Vězni jako Kajínek se ven na podmínku nedostanou, říká valdický kaplan
Díky prezidenstké milosti vyšel z vězení na doživotí odsouzený dvojnásobný vrah Jiří Kajínek. Ve věznicích je ale dalších 46 takových trestanců. Jaké jsou jejich šance na návrat domů? Nejen to zmínil v rozhovoru pro Blesk.cz kaplan z Valdic Pavel Zvolánek.
Podle předsedy Vězeňské duchovenské péče a kaplana z nejstřeženější věznice Valdice Pavla Zvolánka je nepravděpodobné, že by někdy doživotně odsouzení vyšli před brány věznic. „V novodobé historii ještě nikdo z nich podmínečné propuštění nedostal,“ uvedl.
„Veřejnost si nepřeje, aby doživotně odsouzení byli propouštěni na svobodu. Soudce musí mít odvahu, chce-li navzdory všeobecnému mínění takový krok udělat. Někteří doživotně odsouzení ve výkonu trestu přesto nepřestávají mít naději,“ vysvětlil kaplan, aby dodal: „Nepřestávají mít naději, že se jednou vrátí do společnosti. Vzpomínám si na vyjádření jednoho vězně z Valdic, který se snažil svým vzorným životem za mřížemi vrátit společnosti to, co udělal špatného. Uvědomoval si svůj čin, který spáchal.“
Milost ano, nebo ne?
Podle Zvolánka je mezi doživotně odsouzenými rozdíl. A je zapotřebí každého pečlivě hodnotit. „Principielně jsem pro udělení milosti, ale je ji potřeba velmi dobře zvážit. Znám některé doživotně odsouzené lidi, o kterých vím, že více než do vězení patří spíše na psychiatrii. Jde o lidi, kteří mají psychickou poruchu, což je nemoc,“ řekl pro Blesk.cz.
„U jiných vězňů (ale není jich moc) si dovedu představit, že po dvacetiletém „žaláři“ jsou schopní se normálně začlenit do společnosti a bezproblémově fungovat. Trest je změnil a už nejsou pro druhé žádným nebezpečím,“ myslí si Zvolánek.
Nejlépe se podle něj začlení ti, kteří mají rodinu a zázemí, do kterého se mohou vrátit. „Pak jsou samozřejmě doživotní vězni, kteří by i nadále byli nebezpeční pro společnost. Kdyby vyšli z vězení, tak by nastal problém. Některého doživotně odsouzeného bych měl klidně za svého souseda, u jiného bych se možná trochu bál,“ dodal.
Jiřího Kajínka (56) těší, že lidé, se kterými se potkal, nevěří, že někoho zavraždil:
Podle Zvolánka je třeba také zohlednit, že za každou vraždou se skrývají různé motivy, okolnosti. Někdy jednají lidé zkratkovitě, v afektu, někdy pod vlivem omamných látek, alkoholu.
„Načapal“ nevěrnou ženu, zastřelil tři lidi
„Například se stalo to, že jeden z odsouzených načapal manželku s někým jiným. Dál už jednal pod vlivem emocí, zkratu, zastřelil tři lidi a nepovedlo se mu zabít sebe. Setkávání s takovými lidmi je zvláštní. Jedná se na první pohled o příjemné a mnohdy i velmi inteligentní lidi, kteří z různých důvodů v životě selhali. U nich bych si dovedl podmíněné propuštění po letech představit,“ připustil Zvolánek.
Sám kaplan vidí největší naději na opravdovou, vnitřní, změnu života člověka ve spojení s vírou, s Bohem. Těch, kteří uvěří v Boha a na základě víry změní svůj život, je sice minimum, ale najdou se.
Vězeň, co vydělává peníze pro charitu
„Je mojí největší radostí, když nějaký „doživoťák“ uvěří a na tom základě pochopí, že udělal hnusný odporný čin, kterým zmařil několik životů, které měly vliv na celou řadu dalších životů. V křesťanském prostředí se takovému chování, kdy hříšník hluboce lituje svých činů, říká pokání. Vím o jenom odsouzeném, který je ve vězení víc než dvacet let,“ uvedl Zvolánek.
„Před několika lety poznal Boha a díky němu je jeho současným největším přáním, aby jednou mohl poprosit o odpuštění všechny, kterých se tragédie jím způsobená dotkla. Rád by udělal spoustu dobrých věcí, aby zmírnil bolest, kterou druhým způsobil. Tento vězeň pracuje a vydělané peníze posílá na charitu, například nadaci Michala Velíška,“ dodal kaplan. Pomáhá také dětem v Africe, jedno si sám na dálku adoptoval.
Vězení jako jistota na zimu
Existují tedy vězni, kteří se i bez vyhlídek na propuštění reálně napravili, nebo si alespoň uvědomují závažnost činů, za které byli odsouzeni. Podle předsedy Vězeňské duchovenské péče se samozřejmě také někdy stává, že někteří odsouzení uvěří pouze účelově, aby měli nějaké výhody.
Stále ale platí, že 70 procent lidí se do vězení opakovaně vrací. Podle Zvolánka není výjimečné ani to, že se věznice naplní třeba na zimu. Řada lidí bez domova, nebo bez zázemí v něm vidí jistotu jídla, tepla a střechy nad hlavou.