Josef (†71) mohl zemřít doma, většině Čechů se to nepodaří. Může za to i nezájem státu | Blesk.cz

Josef (†71) mohl zemřít doma, většině Čechů se to nepodaří. Může za to i nezájem státu

Pan Josef (71) se o svojí rakovině dozvěděl ve velmi pokročilém stadiu. (Ilustrační fotografie)
Autor: Zuzana Zelenková - 
27. 11. 2017
05:40

Pan Josef (†71) se o svojí rakovině dozvěděl ve velmi pokročilém stadiu. Patřil totiž mezi ty, kteří nechodí k lékařům ani v případě, že je jim opravdu špatně. Postupně přestal chodit a morfiové náplasti dávno přestaly účinkovat. A tak k pacientovi začala každý den jezdit zdravotní sestra, která pomáhala jemu i rodině a snažila se je připravit na Josefův odchod. Často však nesou smrt těžce i ony, přesto jsou tyto ženy podle Asociace domácí zdravotní péče stále velmi špatně finančně ohodnocené.

„Během několika měsíců postupně přestal chodit, nakonec mu dělalo potíže i sedět. Lékař, ke kterému jsme ho vozili, naděje moc nedával a morfiové náplasti, které mu předepisoval, přestávaly účinkovat,“ uvedla Josefova dcera. Čas pokročil a rodina stála před rozhodnutím, jestli tatínka umístí do péče specializovaného zařízení, nebo si jej ponechají doma.

„Dostali jsme kontakt na Charitu, která v rámci domácí hospicové péče poskytovala jak návštěvy zdravotní sestry, tak i lékaře doma u pacientů. Za nijak vysoký poplatek bylo možné zapůjčit si i řadu zdravotních pomůcek, dokonce i speciální polohovací postel, pokud by bylo potřeba. A tak bylo rozhodnuto, že táta zůstane doma,“ popsala žena. Tatínek tedy zůstal doma, dvakrát denně k němu docházela sestra a jednou denně lékař. 

Příprava na konec

Rodina si nemůže vynachválit přístup sester i lékařů. Nikdy prý nepřijeli a neodjeli, aniž by si s rodinou nesedli aspoň na chvilku ke stolu, neuklidnili ji vlídným slovem. Díky nim všichni doma věděli, jak reagovat, když tatínek po lécích někdy mluvil z cesty, a pomalu byli připravováni na všechno, co mělo následovat. Josef zemřel asi po čtrnácti dnech domácí péče, obklopený rodinou. Právě pro rodinu byla sestra jednou z největších opor. Takové sestry bývají zaměstnankyně charity, nebo některé z agentur domácí péče.

Ony to ale také nemají snadné. Podle vrchní sestry z agentury domácí sociální péče Lusi Jany Šnýdrové je odchod pacienta velmi náročný i pro sestru, která k němu dochází. „Sestra nemůže umírajícímu nijak medicínou pomoci, jenom ho doprovodí do umírání, do smrti, ztráta pacienta je pak i její ztrátou. Pokud jsou dobré vztahy s rodinou, tak sestřičky nějakou chvíli také truchlí. Je to náročnější, než když pacienta uzdravíme a nastane vítězství medicíny,“ popsala pro Blesk.cz Šnýdrová.

Sestry, které docházejí k pacientům a doprovázejí je na jejich poslední cestě, jim prý mnohdy věnují mnohem více než jejich kolegyně z nemocnic a ambulancí. Umírajícím věnují veškerou péči, provádějí stejné úkony jako sestry v nemocnicích a mnohdy ještě spoustu věcí takzvaně navíc. Pokud pacient přestane jíst, dávají mu infuze, cvičí s nimi. A to je dobré i vzhledem k psychice nemocného, který ví, že to ti kolem něho nevzdávají, že nesložili zbraně.

Sestra pozná, že přichází smrt

Sestra ale nepomáhá jen pacientovi. Je oporou i pro rodinu, dává jí aktivní psychologickou podporu, doporučuje metodiku a hodnotí nastalou situaci. Sestřičky totiž dokáží podle změn na člověku odhadnout, kdy přibližně může nastat konec. S rodinou se tedy snaží pracovat tak, aby byla připravená a v maximálním klidu. Poskytuje tedy podporu bio-psycho-sociální.

„Lidé si můžou myslet, že ta péče nám bere síly, ale většinou je to naopak. Pacient vzpomíná, probírá si ten svůj život a je to velice zajímavé. Člověk někdy odchází až jako nabitý energií. Důležité je naslouchat pacientovi, pokud má přání, starosti, tak to zařídit. Pokud bude potřebovat duchovního, má nějakou víru, tak se zařizuje návštěva duchovního podle jeho víry. To všechno dělá sestra,“ popsala Šnýdrová.

Sestřičkám potom pomáhají speciální supervize, které je připravují na to, aby věděly, co si počít ve chvíli, kdy pacient odchází.

Sestry, které se věnují domácí sociální péči, mají na starosti široké spektrum pacientů. Podle Šnýdrové tak chodí naštěstí hlavně k těm, kteří se pomocí medicíny vyléčí, a ne jen k případům umírajících.

Chybí finance

Přes to všechno, co tyto ženy dělají, nejsou agentury domácí zdravotní péče ohodnocené tak, jak by měly být. Podle ředitelky Asociace domácí zdravotní péče Ludmily Kondelíkové dostává každý pacient peníze takzvaně na rodné číslo. U těžších případů jsou tak finance, které by měly vystačit na celý rok, pryč třeba během jediného měsíce.

„Dělali jsme kalkulaci mezi agenturami domácí zdravotní péče napříč republikou a vyšlo z toho, že agentury, které ošetřují pacienty s náročnými diagnózami, poskytují zdravotní péči 2 až 3 měsíce v roce zdarma,“ popsala Kondelíková. Jak jsme uváděli už dříve, kvůli dlouhodobému podhodnocení financí může hrozit i konec některých agentur.

Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že je podle něj všechno v pořádku a není důvod k panice. „Rozhodně nemůžeme souhlasit s tvrzením, že by ministerstvo zdravotnictví nedopřávalo poskytovatelům domácí péče sluchu. Na nedostatek nelékařských zdravotnických pracovníků ministerstvo mimo jiné reagovalo novelou zákona o nelékařských zdravotnických povoláních,“ uvedl pro Blesk.cz mluvčí MZČR Ondřej Macura.

Podle Oborové zdravotní pojišťovny se ve způsobu úhrad v segmentu domácí péče dlouhodobě nic nemění. Pokud má tedy poskytovatel obdobnou skladbu ošetřovaných pacientů, jako měl v referenčním období, což má být rok 2015, dostane za poskytnuté služby v roce 2017 zaplaceno o čtyři procenta více než v roce 2015.

Doporučujeme
1080p 720p 360p
Další videa