Vše pro dámu

Její peripetie ji proslavily mnohem víc, než zpěv, Iveta Bartošová je bezmála legendou a když máte špatný den, vždycky v ní snadno najdete osobu, která je na tom hůř. Na druhé straně, její ženské kouzlo zřejmě funguje, protože má kolem sebe pořád nějakého mužského „pečovatele“. Pravda, jsou trochu zvláštní, ale po pár panácích zřejmě jejich kvality pronikavě vzrostou.

Mimochodem, Iveta je, pokud odhlédneme od faktu, že se ráda napije, ideálem poddajné „ženské“ ženy, která hledá rytíře. Rytíři jsou s postupujícím věkem čím dál bizarnější, ale pořád jsou, a když se to tak vezme kolem a kolem, jsou ochotni i investovat. Někdy finančně, někdy vztahově, ale do hry ještě pořád cosi sázejí a ať si o nich myslíme cokoli, ze vztahu s něžnou Džambulí odcházejí značně zkrvaveni. Dokonce i zkušený kozák, kapelník Láďa Štaidl, kterého rozhodně nikdo nepodezírá z měkkosrdcatosti, si nakonec užil lecjaké karamboly a teď se stará o společného syna. Něco na té Ivetě zkrátka být musí.

Hitparáda divných týpků

Ne, že bych se chtěla pouštět do Ivetiny milostné archeologie, ostatně, příběh je dostatečně známý. S plavým Sepéšim aspirovali na dojemný a socialismu konvenující párek mladých, ať už jejich vztahy byly jakékoli, s andílkem Penkem zas na prince a princeznu diskoték.

Démonický Láďa zase dokonale ztělesnil omletý námět filmu o naivní hvězdičce, která upadla do spárů tvrdého producenta, na druhou stranu, zjevně jediný ze všech uměl Ivetu kočírovat natolik dobře, že se jí dařilo profesně.

Pak, po několika poněkud výstředních dobrodružstvích s mimozemšťany a s rádobyplaybojem Podhůrským zakotvila v manželství s pohádkářem Jirkou Pomejem (který ovšem aspoň nebyl podezřelý z domácího násilí) a pak už začalo zábavné období mezi operetním hrabětem Domenicem Martuccim, Aštarem Šeranem Macurou a frajerem žižkovského střihu Rychtářem (který naopak z domácího násilí tak trochu podezřelý je). Iveta, ať vypadá jakkoli na dně, to ještě umí roztočit a i když dalším aktérem tohohle tanga je vždycky mediální pozornost, po které většina zúčastněných prahne, nejspíš není jen obětí a hra, kterou hraje, jí poskytuje uspokojení. Že je to klouzačka do pekla si už po těch letech na vlnách alkoholu a vztahového adrenalinu nejspíš ani neuvědomuje.

Názor psycholožky Radany Roveny  Štěpánkové:

Když žena stále hledá stále ve svém partnerovi primárně  ochránce, stále nepřijala dostatečně svoji vnitřní schopnost se chránit, svoji samostatnost.  Každý v sobě máme vnitřní sílu, vnitřního ochránce, jen o nich někdy nevíme.  Za rozumný přístup považuji i to, že si žena sama udělá vnitřní rozbor toho, na jaké signály od muže reaguje a které ji opakovaně přivedly do nevyhovujícího vztahu. Pak by si vždy měla sama potenciálního partnera tímto zkoumavým pohledem prohlédnout. Znakem zralosti je i schopnost učit se z vlastních chyb, znakem moudrosti je i schopnost učit se z chyb druhých.

S klienty na takovém tématu pracujeme často. Než plně aktivujeme tyto schopnosti, je často třeba uzdravit vnitřní zranění. Často pochází z dětství,  kde do hluboké podvědomé úrovně přijali přesvědčení, že je pouze křehká žena, že nikdy sama nic nedokáže, že silná žena není žádoucí.