14°C
Tuto neděli Prima servírovala druhý díl záznamu z výběrových castingů. Další porci přehlídky nadání i trapné nesoudnosti v kotli krvežíznivého, zážitků chtivého publika.
Plejáda tristních i zajímavých výkonů kořeněná trapností, vtipností, příjemným údivem. Střety vysokých ambic s nulovou sebereflexí. Nepříjemný zvuk bzučáků, jimiž porota vyhazuje ze scény...
Být porotcem je na Talentu dřina. Zvlášť, když by měl být pokud možno vtipnou, duchaplnou a atraktivní protiváhou lidového jarmarku. To samé platí pro moderátory, v tomto případě mladé muže Prachaře a Pyco Rausche, kteří se zatím nijak neprosazují, ale tolik těžká a vítaná přirozenost je jim vlastní a to je podstatné.
Stravitelný eintopf zábavy
Druhý díl castingových záznamů dal jasně na vědomí, že talenty se derou na výsluní, byť na jedno zrno připadne spousta plev. Přiznejme si, že i ti, jež něčím oslovují a porotci je pouští dál, většinou aspirují na druhořadé varieté, provinční kabarety. Nicméně někteří z nich se mohou při notné dávce štěstí dobrými dělníky zábavy stát. I když v showbyznysu samotný talent bez síly osobnosti nestačí.
Stačí připomenout bezesporu výjimečně talentovaného muzikanta, malého rómského saxofonistu, jehož na konkurz do Bratislavy doprovodil autobus příbuzných. Daniela Boraka ze Švýcarska, mistra světa ve stepu, který by s kreativní choreografií v zábavním průmyslu formátu Las Vegas uspěl, jak poznamenal porotce Jaro Slávik.
Ale mnohem víc než hledaný talent drží u obrazovky emoce a těch se lidu dostává vrchovatě. Zranění jedné z akrobatických mažoretek v přímém přenosu. Malé děti, vzpurní outsideři, neposlušné kachny, city smílaný interpret operní árie z Turandot... A zkouška sesterské lásky a přejícnosti sester Matiových, které porota, především Jan Kraus, srdceryvně roztrhla a postup jedné podmínila odstoupením druhé…. Divák mohl být spokojen.
Porota se povedla
Dát dohromady Jana Krause, Jaro Slávika a přidat k nim Lucii Bílou byl velmi dobrý tah, který zatím skvěle vychází. I druhý díl Talentu potvrdil, že tohle trio je správně vyvážené. Nikdo nemá tendence sólo exhibovat, nikdo není za každou cenu vtipný, žádný nepůsobí křečovitě. Stejně jako u moderátorů i tady je sympatická přirozenost zásadní klad.
Největším překvapením zůstává zpěvačka Bílá, která kupodivu není afektovaná. Dobře ví, že jako žena by měla být nejvíc empatická, ale ne bezbřeze. A daří se jí sexy zdobit. Hra s účesy je zdařilá, outfity nepostrádají eleganci. Kolotočový look, k němuž Lucka leckdy tíhne a formát pořadu i svádí, se nekoná, což se rovněž počítá.
Plusem je i fakt, že úsporný Jan Kraus si ponechal ironii, ale není sžíravá a ubližující, jak se někdy stává. Fešák Jaro Slávik zdaleka není jen playboyem. A Bílé společnost těchto kultivovaných chlapů svědčí stejně jako to, že účinkuje v pořadu, který neaspiruje na umění, ale staví na vkusu masového diváka a síle naděje, což je přesně její parketa.
