Vražda se stala předloni v říjnu ve Štítné nad Vláří-Popově na Zlínsku. Saňák od počátku tvrdil, že chtěl příbuzného pouze postrašit a že smrtelná rána vyšla z revolveru nešťastnou náhodou při potyčce, což zopakoval i v ústavní stížnosti. Výsledek procesu je podle něj v extrémním rozporu s důkazy.

Podle ústavních soudců však justice rozhodla správně a soudy ve Zlíně a Olomouci se s argumenty obhajoby řádně vypořádaly. Již soud prvního stupně logicky odůvodnil, proč neuvěřil verzi o neúmyslném zabití v sebeobraně.

"Tento soud přitom správně poukázal mimo jiné na to, že stěžovatel v průběhu trestního řízení tuto svou verzi v některých důležitých detailech měnil, že znaleckým dokazováním nebyly na těle poškozeného zjištěny žádné známky zápasu a že při potyčce popisované stěžovatelem nemohlo dojít k tomu, aby byla střelná zbraň přiložena přímo na spánek poškozeného, případně jen několik milimetrů od hlavy, a navíc aby samovolně vystřelila," stojí v usnesení senátu se zpravodajem Vladimírem Sládečkem.

Vraždou vyvrcholily spory v rodině. Podle obžaloby švagr nejprve Saňáka na dvoře domu hrubě urážel, vyhrožoval mu zabitím a poté proti němu vykročil s nožem v ruce. Saňák utekl do svého pokoje a vrátil se s replikou perkusního revolveru a švagra střelil. Muž na místě zemřel.

Saňák tvrzení státního zástupce popíral, svůj čin omlouval švagrovou agresivitou. Podle znalce ale žádný z mužů neměl na rukou hematomy, které by svědčily o střetu.