ řekl. Stále však není jisté, kdy se projekt naplno rozběhne.
Na cestě z Prahy...?
I Blanka je vůči tomu skeptická, zda to nakonec dopadne tak, jak by si přála. „Kdyby Praha družstevní bydlení podpořila, rozhodně bych zde zůstala. Nemám vůbec potřebu stěhovat se z ní. Líbí se mi tu,“ říká. Pomalu se ale smiřuje s tím, že jako pro mnoho jiných mladých rodin, které se z Prahy ze stejných důvodů stěhují, asi už není zbytí.
„Asi se mi bude stýskat. A spousta věcí mi bude chybět, i když jsou Milovice zhruba 40 kilometrů od Černého Mostu,“ uvádí samoživitelka. „Budeme to mít daleko do divadla, do kina nebo do bazénů či za lékařem. Také mi bude asi chybět i doprava, protože její dostupnost v Praze je přece jen na dobré úrovni, kdežto tam se člověk musí spoléhat zejména vlak. A chybět mi bude i má rodina. Maminka, které je 80 let, doteď bydlí na Vinohradech,“ uzavírá.
