Oblíbený pokrm kebab se podle turecké tradice připravuje z jehněčího masa, existují ale i verze hovězí, kuřecí nebo krůtí, mimo islámský svět také vepřová. Při přípravě jsou plátky masa navrstvené do tvaru obráceného kužele a napíchnuté na rožeň. Ve vertikální rotiserii jsou pak grilované pomalým otáčením u ohřevného tělesa. Vnější vrstva hotového masa je během rožnění postupně odřezávaná na tenké hobliny, které jsou v případě döner kebabu spolu se zeleninovým salátem vkládáné do chlebu pita a polité omáčkou. Složení salátů i omáček je lokálně variabilní, u nás se nejčastěji podávají zelí, listová zelenina, cibule a rajčata, doplněné česnekovou omáčkou. V českých kebabárnách je možné sehnat také dürüm kebab, při jehož výrobě jsou tradiční suroviny zavinuty do chlebových placek lavash nebo yufka. V Turecku jsou typické Adana nebo İskender kebab.
V Evropě nejznámější podobu kebabu vyvinula v 70. letech turecká komunita v Berlíně. Tradiční šiš kebab se ale rožnil ještě na horizontálním grilu. Maso bylo marinované v kořeněném oleji se solí a cibulí, masové hobliny byly pak s rýží a zeleninou servírované na talíři. Podle historických zdrojů by tradice přípravy kebabu mohla sahat až do středověku, první věrohodné zdroje ale pochází ze 14. století.
