Díky odtajněným spisům Archivu bezpečnostních složek vyplouvá na světlo kus minulosti Jiřího Kajínka, kterou by asi nejraději nechal spát. Kajínek byl tajným agentem oddělení vnitřní ochrany Správy nápravné výchovy (SNV), která spadala pod ministerstvo spravedlnosti.

Šlo o jakousi vězeňskou rozvědku, která zjišťovala, jak se vězni chovají, co chystají či jak mluví o politice. A na základě těchto hlášení se pak trestalo! Kajínka jako vhodného kandidáta ke spolupráci vytipovali zkraje roku 1986. To byl zrovna ve vazbě v pražské Ruzyni.

Měl vyměřen sedmiletý trest za 26 vykradených bytů se škodou za více než 600 tisíc. Navíc zmlátil při zatýkání několik policistů a pak jim nabídl úplatek 100 tisíc, když ho pustí. „Byl použit k agenturnímu rozpracování bývalého příslušníka Sboru národní bezpečnosti Brno Stanislava Kameníka...,“ uvedl náčelník Útvaru SNV č.1 Praha Adolf Kubalík.

Kajínek souhlasil také s tím, že by proti Kameníkovi i svědčil u soudu. Tím si zřejmě vysloužil ostruhy, více se o něj SNV začala zajímat po jeho přeložení do Liberce. V liberecké věznici se Kajínek stal důvěrníkem vnitřní ochrany. Jak vyplývá ze záznamu z předběžného pohovoru s Kajínkem z června 1986, žádné »pecky« ale zrovna nedonášel.

„Odsouzený se volně rozhovořil a uvedl, že stále přetrvává stav pasivního přístupu k výkonu funkce u odsouzeného Štrose, který se údajně staví před vychovatelem do pozice aktivního člena, ale ve skutečnosti hodně straní narušitelům kázně.“ Odsouzený Kajínek na jiného spoluvězně zase »naprášil«, že si nechal na krku vytetovat nápis.

Na odsouzeného Z. nabonzoval, že je toxikoman, a navíc praktikuje homosexuální manýry a obtěžuje některé odsouzené. Anebo: „Na dotaz k situaci na pracovišti KTS uvedl, že tam špatnou roli sehrávají odsouzení V. a K. Jsou to oba seřizovači a udržují spolu homosexuální styky.“

Z nějakého důvodu si ale »vězeňská rozvědka« Kajínkových informací cenila. „Je patrné, že získal dobrý přehled v prostředí, má dobré schopnosti vystihnout problematiku a dokáže vystihnout podstatné bez zveličování apod. Je ochotný i nadále spolupracovat...,“ uvedl Kajínkův šéf, kapitán Jaromír Toman.

V květnu 1988 se Kajínek dočkal »povýšení« z důvěrníka na agenta s krycím jménem Kola. „Zavazuji se dobrovolně ke spolupráci s orgány Sboru nápravné výchovy,“ napsal 17. 5. Kajínek v ručně psaném »závazku«. „Pochopil v plné míře smysl další spolupráce,“ dodal k tomu Toman v doprovodné zprávě.

Video
délka: 27:08
360p 240p

Krimi Zprávy Speciál – Půlhodina s Kajínkem FTV Prima

Toman v hodnocení Kajínkových výsledků uvedl, že odsouzený podal 24 agenturních zpráv, ve kterých popisoval různé závadové chování spoluvězňů. „Na jejich základě byla přijata řada preventivně bezpečnostních opatření a bylo přistoupeno k represivním opatřením vůči viníkům,“ napsal Toman.

Ten se v záznamu dotkl také Kajínkovy inteligence. Ta pro něj byla výhodou, ale svým způsobem i prokletím. „Nedostatkem je u něho skutečnost, že si je vědom, že rozumově přesahuje průměr v NVÚ (Nápravně výchovný ústav, pozn. red.), dostává se do situací, kdy se povyšuje na ostatní, a to mu přináší problémy. U některých odsouzených to vyvolává pocit nutnosti mu škodit nebo ho dostat do situace, která by ho jako člena aktivu zdiskreditovala,“ dodal.

V březnu 1989, kdy byl přemístěn, tentokrát z Liberce do Plzně, Kajínka vězeňští rozvědčíci znovu kontaktovali kvůli další spolupráci. „Po dotazu, zda je ochoten spolupracovat i nadále, uvedl, že ano,“ napsal do záznamu o navázání kontaktu Kajínkův nový řídící důstojník, major Svatopluk Koucký.

Video
délka: 05:05

První slova Kajínka na svobodě: Radši umřu na svobodě, než ve vězení Petr Soukup, David Vaníček, Tomáš Koníček

Jenže Kajínkova aktivita v Plzni nějak pohasla. „Jeho poněkud liknavý přístup mu byl vytknut. Slíbil, že se bude snažit. Bylo však vidět, že se mu do spolupráce moc nechce,“ uvedl Koucký v dokumentu zvaném »Prověrka«.

Fotogalerie: Kajínek si užívá svobodu s půvabnou …
81 fotografií

Jeho úkolem bylo také zprostředkovat, jak vězni smýšlejí nad různými politickými tématy. Toto reportoval 13. 7. 1989.

„K článkům, kde se kritizuje výzva Charty, vyslovují odsouzení velký souhlas. Charta není mezi vězněnými nijak v oblibě, nepřitahuje jejich zájem.“

„Sleduje se také výkyv v Polsku a MLR (Maďarské lidové republice). Všeobecně se soudí, že to zde nedopadne dobře, zejména MLR – že se bude snažit osamostatnit – tj. vyčlenit se z RVHP a VS a všeobecně se Maďaři považují za nespolehlivého partnera.“

Jiří Kajínek byl agentem odboru vnitřní ochrany, tedy útvaru někdejšího Sboru nápravné výchovy. Ten měl za úkol „kontrarozvědně rozpracovávat osoby ve výkonu trestu a získávat mezi nimi tajné spolupracovníky za účelem předcházení narušení vnitřního řádu a získávání informací o chování politických vězňů“. Tyto informace měly být používány pro další perzekuci či došetření.

Historik Pavel Blažek před pár dny upozornil, že na Jiřího Kajínka vedla Veřejná bezpečnost agenturní svazek. Proti tomu se ale ohradil Archiv bezpečnostních složek, došlo prý k mýlce v pojmech.

„Agenturní svazek“ prý sice znamená svazek spolupracovníka, u VB však byly spisy vedeny k osobám důvodně podezřelým ze závažné trestné činnosti, kterou bylo nutné odhalit pomocí spolupracovníků kriminálky. Agenturním spisem tedy v tomto případě Veřejná bezpečnost rozuměla osoby, na které byla udání podávána, nikoliv naopak.

Vše o Jiřím Kajínkovi čtěte ZDE >>>

Kupte si knihu o Jiřím Kajínkovi

Fotogalerie
64 fotografií