14°C
Čeká vás nástup do vězení, co chce člověk stihnout, koho chce vidět, jak se cítí?
„Připravovat se na to asi nemusím, nejdu tam na 15 nebo 10 let nebo 5 let. Jdu tam na určitou dobu a samozřejmě chybět mi nejvíc bude Kačka, to je jasný. Je to člověk, který je pro mě srdcový, a je to žena mých snů a my to vlastně musíme potvrzovat každý den, že jsme spolu. Lidem to vadí a to je důkaz toho, že jsme opravdu pevný svazek a nevoníme těm lidem. Samozřejmě Kačka, rodina a kamarádi. Já věřím, že to zvládnu a tímhle tím se pomyslně uzavře můj kruh nějaký. To zúčtování mého života a pak se vrátím a budu čistý.“
Je tam asi nějaký vnitřní strach? Co vás čeká, když nevíte do čeho jdete.
„Strach, já nemám strach. Já před ničím neuhýbám, já tam chci jít se vztyčenou hlavou, zvedlou hlavou, a já vím opravdu, že je to na nějakou omezenou dobu. Byli tam slavní fotbalisti, byli tam slavní umělci, řekni mi dneska v téhle zemi, kdo tam nebyl... jo... možná těch lidí moc nebude, takže já to vnímám takhle. Já to beru jako další životní etapu… prostě bohužel. Já tam jdu sám za sebe. Já vím, kdo jsem. Kačka taky ví koho má vedle sebe se vztyčenou hlavou a jdu si tam s nějakou úctou a nějakou takovou tou pokorou k tomu všemu to odsedět.“
Jak si to představujete, až tam přijdete?
„Já si to můžu představovat jakkoli, ale nemaluju si to. Žiju v nějaký realitě, samozřejmě podvědomě ten obranný systém si říká - hele dobrý, bude to tam fajn. Dám to. Bude tam pohoda, udělám si tam to to to to, ale to je obranný mechanismus. Nevím, nikdy jsem tam nebyl. Teda jednou v Anglii, ale to byla taková krátkodobá epizodka asi na dva dny jenom. To bylo v pohodě. Nicméně nevím.“
Nezjišťoval jste si to, nepátral jste po tom?
„Samozřejmě, že jsem to zjišťoval, ale každý řekne něco. A já si myslím, že každý ten ústav má jiný pravidla, jiný metody, takže já říkám pravdu… fakt nevím. Nevím, do čeho jdu a nejsem na to připravený. Podvědomě to vědomí mám, tak že jsem si udělal takový mikro svět v sobě, že tam jdu se vztyčenou hlavou a prostě to tam jdu dát.“
Nebojíte se, že tam budete celebrita?
„Jednu věc vím, jak to je. Je to úplně jiný svět. Než je tady, v kterém žijeme normálně. Standardně. Já si myslím, že tam tyhle věci nějak fungovat nebudou.“
Kde je původ a začátek celé situace, ve které teď jste?
„To řeknu úplně jednoduše. Naběhl jsem... nebo takhle... začal jsem důvěřovat určitým lidem, který se obklopili kolem mě. Důvěřoval jsem jim, využili vlastně mé dobroty, pak následně toho zneužili, a proto to dopadlo, jak to dopadlo. Samozřejmě hlavní roli a velkou roli v tom hraje moje bývalá druhá žena Vladimíra Erbová, takže tam byl ten původ toho všeho, co se děje kolem mě a vlastně prakticky, jak to dopadlo.“
Co berete jako největší životní křivdu, co se stala?
„Můj největší životní omyl byl to, že jsem se dal dohromady, že jsem dal ten prostor Vladimíře Erbové, to byl můj největší omyl a problém, který si bohužel nesu do dneška. Křivda… že neunesu… já jsem se s tou křivdou nějak naučil žít, jo… a ta Kačka, která u ničeho vlastně nikdy nebyla, s minulostí nemá nic společného, a chci podotknout, že já tam jdu za tu minulost, s kterou ta Erbová má něco společného, tak najednou je špatná, nehodíme se k sobě, ona mě tam vlastně dostala. Já si nedokážu představit, že bych donášel na svou bývalou ženu, že udělala to a to a to. To se prostě nedělá a to už vypovídá něco o tom charakteru, takže pro tyhle věci mě strašně mrzí, že ta Kačka je v tom úplně nevinně a tohle mám pořád v sobě.“
Po odpykání trestu chcete začít nový život, co chcete dělat?
„Mám strašně moc nabídek na knihu, mám i filmový projekt, vrátím se zpátky k fotbalu, který jsem dělal doteď. Ještě dneska mám trénink individuální fotbalisty, takže do poslední chvilky to využívám, abych byl k dispozici těm klukům. Budu se motat kolem fotbalu, určitě. Moje priorita je teď to nějak vydržet, pak se vrátím a budeme cestovat a budeme si užívat a žít život, jako jsme žili předtím. Prostě obyčejný život. Ať se to zdá někomu, že je to laciný, nám se to takhle líbí. Nikomu neubližujeme, jsme šťastný takhle spolu a nám se to líbí.“
Co vaše exmanželka Renata?
„Já teďka asi možná řeknu věc, kterou ode mě málokdo čeká a já tyhle věci nedělám v životě a opravdu jsem je asi nikdy neudělal. Chtěl bych se omluvit své první ženě Renatě za to, že skončilo moje manželství díky Vladimíře Erbové, protože jsem si ji pustil do svého života. Proto bych se chtěl své ženě omluvit. Já jí to děsně dlužím a tímhle tím opravdu chci říct, že se omlouvám. Samozřejmě moje manželství by skončilo tak i tak, ale mohlo skončit, nebo by skončilo jinak a líp. Nebyly by kolem toho takový všelijaký excesy a problémy.“
Ona je to i velká vztahová zkouška...
„Vůbec, tak tohle máme vyřešený. Já jsem si 100% jistý Kačkou, protože ona je děsně silný člověk. Ona je někde úplně jinde. Ono se to nedá takhle… je na to málo času to popisovat. Je to Kačka a takhle to je a je to moje láska. Té se nebojím. U sebe můžu říct taky. Já to prostě dám. Já tam jdu na chvilku, takže, my to dáme. My to určitě dáme. Chtěl bych vzkázat všem lidem, ať o mě nemají strach v téhle zemi, že to dopadne dobře a že to vydržím.
Co maminka, jak to zvládá?
„Maminka to dává. Byli jsme tam. Maminka je držák. Ony sou si strašně podobný s Kačkou, ony si hned poprvé, když se viděly, tak si padly do oka. Jsou to stejný mentality, nátury, jsou to držáci prostě, o který se ten chlap může opravdu opřít. Prostě to dává a bere to, tak jak to je, a říká: patří to k tomu životu a za hlouposti se platí.“
Co starší plnoleté děti? Jak na to nahlíží?
„Telefonoval jsem s nimi, dvakrát nebo třikrát jsem telefonoval s Veronikou, když to vlastně vypuklo. Samozřejmě není jí to jedno, taky tomu nevěřila a úplně koukala. Já jsem s ní dokonce měl sraz i tady. V Hostivaři, kde jí to bylo strašně líto, že nikdy nečekala, že to takhle dopadne. Bylo jí to opravdu upřímně líto a Thomas... S Thomasem se ty vztahy napravují, ten kontakt není takový, ale pracuje se na tom a to mi zatím stačí. Já vím, že těch věcí se v minulosti napáchalo hrozně moc a ono se to musí spravovat postupně. Já věřím, že to skončí dobře.“
Máte velkou základnu, která vás nikdy neopustí... A to jsou Sparťani.
„Jo, tam je to natuty, tam je to jistý. To se přidala další velká masa fanoušků, co a jak. Tam je maximální podpora a už mám, že za mnou budou jezdit a že tam udělají velkou session s nataženou vlajkou. „Náš kapitán“… je otázka jestli jim to dovolí. Snad jo. Jo, v tomhle mám obrovskou podporu a já jim za to chci strašně moc poděkovat, protože mi to tímhle vrací.“
Poslední rozhovor, poslední slovo. Co by jste vzkázal?
„Chci všem vzkázat, aby vše nebrali, tak jak se píše v novinách, aby si každý udělal úsudek o tom člověku, až ho potká, až si s ním třeba to kafe dá. Ať nevěří těm blábolům, co se takhle povídá pak v bulváru. Já jsem normální člověk, Kačka je taky normální člověk. Žijeme normální svůj život a tímhle bych chtěl vzkázat všem - pokud něco budete psát, tak si to ověřte a všem přeju hlavně zdraví a už se na vás na všechny moc těším. Až se vrátím, tak uděláme nějaký pecky.“
