Taxivraždy u soudu ONLINE: Zavražděný taxikář jezdil opilý? Pitva odhalila 1,69 promile v krvi

Dobré ráno, vážení čtenáři. Vítáme vás u online přenosu ze soudu s Davidem V., který čelí obžalobě ze tří vražd pražských taxikářů.

Před soudní síní je dnes pusto a prázdno. Veřejnost z prvního dne se nevrátila, už včera byla jednací síň poloprázdná, v pondělí přitom zůstala polovina lidí z veřejnosti na chodbě - do místnosti se totiž nevešli.

U soudu dnes zazní další svědecké výpovědi, přijít by měli i znalci a dva policisté, kteří osudného 11. 4. po půlnoci kontrolovali obžalovaného Davida V.

Státní zástupce i obhájci přišli s mírným zpožděním. Zapisovatelka již dvakrát volala svědka, který ještě nedorazil.

U soudu se stále čeká na zahájení - zpoždění už je bezmála půl hodiny.

Soudní líčení konečně začíná. David V. má na sobě opět totéž oblečení jako včera. Z obhájců dorazil pouze Michal Stupka.

Před soud předstupuje svědek Jan D., policista který kontroloval osudného dne obžalovaného.

Soudkyně: Zajímá nás, jestli si vzpomínáte na večerní výjezd na základě volání bezpečnostní agentury.

Svědek: Byli jsme voláni na základě narušení objektu, už tam byla výjezdní skupina jejich ochranky.

Soudkyně: Poznal byste toho muže dnes?

Svědek kroutí hlavou.

Soudkyně: Bylo tam narušeno pohybové čidlo, nepotvrdilo se, že by došlo k vloupání do objektu (asi jako budovy).

Svědek: Ukázalo se, že ta osoba není v pátrání.

Soudkyně: Jak ta lustrace proběhla?

Svědek: To si nevybavuji.

Soudkyně: Proč tam šel?

Svědek: Údajně šel kolem toho areálu a spadl mu tam kamínek od zapalovače.

Soudkyně: Jaké tam bylo světlo?

Svědek: Prosvěcovali jsem to baterkami, nebyla tam lampa.

Soudkyně: Byly tam nějaké věci kolem popelnic?

Svědek: On si odtud chtěl odnést nějakou lampičku, byla v popelnici, údajně přelezl ten třímetrový plot

Soudkyně: Dalo se to obejít?

Svědek: Ano, z druhé strany byla vjezdová brána, která byla nižší.

Soudkyně: Měl něco na hlavě?

Svědek: To si nevzpomínám.

Soudkyně: Řekl jste, že nevíte, jakým způsobem jste ho lustrovali. Měl u sebe něco?

Svědek: Měl batoh, nechali jsme ho vyndat věci z batohu, z bundy, z kapes u kalhot.

Soudkyně: Působilo to na vás, že měl víc toho oblečení na sobě?

Svědek: Ty vrchní kalhoty mi přišly větší, mohl mít víc vrstev.

Soudkyně: Byly tam nějaké peníze?

Svědek: V batohu měl zavařeniny ve sklenici, peníze si nepamatuji.

Soudkyně: Všiml byste si, že měl klíče od auta u sebe?

Svědek: To nemohu říct.

Soudkyně: V předběžném líčení řekl, že to mohl mít mezi věcmi, které vytahoval.

Svědek: Ano, ale to nevím jistě, mohl, ale nemusel.

Přísedící: V tom místě, kde jste kontrolovali, byla nějaká zídka?

Svědek: Je tam asi takhle vysoká zídka. (Ukazuje výšku pultíku.)

Přísedící: Měl tam nějaké věci rozložené?

Svědek: Ne, toho jsem si nevšiml.

Státní zástupce se ptá na klíčky od vozidel Škoda, které strážníci používají: Všiml jste si takového předmětu u obžalovaného?

Svědek: To si nevzpomínám.

Státní zástupce: Když jste přijeli na místo, vzpomenete si, kde stál a co dělal?

Svědek: Byl takový roztěkaný, řekl bych, že byl uživatelem drog. Potřeboval dávku nebo už ji měl. Spolupracoval s námi a přišlo mi, že chce z toho místa co nejrychleji odejít.

Státní zástupce: Jak se pohyboval, padal?

Svědek: Ne, nezdálo se mi, že by měl nějaké silné potíže.

Státní zástupce: Nějaké verbální potíže?

Svědek: Nebyly výrazné.

Obhájce: Jaké bylo jeho oblečení?

Svědek: Nebylo na první pohled nějak znečištěné nebo smradlavé.

Obhájce: Všiml jste si, že by na té osobě byly nějaké stopy krve nebo zápasu?

Svědek: To si nevzpomenu.

Obhájce: Byli jste se podívat na místo zapadnutí toho kamínku?

Svědek: Z druhé strany toho plotu byly nějaké igelitové tašky, ale nedívali jsme se do nich.

Obhájce: 0:19 je to, kdy dochází k identifikaci osoby, jak dlouho ještě přibližně trval ten úkon?

Svědek: Nedovedu popsat ten časový úsek, já jsem musel obejít ten areál atd., mohlo to být klidně čtvrt hodiny, dvacet minut.

Obhájce: Jak to probíhalo dál?

Svědek: Ty věci si vzal zpátky do toho batohu a odcházel a my jsme odjížděli, nevím přesně kam.

Obhájce: Kontrolovali jste i to vně toho plotu?

Svědek: Ne.

Státní zástupce žádá, aby byl svědek konfrontován se záznamem radiové komunikace a podle něj, aby zkusil upřesnit, jak dlouho na místě strážníci byli.

Svědek: Pokud jsme lustrovali tu osobu v 0:18, tak už jsme měli ten areál prohlédnutý.

Státní zástupce: Tedy ta lustrace probíhala na konci toho zásahu?

Svědek: Ano.

Obhájce: Můžete to znovu předestřít, jak to proběhlo?

Soudkyně opakuje, že to bylo v 0:12 nahlášeno a v 0:18 ho lustrovali.

Svědek: Nepochybně jsme uváděli i čas, kdy jsme odjížděli, který by měl být zaznamenán. Na místě jsme byli 0:15.

Obhájce: Jestliže jste byli na místě v 0:15, mohli jste všechny ty úkony stihnout za tři minuty?

Svědek: To ne.

Soudkyně: Takže jak byste to odhadl, takový zásah?

Svědek: Jak jsem řekl 15-20 minut.

Přísedící: Mezi těmi věcmi byly nějaké klíče?

Svědek: Mohly tam být, nepamatuji se.

Přísedící: Já mám na mysli klíče od auta.

Svědek: Nemohu říct.

Obhájce: Všiml jste si, že by mezi těmi věcmi byla nějaká spotřební elektronika?

Svědek: To si nevybavuju.

Obhájce: Šperky?

Svědek: Také nemohu říct.

Soudkyně: Ale byly tam nějaké ty igelitky, ty patřily obžalovanému?

Svědek: On nám to řekl.

Soudkyně: Vy jste řekl, že se choval motoricky v pořádku. Řeč byla taková, že nedokončil větu?

Svědek: Museli jsme mu všechno opakovat.

Soudkyně: Všimli jste si, že by byl nějaký zpocený?

Svědek: Ne, to nevšimli.

Státní zástupce: Když jste kontrolovali ty osobní věci, byly tam injekční stříkačky?

Svědek: Myslím si, že ano.

Soudkyně: Kolik jich bylo?

Svědek: Určitě víc než jedna.

Na řadě je další svědek, který se zatím nedostavil. Obě strany ale trvají na jeho výslechu.

Přistupuje se k výslechu policisty Tomáše S. Jeho i kolegu Lukáše V. zavolala bezpečnostní agentura: „Měli jsme tam hlášeno, že se mělo jednat o krádež měděných prvků, ale to se potom nepotvrdilo,“ uvedl na začátku Tomáš S.

Strážník popisuje, že prohledali objekt, našli tam Davida V., ten jim řekl, že tam ztratil zapalovač nebo kamínek od zapalovače. „Přišlo mi to divné,“ tvrdí strážník. Místo prohlíželi, ale nic tam nenašli.

Svědek: Vyndal věci z batohu, nás překvapilo, že vyndal kompoty. Upozornil nás na to, že v batohu jsou injekční stříkačky, abychom se o to neporanili.

Soudkyně: Pamatujete si, že by měl u sebe peníze?

Svědek: Papírový si myslim, že tam nebyly, ale stoprocentně vám to neřeknu. Drobné si myslím, že nějaké měl. Byla tam peněženka.

Soudkyně: Všiml jste si, že měl klíče od auta?

Svědek: To si nevybavuju. myslím, že měl nějaký klíče jako od domu. Já mam takový pocit, že nám ještě vyprávěl o mamince.

Soudkyně: Jak s vámi komunikoval?

Svědek: Byl takovej úslužnej, udělal, co jsme mu řekli. Ale upozornil nás na ty jehly, to moc lidí nedělají.

Soudkyně: Působil pod vlivem drog?

Svědek: To se těžko posuzuje, vypadal zanedbaně. Vypadal tak napůl mezi drogově závislým a bezdomovcem, mluvil plynule.

Soudkyně: Měl víc vrstev oblečení?

Svědek: Já mam pocit, že měl džíny a na tom nějaké šusťáky.

Soudkyně: Když vyndaval ty věci, tak ze všech vrstev oblečení?

Svědek: Já mam pocit, že ano, že si ty vrchní kalhoty sundal po kolena.

Soudkyně: Měl nějaké známky poranění?

Svědek: To si nevybavuju, myslím, že ne.

Soudkyně: Jak dlouho jste tam byli?

Svědek: Tak půl hodiny určitě.

Svědek si vzpomíná, že David V. hodně usiloval o lampičku, která tam byla vyhozená. „Byl na ní doslova závislý,“ tvrdí.

Svědek si je jistý, že zídka byla prázdná, věci tam rozprostřené nebyly.

Soudkyně: Měl nějaká další zavazadla, konkrétně igelitky dvě?

Svědek: On tam s ním šel kolega, myslím, že něco měl za plotem.

Svědek si nemůže vzpomenout, jestli měl občanku. „Ale asi ano, jinak bychom to řešili přes místní oddělení.“ Soudkyně se ptá, zda by jim stačil rodný list. „No, to bychom asi taky řešili přes místní oddělení, protože tam není fotka.“

Státní zástupce: Můžete specifikovat, co vy jste tam přímo dělal? 

Svědek: Kontroloval jsem ty plechy, ty byly neporušené, pak jsme prohlíželi to místo, kde mu měl vypadnout ten kamínek, pak jsme ho lustrovali u té zídky.

Státní zástupce: Vy jste se do té peněženky dívali?

Svědek: Já mam zafixované, že z ní vyndaval tu občanku, ale my jsme pak řešili x dalších lidí, takže jistý si nejsem.

Státní zástupce znovu nechává svědka popsat klíče od vozu Škoda a ptá se, jestli tam něco takového viděl.

Svědek: To bychom asi nějak řešili, že takovýhle člověk má klíče od auta.

Státní zástupce: Ukazoval něco tomu členovi ochranky, než jste tam přijeli?

Svědek: To nevím, spíš tam tak stál a koukal na něj jako na svatý obrázek, on byl takový hromotluk spíš.

Řeší se časový úsek. Povídali si pak s pánem z ochranky, celkem to mohlo být tak 45 minut, ale ke konci už byl obžalovaný pryč. Svědek si vzpomíná, že obžalovaný měl špinavé ruce. „To jsme přičítali tomu, že se hrabal v té popelnici.“

Obhájce: Dýchal nějak přerývavě jako po námaze?

Svědek: To ne. V obličeji neměl kapky potu, ale oblečení mělo několik vrstev.

Obhájce: Z těch věcí, co vyndal na tu zídku, bylo tam něco cennějšího? Elektronika, prsteny?

Svědek: To ne.

Obhájce: Tablet?

Svědek: Tablet ne, ale mobilní telefon nějaký starý mohl mít, to my nekontrolujeme. Mohl ho někde najít.

Přistupuje druhý svědek - strážník Lukáš V.

Soudkyně: Vzpomínáte si ještě dneska na ten zásah?

Svědek: Úsekově hodně. Byli jsme volaní na napadení objektu, tam jsme ztotožnili pána, kluci to obešli, já jsem tam s nim zůstal. Pamatuju si, že měl víc oblečení na sobě, nějaké konzervy.

Soudkyně: Jak se choval?

Svědek: Byl hodný, poslouchal.

Soudkyně: Jak působil?

Svědek: Něco mezi feťákem a bezdomovcem. Nebyl tak špinavej, ale bylo vidět, že je uživatel drog nebo je někdy užíval.

Soudkyně: Bylo vidět, že je pod vlivem?

Svědek: Nepotácel se nepadal, neusínal, mluvil plynule.

Soudkyně: Měl nějak nápadné oblečení?

Svědek: Měl velké džíny stažené páskem a pod nimi nějaké šusťákové kalhoty. Džíny sundal po kolena, v šusťákách myslím nic neměl, pak jsme ho proplácali. K místu, kde ztratil kamínek, šli kolegové, věci pak pokládal na zídku.

Soudkyně: Bylo tam něco ,než tam vyskládal své věci?

Svědek: Tak to si nevzpomenu.

Soudkyně: Všiml byste si, že to skládal už mezi nějaké vyskládané věci?

Svědek: No tak to ne.

Soudkyně: Takže tam nebyly.

Svědek: Ne.

Soudkyně: Měl kreditní karty?

Svědek: Ne.

Soudkyně: Všiml byste si bankovek?

Svědek: Ty tam určitě nebyly, byla tam černá kožená peněženka.

Soudkyně: Ukazoval vám obsah?

Svědek: To si nevybavím, jestli tam něco bylo.

Soudkyně: Měl doklady u sebe?

Svědek: To si nevzpomínám.

Soudkyně: Té verzi o kamínku jste věřili, připadala vám normální?

Svědek: Vzhledem k tomu, že ti lidé, které potkáváme, jsou různí, tak i věřili.

Soudkyně: Všimli jste si, že by měl nejen batoh, ale i nějaké igelitky?

Svědek: To mi říkali kolegové.

Soudkyně: Jaká doba uběhla do jeho propuštění?

Svědek: To je dva roky, ale tak 20 minut, půl hodiny...

Soudkyně: Zdrželi jste se tam pak?

Svědek: On šel tou jednosměrkou, jakože si tam šel pro ty igelitky. My jsme pak jeli k té Francouzské ulici dál tou jednosměrkou.

Soudkyně se pozastavuje už podruhé nad tím, proč nebyly prohlédnuty ty igelitky. Svědek vysvětluje, že u toho nebyl, ale prohlíželi ho, jestli nemá zbraň kvůli vlastní bezpečnosti a zjišťovali, jestli něco ukradl. Podle něj nemohl v areálu něco ukrást a dostat to za plot.

Státní zástupce znovu opakuje otázku s klíči, stejná odpověď jako u předchozích.

Soudkyně: Peněženku měl jednu?

Svědek: Já si nevzpomínám, mohl mít i dvě.

Svědek si myslí, že ji prohlédli, ale ničeho podezřelého si nevšimli.

Z těchto výslechů je to vše. Odpoledne budou vypovídat dvě svědkyně, které jsou podezřelé, a budou vyslechnuty odděleně, protože se bojí setkat s podezřelým.

Soudkyně se opět doptává obžalovaného Davida V.

„11. dubna mě zadrželi v Bille, 12. 4. mě odvezli k soudu krz ty čokolády, odtud mě odvezli na kongres, kde mě drželi až do 14. 4.,“ říká obžalovaný. Tam se ho ptali na tu peněženku.

„Oni mi to sami neřekli, že je to peněženka mrtvýho. Mně to začalo docházat, tak já jsem se jich sám zeptal: 'To jsem snad někoho zabil?' a oni: 'No budete divit, ale asi jo'.“

„A to jste pak řekl paní Lence (dealerka obžalovaného, pozn. red.)?“ ptá se soudkyně.

Soudkyně to s ním znovu shrnuje - závěr je, že si vraždu dovodil od policistů a z toho důvodu si i myslel, že ho sledují.

Podle odposlechů to vypadá, že chtěl David V. spoluvězni říct, že Milana P. a jeho taxík před vraždou viděl. Soudkyně s ním teď řeší, zda to tak bylo. Popisoval ho totiž jako šedivého. David V. vysvětluje, že to tak není. Že si myslel z těch dokladů, které měl u sebe, že ten pán je šedivý, a navíc z časopisu Krimi, kde byl vyfocený šedivý člověk, ale to byl pan Petr S. (vrahova první oběť, pzn. red.).

Soudkyně se vrací k deníku: "Proč tam máte u 31. 1. napsáno 'HRŮZA'?" ptá se. "Protože jsem měl hroznej den," vysvětluje obžalovaný. 

"Den předtím jsem zakoupil telefon, asi za 150, jsem telefon neměl a chtěl jsem ho mít. No a toho 31. jsem asi šel zase nějak krást, nebo já nevim. Koupil jsem špatné drogy a potřeboval jsem peníze na dobrý drogy. Takže jsem ten telefon musel zase prodat. Měl jsem takovou krizi, dojížděl jsem domu, to co jsem si sehnal za ten telefon, tak už to ze mě vyprchávalo. Řikal jsem si, že ještě potřebuju něco a uvědomil jsem si, že ještě můžu dojet do těch Jesenic. Tam jsem dojel úplně vyřízenej. Tam se mi nepodařilo nic ukrást a já v tom blížícím se absťáku věděl, že nebudu mít drogy na ráno. Tak jsem si napsal 'den hrůza'. Jesenice A zkřížený hnáty? No, že tam byla smrt, že to bylo hrozný. Proč lebka? Já nevim, to mě tak napadlo. Určitě to nemělo znamenat, že jsem někoho zabil."

Řeší se další záznam v deníku: 'policie, noc, zmlácený Ukrajinec, pouta, Jesenice, zkřížené hnáty'. „Jakože to tam bylo smrt, jako zabijácký,“ vysvětluje David V. Soudkyni zajímá jaká smrt. „No, že to bylo jako hrozný.“

„Proč vy, zkušený kriminálník, proč vás rozhodí výslech tak, že si to zapíšete do deníku?“ Ptá se soudkyně. „No, mě to nerozhodilo, mě to spíš unavovalo.“

„Vy jste nosil těch kšiltovek více?“ „No, doma jsem jich měl víc, na ven jsem nosil bílou, ale tu jsem onu noc ztratil. Pak jsou fotky, kde jsem měl černou, ale tu jsem nosil až po tom dvanáctým,“ vysvětluje David V. „Jak jste dostal od těch lidí toho 10.-11. 4. to oblečení, tak tam kšiltovka nebyla?“ Ptá se soudkyně. Obžalovaný tvrdí, že ne.

Přísedící se obžalovaného ptá znovu na peněženky. Ukazuje se nová věc. David V. říká, že v době, kdy ho lustrovali policisté, měl u sebe dvě peněženky, jednu svoji a ještě druhou! Z té své dal policistům rodný list. Nejprve říká, že tu druhou poněženku schoval před policisty a pak uvádí, že druhá možnost je, že ji měl v těch igelitkách, do kterých se nedívali.

„Kauza peněženky“ se přitom řeší už třetí den. Při každé zmínce o nich obžalovaný nabízí jinou verzi.

Obžalovaný ještě upřesňuje, že nepřelézal ten 3 metry vysoký plot, ale obešel to. „Před tou kontrolou městkou policií, vy sám jste mu ukazoval nějaké věci?“ Ptá se státní zástupce. „Ne, čekali jsme na tu policii.“

Následuje výslech znalců z oboru soudního lékařství - předstupuje doktor Procházka, který podrobil s Dr. Tomáškem soudní pitvě Daniela C. a Milana P. - obě oběti z 11. dubna.

Soudkyně shrnuje z protokolu, že oba byli zastřeleni. „Pokud jde o toxikologii, Milan P. měl překvapivě 1,69 promile alkoholu v krvi.“

Soudkyně: Bylo možno usoudit při pitvě na pozici útočníka a oběti?

Znalec: To nemůžeme přesně určit, ale dá se předpokládat, že seděli na pozici řidiče a rána přišla zprava z pozice spolujezdce například. Jestli se střílelo pravou nebo levou rukou nemůžeme říct, to je pro mě mechanoskopie.

Obhájce: V kolik hodin byla dělána ta zkouška?

Znalec: Po pitvě zemřelého, kdy se odebírá vzorek. Ten den odpoledne.

Obhájce: Byl byste schopen zpětně určit, jaká byla hladina alkholu v době zavraždění?

Znalec: Stále 1,69 - po smrti se ten alkohol přestane odbourávat, protože všechny biochemické procesy se zastaví.

Obhájce stále řeší hladinu alkoholu v krvi poškozeného.

Soudkyně: Já opravdu nevím, k čemu to směřuje, vy mu chcete dát pokutu? Je jasné, že se neoběsil. Já nechápu proč tady tu mrtvolu dehonestujete!

Obhájce vysvětluje, že směřuje k tomu, že Milan P. nemusel řídit. Soudkyně oponuje, že to bylo prokázáno a žádná jiná mrtvola se tam nenašla.

Soudkyně: Já ty otázky nepřipouštím, navíc to dokládá bezbrannost oběti, takže škodíte svému klientovi.

Soudkyně nechává však zodpovědět otázku na to, jak se projevuje taková hladina alkoholu. Následně se doptává, zda byly tedy pomalejší reakce oběti na nějaký útok?

Znalec: Ano, to se dá tak říct.

Obhájce chce vysvětlit, co myslela tím, že škodí klientovi. Soudkyně opakuje, že byl bezbrannější.

Obhájce znovu opakuje, že neví, jestli řídil skutečně Milan P., ale snaží se těmito otázkami zjistit, zda mohl ten den povolání vykonávat. Soudkyně to zřejmě předtím nezaregistrovala, nyní už si to vysvětlili.

U soudu se opět řešily pachové stopy - obhajoba v pondělí napadla nevyplněný formulář. Soudkyně četla celý pokyn.

Soudkyně si pro ověření výpovědi vězně nechala opatřit materiál, že obhájce Stupka byl skutečně advokátem matky obžalovaného v případu zpronevěry, ale nebyla odsouzena. V materiálech byla přesná částka, které se to týkalo, z důvodu možného ovlivňování svědků ji ale nebudeme uvádět.

„Já to chci vědět z důvodu, abychom později mohli prověřit výpověď Petra V. z předběžného řízení, který hovoří o 130 milionech,“ tvrdí obhájce.

Soud byl do jedné hodiny přerušen. Po přestávce přijdou k výslechu dvě svědkyně - manželky zavraždených taxikářů.

Po přestávce jsou všichni opět v soudní síni. Obhájce prosí o krátkou poradu s klientem.

Přistupuje se k výslechu svědkyně Vladimíry P. - manželky jedné z obětí. Celá vypověď bude po telefonu, paní Vladimíra se totiž bojí setkat s podezřelým.

Soudkyně: Jak dlouho váš manžel pracoval jako taxikář? Kdy jste ho viděla naposledy? Jak jste se dozvěděla o jeho smrti, a zejména kolik si denně mohl vydělat?

Svědkyně: Dojížděl z našeho přechodného bydliště u Pasova, třikrát nebo čtyřikrát za týden podle svého zdravotního stavu. Někdy jel dvakrát, někdy čtyřikrát, v ten kritický den odjížděl o půl osmé večer z domova, stanoviště měl u Smetanova nábřeží. Mluvili jsme spolu před 9. hodinou a byl v Praze už. Šla jsem spát, ráno jsem se probudila a doma nebyl, jenže večer mi říkal, že pojede do Humpolce na kapačku, protože byl astmatik. Pak jsem mu volala, myslela jsem, že má vypnutý telefon. Pak jsem mu volala kolem 11., to už mi to přišlo divné. Pak jsem volala dceři, ta říkala, že u ní byl kolem 9. a říkal, že je mu špatně a pojede brzy domů. Míval jedny klíče od auta a doma jsem žádné nenašla.

Soudkyně: Vám byly vráceny nějaké věci?

Svědkyně: Auto, tam byla nějaká mapa.

Soudkyně: Peněženka vám nebyla vrácena?

Svědkyně: Tu jsem měla identifikovat.

Soudkyně: Byly tam doklady?

Svědkyně: Ne. Vydělal si někdy 500,-, někdy dva tisíce, někdy mi řekl, že měl zůstat doma.

Soudkyně: Sám od sebe vozíval nějakou hotovost?

Svědkyně: Myslím, že měl u sebe vždycky peníze, aby měl na vrácení na pětitisícovku.

Soudkyně: Kolik měl peněženek?

Svědkyně: Dvě, protože tu větší část měl bokem, ale přesně to opravdu nezaručím, tam měl právě i ty doklady, u té větší částky.

Soudkyně: Vypadaly ty peněženky stejně?

Svědkyně: Ta jedna byla hnědá pánská peněženka a jedna byla taková kapsička.

Soudkyně: Jaké doklady s sebou vozil?

Svědkyně: Občanský průkaz, řidičák, kartičku pojištěnce, kartičku do knihovny, kartičku ZTP.

Soudkyně: Co se týče mobilního telefonu?

Svědkyně: Na to si můj muž moc nepotrpěl, měl to jen na telefonování. Měl nějakou Nokii, tablet neměl.

Státní zástupce: Kdy jste naposledy s manželem telefonicky hovořila?

Svědkyně: Kolem osmé hodiny 10. 4.. Ptala jsem se, co mám nakoupit, co mám na druhý den uvařit, on mi řekl, že mu není moc dobře, že pojede do Humpolce na kapačku a dá si něco tam.

Svědkyně při výslechu tiše pláče.

Státní zástupce: Říkal vám o nějakém konfliktu?

Svědkyně: Ne.

Státní zástupce: Vy jste to vozidlo také řídila?

Svědkyně: Ano.

Státní zástupce: Jak vypadal ten klíč?

Svědkyně: Taková krabička, obdélníček s ovladači a stříbrný klíček.

Státní zástupce: To vozidlo jste kupovali nové?

Svědkyně: Ne, ojeté.

Státní zástupce: Když jste ho kupovali, dostali jste kolik klíčů?

Svědkyně: Já myslím, že jen jeden.

Soudkyně: Měl a vozil s sebou nějaké kreditní karty?

Svědkyně: Ano, Homecredit jako kreditku.

Obhajoba: Jezdil pro nějaký dispečink nebo sám?

Svědkyně: Pro pana Jelínka, to je taxislužba, nevím, jak se to jmenovalo, v té výpovědi to bude napsáno.

Obhajoba: Tu peněženku tak, jak vám byla ukazována, poznala jste ji bezpečně?

Svědkyně:  Ano.

Svědkyně: Mohla byste popsat tu druhou peněženku, jak vypadala?

Obhajoba: Byla hnědá, otvírala se jako sešit.

To je konec výslechu manželky Milana P. Druhá svědkyně zatím není přítomna, soudkyně předvolala Petra P., bratra oběti Milana P.

Soudkyně: Vypovídal jste na policii dobrovolně?

Svědek: Ano.

Soudkyně: Kolikrát denně jezdil a kolik si asi vydělal?

Svědek: 3-4x týdně a vydělával si tak různě tři až 3500 tisíce asi. Jezdil v noci.

Soudkyně: Používal kreditky?

Svědek: Nevím.

Soudkyně: Jel jste s ním někdy? Nevíte kolik klíčů?

Svědek: To netušim, to by manželka věděla jeho.

Soudkyně: Jak ten klíč vypadal?

Svědek: Na dálkové ovládání, na superba to klasický, zámeček.

Soudkyně: Kdy nastupoval do práce?

Svědek: Kolem osmé, když začínal, tak u státní opery, a když skončilo představení, tak jel někam do centra a snažil se někoho obsadit.

Soudkyně: Nevíte, kolik měl peněženek?

Svědek: Nevím.

Soudkyně: Měl mobil?

Svědek: Ano, jeden.

Soudkyně: Tablet?

Svědek: To určitě ne.

Státní zástupce: Bavil jste se s bratrem, jakým způsobem tu službu vykonává?

Svědek: Já jsem jezdil 11 let, takže o tom něco vím. On prostě začínal u té státní opery a pak do centra.

Státní zástupce: Bavili jste se, že by prováděl nějakou selekci, že by bral úplně každého?

Svědek: Já bych řek, že ne.

Státní zástupce: Bavil se s vámi, že mu někdo nabízí nějaké věci ke koupi?

Svědek: Ne. 

Státní zástupce: Ta místa kde on se pohyboval to centrum dokážete definovat?

Svědek: Národní u Karlovejch lázní, za řeku na Smíchov nejezdil.

Státní zástupce: Z laického pohledu nabíral lidi prostě na ulici?

Svědek: Ano, on nejezdil přes dispečink, neměl stálý štafl.

Státní zástupce: Měl s někým problémy neshody?

Svědek: Nevím.

Státní zástupce: Říkal vám, že by měl s někým problémy v práci?

Svědek: Ne.

Státní zástupce: Jaké byl povahy?

Svědek: Byl strašně fixovaný na svou rodinu, udělal by pro ně všechno, byl strašně pracovitý.

Státní zástupce: Jak dlouho pracoval jako taxikář?

Svědek: Strašně dlouho, přes 20 let.

Přísedící: Říkal jste, že nejezdil na Smíchov. Myslíte, že by odmítl zákazníkovi, aby ho odvezl mimo město?

Svědek: My jsme o tom přemýšleli, on vždycky říkal, že lidi pozná. Byl silný astmatik a ten večer volal manželce, že je mu špatně. Takže si myslím, že nabral někoho, kdo jel tím směrem. On najížděl na dálnici, takže když nabral někoho, kdo chtěl do Uhříněvsi, tak si asi řekl, že je to dobré, že to má při cestě. On si stál za tím, že se v lidech vyzná...

Obhajoba ani David V. nemají dotaz. „Já pána neznám,“ řekl obžalovaný.

Začíná telefonní výslech druhé svědkyně Jitky S. - matky jedné z obětí.

Soudkyně: Kdy jste syna viděla naposledy, jak dlouho jezdil, kolik si asi průměrně vydělal, kolik u sebe míval peněz, jestli vozil mobily nebo tablety?

Svědkyně do telefonu pláče: Viděla jsem ho naposledy 10. dubna ve čtvrtek odpoledne, vezl mě, otce a švagra domů. Říkal, že družku odveze domů a bude jezdit a ráno 11. 4. mi zvonil telefon, byla to jeho družka, že Dáda není doma a nebere telefon. Pracoval tam měsíc. Volala jsem jim, kdy měl poslední zakázku. Pán mi to tam všechno zjistil, že měl naposledy od nich asi 11:57 ten večer nebo nevím. Tak jsem volala, jestli je tam GPS, tu nestihli zabudovat, tak jsem volala na policii. Pak jsem jela na policii nahlásit pohřešování, zjistila jsem čísla mobilů a co měl na sobě a pak přišla asi za hodinu a půl kriminálka a ta mi sdělila, že se stal obětí trestné činnosti.

Svědkyně hlasitě pláče.

Soudkyně: Kolik si vydělal?

Svědkyně: Asi dva tisíce, aby měl na rozměnění. To měl u sebe určitě.

Soudkyně: Co vám vrátili?

Svědkyně: Vrátili mi ve dvou obálkách dohromady asi 1700. To byly peníze, co si bral z domova na rozměnění. Peníze, co vydělal, asi dával do peněženky - vydělal 1500-2000,-. Když měl štěstí, tak i dva a půl. Myslím, si že pachatel nevěděl, že má ty peníze ještě v kapse.

Soudkyně: Jinak měl u sebe běžné doklady?

Svědkyně: Ano, v peněžence.

Státní zástupce: Hovořila jste se synem, byl pouze měsíc taxikářem, o způsobu jak vozí klienta?

Svědkyně: Říkal, že dostává klienty od AAA, ale když mu je nedávají, tak bere prostě z ulice, že kolikrát vydělá víc. 

Státní zástupce: Měl nějaké zásady, kam se klienti posazují?

Svědkyně: Ne, on byl začátečník. Strejdové mu říkali, že by je měl dávat dozadu, ale on byl drobounký, tichý, on by nedokázal nikomu poručit.

Státní zástupce: Kam jezdil?

Svědkyně: Jezdil hlavně do centra.

Státní zástupce: Jezdil mimo Prahu?

Svědkyně: Říkal, že jednou byl a taky říkal své družce, že vezl někoho do Uhříněvse a myslím, že to říkal i tatínkovi.

Obhájce ani David V. nemají dotazy.

„Na chodbě je družka pana poškozeného,“ říká soudkyně.

Dominika přichází do soudní síně.

Soudkyně: To, co jste řekla na policii, to je pravda?

Svědkyně: Ano.

Soudkyně: Kolik asi vydělal?

Svědkyně: Asi 2000,-

Soudkyně: Kam jezdíval?

Svědkyně: Jezdil po Praze, nevím kde přesně.

Soudkyně: Kde nosil peníze?

Svědkyně: V ponožce z bezpečnostních důvodů.

Soudkyně: Zákazníky bral jak?

Svědkyně: Přes dispečink.

Soudkyně: Náhodné bral taky?

Svědkyně: Měl to zakázané, ale bral je.

Státní zástupce: Kdy váš muž odešel 10. 11. jezdit?

Svědkyně: Kolem osmé hodiny.

Státní zástupce: Byli jste v nějakém kontaktu telefonickém?

Svědkyně: Volali jsme si a pak psali, asi do 11 hodin.

Státní zástupce: Obsah těch vašich hovorů a SMS zpráv byl jakého charakteru?

Svědkyně: Že jsem dala malou spát a podobně.

Soudkyně: Kolik dceři je?

Svědkyně: Teď pět.

Státní zástupce: Když jste spolu komunikovali, byl někde na štaflu, byl odstavený?

Svědkyně: Psal, že se šel najíst, prostě byl někde asi tam, kde stával.

Státní zástupce: Říkal vám, jestli má nějaká svá bezpečnostní opatření, kam je ve voze posadí?

Svědkyně: Vždycky řekl, ať jdou dopředu, nechtěl je mít vzadu, aby na ně viděl.

Státní zástupce: O tom, že si je posazuje na přední sedadlo, vám říkal?

Svědkyně: Ano.

Obhajoba ani David V. opět nemají žádné dotazy.

Soudkyně: Pro doplnění v souvislosti s výslechem znalce Procházky - pitva poškozeného Milana P. - se připomíná fotodokumentace, fotka č. 37, 30 a 31 - uporozňuji, že na fotografiích je zachycena krev a také ta nábojnice, to jenom k tomu, kdo auto řídil.

Soudkyně se obžalovaného v mezičase ptá, zda, až nastane jednání o prodloužení vazby, jestli bude chtít být vyslechnut. Zákonná lhůta totiž brzy vyprší. 

K vazbě je argumentace stejná jako v minulých případech - David V. slibuje, že bude bydlet u matky a vždy se dostaví. Obhájce dojednal budoucí zaměstnání. Dělal by v nějakém podniku překladače balíků.

Soudkyně řeší otázku násilí, kterého se měli policisté na Davidu V. dopustit při výslechu o detektoru lži.

Obžalovaný nedává souhlas se čtením jeho výslechů. „Nedávám souhlas, aby byly čteny moje výpovědi, s výjimkou výpovědi mě jako obviněného,“ říká. 

Soudkyně čte jména těch kriminalistů, on vylučuje jednoho, ale z těch dvou neví. „Víte, že všechny ty místnosti jsou opatřeny kamerami?“ Obžalovaný se usmívá. 

Soudkyně: Ten rivotril se kupuje v lahvičkách?

Obžalovaný: Ano, já jsem to nějak vyměnil s nějakým feťákem.

Soudkyně: Také jste ji pověsil na strom?

Obžalovaný: Nene, já jsem ji zabalil do takového fáče, aby třeba v tramvaji, kdybych uzobával, nebylo vidět, že jsou to léky, a pak jsem ji dal do kapsy.

David V. popisuje, že dva dny měl léky volně, pak je měl v lahvičce. Dochází ke sporu, kdy byl u Lenky, on stále tvrdí, že ve čtvrtek, ale podle záznamů to muselo být ve středu.

Lahvičku s rivotrilem vyměnil za pervitin a z té si vzal ještě osm. Předtím si ale bral ty volné, celkem měl za ten den 12 až 20 tabletek. Lahvička skončila pod zídkou, zkutálela se dolů, našel ji tam až po týdnu a ještě v ní byly léky.

Soudkyně: Jak se mohla kutálet v kapesníku?

Obžalovaný: Ve fáči, takhle byla omotaná do válečku. 

Znovu opakuje, že byl u Lenky dvakrát, i když ona řekla, že jednou - „Ona si to plete,“ tvrdí David V. Koupil poprvé ten rivotril, pak vyměnil za lahvičku a taky za to oblečení, další pervitin prodal, za ty peníze si pak u ní koupil drogy ještě znovu, myslí, že kolem 11:00.

V soudní síni se opět čtou seznamy úředních záznamů.

Nyní se řeší fotografie na průjezdné kameře na Podolském nábřeží, zda odpovídá, či neodpovídá realitě, protože je tam nejasné, jestli je to stín nebo vousy. Bylo ovšem zjištěno, že kamera způsobuje stín, který vypadá jako vousy, a to ve všech případech!

Obhájce toto nazval pseudopokusem. Kamera podle všeho zachytila někoho v jednom z taxíků, osoba ale měla vousy, což namítala obhajoba. Proto soudkyně nechávala dělat tento pokus.

Několik policistů se nechalo nafotit v tom autě a jak vypadají, podepsali místopřísežné prohlášení, že se mezitím neoholili. Tam se prokázalo, že kamera dělá stín v každém z případů.

Státní zástupce chce ještě provést jako důkaz fotografii ze zadržení na Hlavním nádraží ze dne 11. 4. Chce poukázat na oblečení, které má David V. na sobě a porovnat to s fotografií z vyšetřovacího pokusu z průjezdové kamery. „Chtěl bych poukázat na to, že ten svetr má pan David V. jiný než při vyšetřovacím pokusu, jelenní vzor, je světlý,“ tvrdí obhajoba.

Státní zástupce zdůrazňuje, že svetr pachatele má véčkový výstřih stejně jako svetr obžalovaného při zadržení z 11.4. „Já se domnívám, že to není svetr, ale je to bunda, takže těžko lze uzavřít, že vůbec je to nějaký výstřih do V,“ tvrdí obhájce.

Soudkyně si dávala zjistit, kolik mohli mít u sebe oběti v ten den. Petr S. ujel skoro přes 270 km včetně jízdy s vrahem, tržba 4339 Kč podle taxametru. Bez vraha měl Petr S. tržbu asi 2415,-. Milan P. měl mít tržbu cirka 500 korun. Daniel C. měl tržbu asi 1335 Kč, tam ale není započtena jízda s pachatelem a zpět. V jeho levé kapse se našla suma 1600,-.

Soudkyně ještě prověřovala výpověď dealerky Lenky, že skutečně v Týnci za synem byla ve středu. Bylo jí voláno z budky, odkud volal David V. podle svědků pravidelně. Z čehož vyplývá, že naposledy u ní obžalovaný kupoval drogy ve středu 9. 10.

K tomu obžalovaný trvá na své výpovědi.

Alexandr Abadon, který včera vypovídal před soudem, a David V. sedí ve stejné věznici (obžalovaný ve vazbě, pozn. red.). Abadon se vyjádřil, že pociťuje tlak ze strany spoluvězňů, který by mohl iniciovat David V.!

Obhájce žádá o ofocení materiálů ze spisu, vyjadřuje se ještě k fotkám policistů. Poukazujeme na odlišné světelné podmínky. „Dále, aby to bylo věrohodné, obžalovaný měl kolem 60 kilo, takže by to chtělo, aby byly fotografie celé postavy a u toho váhy,“ říká. Soudkyně vysvětluje, že to nařídila hlavně proto, aby bylo vidět, že ať je leden nebo březen, tak to stínítko kamery vrhá stín. Policisté navíc uvedli, že světelné podmínky byly stejné.

Soud je pro dnešek u konce, vážení čtenáři, děkujeme vám za pozornost. Zítra se opět přihlásíme s pokračováním ze soudu s taxivrahem.