Na Žižkově už žijete hezkou řádku let. Proč jste se zabydlel právě tady?

Nechtělo se mi. Stěhoval jsem se před 22 lety. Kamarádi mě měli za blázna. Musíš mít dobrou adresu, říkali. Dejvice, Letná, to je pro tebe. Dnes se tomu už jen směju. Žižkov je skvělá adresa.

Žižkov je označován za nejcharismatičtější část Prahy. Pro jeho typické hospůdky, malé živnosti, sousedskou pospolitost. Vnímáte to podobně?

Přesně tak. V ulici se všichni známe. Hned vedle mám vinotéku v Lupáčovce. Centrum záchrany. Nejen pro to víno, ale její majitel Pavel za nás přebírá balíky a nejrůznější zásilky. Z vinotéky je tak trochu pošta, adresu už píšu rovnou k němu. Naproti v baráku jsem měl sousedku a den bez toho, abychom si ráno nezamávali a nezakřičeli na sebe pozdravy, jsem si neuměl představit. Za všechno mluví to, že  Divadlo Járy Cimrmana mám za rohem. Jára Cimrman by byl na Žižkov pyšný. Tady se traduje, že Žižka byl jeho prapraprapradědeček. Vlastně babička, ale to je jiná kapitola.

Líbilo by se vám žít na Žižkově v období třicátých let a prožívat atmosféru, kterou zachycuje film Fešák Hubert?

Líbilo. Například oblečení. A pak ty nekonečné flámy od hospůdky k hospůdce a od baru k baru. I když pravda, pro ty se nemusíme vracet do třicátých let. Navíc období to bylo velmi krátké. Pak přišla válka a bylo po radovánkách.

V obchoďáku vyhledává knihy nebo květiny
Autor: archiv Karla Voříška

Praha 3 se postupně mění.Zaznamenal jste proměny, které se podle vás povedly a které naopak v původní zástavbě působí jako pěst na oko?

Vadí mi paneláky. Nejen ty z minula, ale i nesmyslné vysoké králíkárny, které vyrůstají jak houby po dešti i na Žižkově. Zajímavá je Žižkovská věž. Z počátku mi dost vadila, ale teď už ne. Zvyknul jsem si. Život je v tomto směru velmi milosrdný. Přivyknete na všechno. I když. Lidská blbost ve všech podobách mi vadí stále.

Mnoho místních si přeje, aby Žižkov odolal moderní zástavbě a co nejvíce si zachoval původní ráz. Jak to vidíte vy?

Podepisuju. A mělo by to tak být všude. Po Žižkově je hodně opravených domů, které citlivě zachovávají svůj původní ráz. Jde to. Ono je asi jednodušší bourat, než hýčkat ducha doby minulé a přizpůsobit jej dnešnímu komfortu. Sám bydlím v domě, který má zachovaný ráz pavlače. I když pravda, poohlížím se teď po jiném bydlení. Chybí mi terasa nebo alespoň balkon. Kdybyste o něčem věděla, dejte tip.

Kousek od vás je moderní obchodní centrum. Chodíte tam nakupovat, nebo dáváte přednost klasickým krámkům?

Měli jsme v ulici typický žižkovský obchůdek a moje milá Vendulka z něj dělala skoro obřadní místo, kde byla radost nakupovat. Obchůdek zmizel, ale pár dalších zůstalo. A centrum, na které se ptáte, je mou základnou pro nejrůznější schůzky a jednání. A pak květinářství. Tam se zastavím vždycky.

Praha 3 má poměrně dost zeleně, kousek od vašeho bydliště je Parukářka a rozlehlý park na Vítkově. Zabrousíte občas i tam, jen tak na procházku nebo si zaběhat?

Fascinuje mě to velké množství zeleně, které tady máme. Vítkov a jeho Žižka hlídající celou Prahu a svůj Žižkov zvlášť, Parukářka, kde to hlavně v létě žije. Ale že bych tam chodil běhat, to ne. Jsem spíše kavárenský typ. Měl jsem období, kdy jsme na Vítkově na ochozu mauzolea popíjeli víno a mudrovali o životě. Asi to zase vyzkouším.

Moderování v terénu si obzvlášť užívá
Autor: archiv Karla Voříška

Využíváte služby některého z místních salonů, saun, bazénů či posiloven?

Salonů je na Žižkově hodně, některé i velmi lechtivé, ale na ty se asi neptáte. Mám blízko Olšanku, takže hlavně sauna v posledním patře. Posilovnu mám dolů z kopce, v Kotvě.

Jaké máte vztahy se sousedy v domě?

Máme výhodu, že je to malý činžovní dům, kde žije pár lidí. Navíc cizinců, takže vztahy jsou opravdu nadnárodní. Konverzace v angličtině zdarma. Ale jak jsem už říkal, chybí mi terasa, balkon. Chci se přestěhovat, je čas na změnu, posunout se dál. Něco hledám, ale Žižkov a jeho okolí bych opouštěl nerad.

Doporučil byste v Praze 3 nějaké místo, které stojí za to vidět?

Pohled z Vítkova od Žižky na Prahu a žižkovské střechy je k nezaplacení. Ale ono stačí jen tak bloumat uličkami Republiky Žižkov a občas zvednout oči od dlažby. Fasády opravených domů nebo nečekané schody mezi domy. V Rokycanově ulici jedny jsou a hrály už v mnoha filmech. Někdy upínáme zraky k monumentům, ale uniká nám zdánlivě všední krása drobností. A právě z těch maličkostí roztroušených po celém Žižkově je poskládána síla jeho genia loci. Jen umět naslouchat a dívat se. 

Spokojenost z vás jen vyzařuje. Přispívá k tomu i vaše práce?

Děkuju za to, že mohu dělat práci, která mě baví, a to je hlavně moderování Zpráv na Primě. Živé vysílání, 18:55 červená na kameře a Prima jede. To mám rád, adrenalin na pochodu. Těším se na to, že od 23. dubna vyráží Prima za svými diváky a každou sobotu budeme vysílat Zprávy z kamionu z různých měst po republice. Na nás s Klárou vyšel první květnový den, to je mimořádně neděle, vysíláme z Prahy, tuším že z Výstaviště. Právě to mě baví. Moderování nejrůznějších akcí, tiskových konferencí, společenských večerů, kde  jsem sám za sebe v první linii, z oka do oka svému divákovi. Další adrenalin. Jaké budou jeho reakce? Zatleská, zasměje se? A adrenalin do třetice jsou moje přednášky a semináře na téma „Dokonalá rétorika a přesvědčivé vystupování“, mluvit umíme všichni, někdo lépe, někdo stydlivěji, ale přesvědčivost je v každém z nás, jen u někoho potřebuje probudit a o to se na seminářích snažíme. Více o rétorické laboratoři je možné najít na www. karelvorisek.cz. Popisuju to i v knize „Jak být přesvědčivý a neztratit se v davu“, kterou jsem napsal spolu s doc. Jitkou Vysekalovou, prezidentkou České marketingové společnosti. I když mezi námi, někdy je velké umění se právě „ztratit v davu“, ale o tom bude až naše další knížka.

Rád si zarošťačí
Autor: archiv Karla Voříška

Jezdíte i po besedách?

Jezdím a s Jitkou máme pořad Šansonění, teď 3. 5. v klubu Lávka bude jeho další díl „Zamilované Šansonění“, poetické jamování slovem i hudbou. Každý z diváků může přinést svoji tvorbu a zarecitovat či zazpívat. Sám jdu příkladem, svoje básnické pokusy jsem vtěsnal do sbírky veršů  „Osudová životních šansoniérů“, kterou mi ilustrovali nadějní umělci Jana Štefana Voříšková a Štefan Jan Dojčan. Je toho víc. Stránky relaxace www.hovorykv.cz a další a další věci. Uf, Jitko, nezdá se vám, že moc pracujeme? Co jít na Vítkov k Žižkovi a dát si tam skleničku vína? Vím o jedné výborné vinotéce, kde ho koupíme…