Doba okouzlení technickým pokrokem je pryč, „umělé hmoty“ dnes evokují cosi levného a nedůvěryhodného a obyčejné červivé jablko je naopak symbolem luxusu zvaného „bio“.  Je to víra, je to vášeň, je to kšeft, ale skromnost a ohleduplnost k přírodě je samozřejmě pozitivní. Dokud nepřesáhne určitou mez.

Ve jménu pohanky
Pohankou myslím pro tentokrát onu plodinu, která je v bioobchodech velmi oblíbená, ale jistý „náboženský“ rozměr jejímu uctívání nechybí. Eko bio totiž dost často není jen volbou stravování, ale naukou, kterou její následovníci šíří s vervou jehovistů. Nestačí, že jdou „správnou cestou“ oni, je třeba k tomu zlákat i ostatní a samozřejmě to aplikovat na svých dětech. Bonbon? Jedině domácí.

Hodně se toho napsalo o domácích porodech, z látkových plen, které byly v dobách mého dětství nejobyčejnějším mainstreamem a nepříjemnou povinností, se stalo „látkování“, následované „bezplenkováním“, z nošení dítěte v šátku „šátkování“, z kojení je složitá vědecká disciplína a děti jsou „rozvíjeny“ nespočtem různých metod, vycházejících buď z praxe bezdětných amerických vědců, nebo z hluboké moudrosti pralesních kmenů.  Každopádně je třeba si o tom přečíst jednu, nebo více knih a zvolit myšlenkový tok, se kterým nejvíc souzníte. Pak buď můžete nechat dítě svobodně padat do jámy, nebo naopak stimulujete jeho nervovou soustavu pečlivě volenými podněty.  No a pak vyberete kroužek v podobném duchu, nejlépe už v půl roce dítěte, aby se nic nezanedbalo.

Jed kolektivu
Na lámání chleba dojde, když matce (či otci) skončí rodičovská dovolená. Dobře situovaným rodinám je hej, ale ostatní řeší dilema, kam dítě poslat. Do normální školky, kde se za odměnu dávají nezdravé bonbony a pohanka ne jídelníčku nebývá? Do soukromé školky, která je zase drahá? A co pak dál, se školou? Posílat dítě k neuvědomělé učitelce a neuvědomělým dětem, které nebyly rozvíjeny podle mustru, který rodina vyznává?

Odpověď by měla znít „ano“, aspoň pokud jde o zdravé děti. Jo, pošlete je tam. Nechte je „zvážit svět“, nedržte je ve skleníku vlastního přesvědčení a připravte je na to, že svou životní cestu si budou vybírat oni, ne vy. Vaše dítě dost pravděpodobně není tak „jemněhmotné“, aby ho styk s vrstevníky narušil a časem bude muset čelit i jiným dilematům, než jestli si dá bonbon, nebo ne.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti
Tendence ochránit potomstvo je sice přirozená, ale od určitého věku kontraproduktivní a nejlepší ochranou je naučit děti „přežít ve světě“, ne snažit se je od reality odizolovat. Přijde chvíle, kdy děti už chránit nedokážete, a čím později ke konfrontaci s okolím dojde, tím je bolestnější a tím víc zkušenosti z dětství chybí. Domácí škola jistě má smysl u dětí se speciálními potřebami, ale držet děti v izolaci, protože okolní svět není dostatečně perfektní, nebo neodpovídá našim představám, znamená zadělávat potomstvu na problémy a to dokonce i v případě, že vaše dítě má lepší pokojíček, než je třída v místní škole, nebo v případě, že vaše dítě raděj zůstává doma s vámi, než aby řešilo krizové situace.

Ostatně, nejvíc bio je přirozenost… a izolace mláďat přirozená není.