8°C
Vyhlazení obce Lidice bylo nacistickou odvetou za atentát na říšského protektora Reinharda Heidricha českými parašutisty z výsadku Silver A. Došlo k němu 10. června 1942. Toto datum je zároveň českým významným dnem.
Co se dělo před tragédií
K tragédii začal osud vesnice Lidice směřovat po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, ke kterému došlo 27. května 1942. To nacisty vedlo k dalšímu zvýšení teroru vůči Čechům. Svou roli ovšem sehrály i ambice zastupujícího říšského protektora Karla Franka.
Němcům se ani přes vystupňování represí po smrti Heydricha 4. června 1942 nedařilo dopadnout pachatele atentátu, parašutisty Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Snad i proto es vyšetřovatelé začali chytat každé stopy.
Jednou z nich se stal i milostný dopis, který se dostal do rukou továrníkovi ze Slaného Jaroslavu Pálovi. Ten byl adresovaný jedné ze zaměstnankyň továrny, jisté Anně Marusczákové. Neznámý muž v něm mimo jiné napsal: „Co jsem chtěl udělat tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak už se neuvidíme.“
Pála dopis předal četníkům, od kterých psaní putovalo ke gestapu. To u výslechu od Marsczákové zjistilo, že její milý, kterého neznala pravým jménem, ji prosil, aby pozdravovala rodiny Horákových a Stříbrných v Lidicích. O obou rodinách přitom bylo známo, že jejich synové slouží u britského letectva. Při následných raziích v obci Lidice ale vyšetřovatelé nic nenašli.
Vypálení Lidic
Zároveň gestapo brzy zjistilo, že milenec Marsczákové si svou účast na odboji pouze vymyslel. Šlo o Václava Říhu z Vrapic, který byl již ženatý a vztah s Marsczákovou chtěl ukončit, aby nevěra nevyšla najevo. Dopisem se sice snažil vyvolat romantický dojem, že je zapojen do odboje, ale se skutečnými odbojáři, natož atentátem, nic společného neměl.
I přes nedostatek skutečných důkazů se ovšem zastupující říšský protektor Karl Hermann Frank rozhodl dokázat svou ráznost tím, že obec Lidice nechá srovnat se zemí. Svůj záměr přednesl i Adolfu Hitlerovi na pohřbu Heidricha v Berlíně a okamžitě k němu dostal i souhlas.
Jednotky SS a německé policie obci obklíčili už večer 9. června. Teprve druhý den ale došlo k masakru. Na místě bylo zastřeleno 173 Lidických mužů, ženy byly odvlečeny do koncentračních táborů stejně, jako děti, které Němci neshledali vhodné k poněmčení.
Památník Lidice
Němci po vyvraždění a odvlečení obyvatel navíc polili všechny budovy benzínem a zapálili je. V následujících měsících zbytky budov odpálili trhavinou a suť z nich nechali odvézt. Na území vypálené obce zároveň pokáceli všechny stromy s výjimkou jedné hrušně, kterou považovali za uschlou. Aby byla jistota, že z obce nic nezůstalo, zavezli zároveň nedaleký rybník sutí a na několika místech přeložili koryto potoka.
Dvacet let od tragédie, v roce 1962 vznikl na místě tragédie památník a muzeum. Muzeum se v roce 2004 dočkalo rekonstrukce do moderní podoby, za kterou si vysloužilo mnoho cen.
Nedaleko památníku se nachází i sousoší dětským obětem druhé světové války, které má podobu 82 lidických dětí umučených ve vyhlazovacím táboře Chelmno. U památníku lze rovněž najít místo bývalé lidické čkoly, kostela sv. Martina nebo Horákova statku, jehož zahrada se stala osudnou většině lidických mužů.
V muzeu je od roku 2006 umístěna stálá expozice A nevinní byli vinni… vytvořená Bohumírem Prokůpkem, Eduardem Stehlíkem, Michalem Burianem, Jiřím Žalmanem a Pavlem Štinglem. Ta má připomenout osudy lidických obyvatel. Kromě té se ale v prostorech památníku objevují i výstavy reflektující aktuální témata.
Přežila vypálení Lidic: Paní Miloslava popisuje noc hrůzy! Tomáš Polák
