Justice konkrétně řešila případ znalce, kterému Obvodní soud pro Prahu 1 přiznal za zpracování posudku odměnu 4368 korun. Zahrnovala i náhradu oprávněných nákladů, například cestovních výdajů, a také DPH 758 korun. Odvolací Městský soud v Praze ovšem verdikt změnil a odměnu snížil s vysvětlením, že znalec má právo na kompenzaci DPH vypočtené pouze z odměny znalce, nikoliv i z náhrady oprávněných nákladů.

Muž se obrátil na ústavní soudce. Zvolený výklad zákona označil za absurdní. Zdůraznil, že z přijaté náhrady nákladů, které byly v jeho případě spojené s cestou k soudu a ústním podáním posudku, musí odvést daň.

V zákoně o znalcích a tlumočnících je problematika odměňování a nákladů rozvržená do dvou ustanovení. Zatímco jeden paragraf řeší odměňování za posudky, druhý reguluje náhradu účelně vynaložených nákladů. První z paragrafů říká, že odměna se zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, druhý však nic podobného nestanovuje.

"ÚS je toho názoru, že jsou-li znalcům a tlumočníkům, jež jsou plátci DPH, náhrady účelně vynaložených nákladů následně kráceny o daň z přidané hodnoty, aniž by jim soud za toto krácení přiznal náhradu, je tím nedůvodně zasahováno do jejich vlastnického práva," uvedla mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.

Soudy musí zákon vykládat analogicky jako u advokátů, notářů, exekutorů či mediátorů, což znamená navýšit účelně vynaložené náklady o částku představující DPH. "ÚS se sice v minulosti v obdobné věci vyjádřil zdrženlivě, nicméně dlouhodobou nečinnost zákonodárce již nelze přehlížet," stojí v nálezu.