Jak šel čas s Becherovkou: Karlovarský pramen slaví 210 let od svého zrození

Vše začalo v krámku U Tří skřivanů roku 1805. Tam se majitel Josef Becher seznámil s lékařem lázeňského hosta Christianem Frobrigem z Anglie. Ten mu na rozloučenou dal nový recept na likér, který Becher o dva roky později uvařil. Šířící se sláva nového hořkého nápoje nutila rodinnou firmu vyrobit unikátní obal. „V roce 1866 vznikla v dílně Karla Laubeho typicky plochá láhev, tehdy měla korkový uzávěr,“ řekl výrobní manažer Becherovky Bohuslav Pich deníku Aha!. Lahev byla tehdy bez papírové etikety. Na obrázku je becherovka z roku 1878.

Takto vypadala becherovka kolem roku 1890. Na obale se objevil nový symbol – kalíšek. Nechybí ani „becherovský orel“ s názvem firmy a datem založení.

V roce 1900 měla becherovka čiré sklo s korkovým uzávěrem s modrou nebo červenou etiketou a nápisem Englisch Bitter, který odkazoval na původ receptu.

Rakouský císař v roce 1904 prohlásil, že becherovka je jeho dvorním pitím, a v tu chvíli se různí padělatelé snažili nápoj kopírovat. Firma také začala s exportem do ciziny, a tak v roce 1905 vznikla jednotná zelená barva a na etikách název „Becherovka“. „Do roku 1905 se lahvičky odebíraly od různých dodavatelů. Často se lišily a šlo o čiré sklo,“ líčil deníku Aha! Pich.

Za první republiky se na obalu becherovky nic výrazně nezměnilo.

Válečný nedostatek za protektorátu donutil firmu vrátit se k původní kulaté lahvi. Becherovka si zachovala zelenou barvu, etiketa byla žlutomodrá a kompletně německá.

O rok později se už slavil návrat ploché lahve a češtiny na etiketách. Na hrdle je tehdy typický modrý staniol.

Jen pro export za české kopečky a do Tuzexu byla určená červenomodrá etiketa. Mylně se totiž tradovalo, že se becherovka v těchto obalech nehodí pro český trh.

Po revoluci se becherovka vrátila k žlutomodré etiketě, na níž přibyla pečeť a podpis Jana Bechera.