21°C
Před 16 lety uprchl z Mírova Kajínek: Dopadli ho jen v trenýrkách po pěti týdnech
S doživotím se prostě nechtěl smířit. Jiří Kajínek o sobě dodnes tvrdí, že je nevinný, možná i proto před šestnácti lety, 29. října 2000, utekl jako vůbec první člověk z mírovské věznice. Dopaden byl až po více než pěti týdnech v Praze.
Kajínek ve vězení pobýval s přestávkami už od roku 1982. Většinou za majetkovou trestnou činnost. V roce 1993 skončil ve vězení za vraždu a pokus o vraždu, za kterou ho soud o pět let později odsoudil. Za svou kriminální kariéru se o útěk pokusil třikrát (jednou byl dopaden jen proto, že mu náhodný svědek podrazil nohy), počtvrté se mu podařilo zůstat na svobodě déle než pár minut.
Koncem října 2000 však Kajínek přeřezal mříže své cely ve věznici Mírov na Šumpersku a po svázaných prostěradlech se spustil za zdi káznice. Zastavit ho nedokázala ani střelba ostrahy. Policie ihned vyhlásila celostátní pátrání a přijala mimořádná bezpečnostní opatření, ale po uprchlém vězni jakoby se slehla zem.
Až 8. prosince 2000 ho Útvar rychlého nasazení zadržel v bytě na pražském sídlišti Velká Ohrada. Skrýval se v bytě Marie Černé, manželky jednoho z Orlických vrahů. URNA na místo přijela přibližně v 18:00.
Policisté na lanech podle něj vyrazili okno v pátém patře, zaznělo pět až šest explozí akustických výbušek a poté vnikli dovnitř. Kajínek v té chvíli ležel v posteli. Za několik minut policisté Kajínka vyvedli ven, na hlavě měl bílé prostěradlo. Naložili ho do zamřížovaného policejního automobilu a odvezli ho.
„Já jsem měl přijít do Prahy a v té Praze měly být připraveny neutrální bytové prostory, kde by nikdy nikoho nenapadlo, že tam může být Kajínek. A ti lidé, kteří to měli udělat, ty peníze zpronevěřili, protože nevěřili, že se to podaří,"“ řekl Kajínek v rozhovoru pro TV Nova.
Byt Černé nepovažoval za bezpečný a bylo podle něj jen otázkou času, kdy ho policie začne sledovat, a proto se chystal odejít. „Tak padlej na hlavu snad zase nejsem,“ reagoval vězeň na tvrzení policie, podle níž v bytě Černé v době její nepřítomnosti svítil a pouštěl televizi. Připustil, že policisté ho skutečně 8. listopadu mohli zahlédnout v okně.
Kajínek potvrdil, že se na svém útěku pohyboval po Praze, procházel se prý i po Karlově mostě. „Já jsem se pohyboval volně,“ zdůraznil. Připomněl, že nechtěl nikomu ublížit, že není žádný „krvežíznivý šílenec“, jak podle něj byla varována veřejnost. Útěk zosnoval, aby upozornil na sebe a svůj případ a aby dosáhl jeho obnovení. To se doposud nestalo, ačkoliv se o to Kajínek snažil.
Krajský soud v Plzni Kajínkovi v červnu 1998 uložil doživotní trest kvůli dvojnásobné nájemné vraždě podnikatele Štefana Jandy a jeho bodyguarda Juliána Pokoše a pokusu o vraždu. Ačkoliv se v médiích několikrát objevily informace o nových důkazech, údajně zpochybňujících Kajínkovu vinu, byl verdikt opakovaně potvrzen několika soudy.
Jiří Kajínek dodnes trvá na své nevině. V březnu 2011 zamítl Senát Krajského soudu v Plzni jeho žádost o obnovu procesu; verdikt posléze potvrdil Vrchní soud v Praze i Ústavní soud. A letos v únoru zamítl šumperský Okresní soud Kajínkovu žádost o přeřazení z věznice s ostrahou do věznice s dozorem, což v březnu potvrdil i Krajský soud v Olomouci.
Témata:
Související
