*Paní Vránová, pan režisér Filip říká, že Chalupáře zprvu ani dělat nechtěl. Jak jste je vnímala tenkrát vy a čím podle vás dodnes lákají?

„Je to zvláštní, že Chalupáři jsou tak svěží i po 40 letech. Potkávám lidi, kteří si vzpomínají na podrobnosti, maličkosti… a když tak zauvažuji, čím to je, tak myslím, že to je tím, že to je milý seriál. Zní to tak všeobecně, ale být něčím milý, citlivý a přitom vtipný, není jen tak. Je to tím, že jednak skupina, parta lidí, kteří se tu sešli, byli báječní kolegové. A režisér František Filip… Pamatuji se, jak mi říkal, jestli to není… ne snad pod jeho úroveň, ale takové obyčejné, jestli to vůbec má nebo nemá točit, a jak byl nakonec rád. Zpětně se na to dívá ani ne tak nostalgicky, ale jako na jednu ze svých nejmilejších prací. Tak jako já a řada mých kolegů. Je to o obyčejných věcech člověka, o běžném životě, neplete se do toho politika, hrají to báječní herci a dává to lidem pohodu. Toho je nám v dnešní době velice třeba.“

*Co jste říkala na svoji postavu uťápnuté ženušky?

„Když jsem otevřela scénáře, které mi poslali, tak se mi ta Anička od počátku líbila. Vítala jsem změnu, která se s tou postavou stane. Poslušná, pečlivá, sloužící, vařící pro svého muže, náfuku – úžasného Láďu Menšíka, která se mu nakonec pomstí a ukáže, že v ní je také kus krásné ženské a že to také dokáže. Lákalo mě to a bylo to velice milé. V té době jsem hrála ve Faustovi Markétu a podobné těžké věci, proto jsem za toto byla ráda, za něco lehkého a příjemného, fajnového.“

Video
délka: 00:41
1080p 720p 480p 360p 240p

Gabriela Vránová o Menšíkovi: Pil všechno, co teklo! Petr Macek, Petr Soukup

*Pamatujete si, kolik jste měla natáčecích dnů?

„Role je to poměrně veliká, myslím, že nastupuje někde ve třetím díle a objevuje se až do konce, takže času jsem na natáčení strávila dost. Byl tam se mnou i můj syn Ondrášek! To jsem ho jednou jedinkrát vzala s sebou na natáčení!“

*Dojížděla jste?

„Mnozí lidé tam čas trávili, ale mě vozili. Možná jsem tam někdy přespala, to už si nepamatuji, ale měla jsem malé dítě, dost jsem tehdy hrála, takže jsem vždy jela zpátky. Ona ta Višňová není tak daleko, ale není zase úplně za rohem. A co si vzpomínám, to musím říct, jak na mě hluboce zapůsobil nápis na kostele ve Višňové. První den, když jsem tam přijela a procházeli jsme si tam ta místa, tam jsem si všimla, že tam bylo – a dodnes to tam je – napsáno: Hodiny odbíjejí i tvůj čas. Pamatuj na konec. Tenkrát samozřejmě pro mě představa konce byla daleko vzdálená, dnes už to tak není. Ten nápis se mi ustavičně vybavuje, vryl se mi do paměti. Je přesný pro život lidský a na konec bychom pamatovat měli.“ 

*Kolik času jste ve Višňové strávila?

„Ve Višňové jsem toho neměla tolik, co v Praze. Točila jsem na Letné, točili jsme U Fleků, kde jsem tančila na stole, v noční Praze, v autobuse. Potom se toho hodně dotáčelo v hostivařských ateliérech. Takže přímo z té dědiny zas až tolik záběrů nemám. Natur záběrů z Višňové mám jen několik dnů. Ale právě z toho jednoho dne mi lidé připomínají větu, a smějí se u toho: Co si uvaříš, Čiháku! Jestli také doma svému manželovi takhle odpovídám, když se ptá, co bude k obědu. Dělají si ze mě legraci.“

Video
délka: 00:48
1080p 720p 480p 360p 240p

Gabriela Vránová: Jak vzpomínala na Chalupáře? Petr Macek, Petr Soukup

*Kdo z kolegů vám byl na natáčení nejbližší?

„Vzpomenu-li si na mnohé tváře, s nimiž jsem tam byla, tak s každým se mi objeví vzpomínka. S Menšíkem jsem se znala už dávno předtím, hráli jsme spolu ve filmu Hledá se táta v roce 1961. Z dvojice Sovák–Kemr mi byl samozřejmě bližší pan Kemr. Jednak proto, že jsem o něm napsala fejeton, kde jsem ho srovnávala se svým slovenským strýčkem Ferkem Báčim, katolickým farářem. Jak asi víte, pan Kemr byl také silně věřící katolík.“

*Co se vám vybaví, když se řekne Jiří Sovák?

„Osobní vzpomínky na něj moc nemám… Víte, humor pana Kemra, a nechtěla bych se pana Sováka dotknout, ale humor pana Kemra byl mnohem laskavější a mně bližší. Sovák byl bezesporu nesmírně vtipný, vždy dokázal vtipně odpovědět a glosovat. Ale rád se napil v té době, a to mně tenkrát vadilo.“ 

*Většina jeho blízkých i kolegů se shodne na tom, že měl blízko k postavě cholerického Humla…

„Nechtěla jsem ani mluvit o tom, že se dost blížil tomu, co hrál. On byl každopádně výborný herec, ale dovedu si ho představit s jeho ženou Aničkou, jak dokázal vrčet a být protivný.“ 

Video
délka: 01:06
1080p 720p 480p 360p 240p

Výročí smrti Jiřího Sováka: Jak Bohdalová vzpomíná na slavnou scénu? Petr Macek, Petr Soukup

*Máte vy nějakou takovou zkušenost?

„Jednou jsme jeli s vinohradským divadlem do NDR, kde jsme hráli Válku s mloky, byla to velká událost, a vzpomínám si, jak Sovák procházel mezi námi různě autobusem, hodně si dával, a mně to bylo hrozně protivné. Dokázal i obtěžovat, ale Bůh mu určitě všechno odpustil za to, jak byl vynikající hráč a ve své podstatě věřím, že i citlivý člověk.“ 

*Pilo se i na natáčení Chalupářů?

„Je normální, že když se sejdou lidé, kteří se mají rádi a navzájem jim je se sebou dobře, a nejsou to vysloveně nepřátelé alkoholu a neodmítají ho, mezi který já nepočítám víno… Víno je víno, to není alkohol. Láďa Menšík… (povzdech) Pamatuji si doby, kdy pil absolutně všechno, co teklo. Ale musím na jeho obhajobu říci, že nezapomenu, jak jednou v našem klubu, to nepil, nevzal si ani stopečku, ale bavil celou velkou společnost. Takže jeho zábavnost nebyla závislá na tom, kolik vypil.“

Video
délka: 00:45
1080p 720p 480p 360p 240p

František Filip: Proč nechtěl točit Chalupáře? Petr Macek, Jan Jedlička

*Jaký byl Menšík v civilu?

„On byl k nezadržení. To byl chrlič vtipných odpovědí, historek, nesmyslů, blbin, já nevím čeho všeho. A on jel, jel, jel… měli jsme den, který jsme trávili v přípravně, seděli jsme tam na takových lavicích, něco jsme popíjeli, byli tam pánové Hlinomaz, Bejvl, Stellinka Zázvorková, samozřejmě Menšík, Sovák… A ani ten Sovák nedokázal Menšíka trumfnout! Každý chtěl něco říct, něčím se v té debatě blýsknout, ale Láďa jel. A my se smáli a smáli, a nechtělo se nám už nic dělat, nejraději bychom jeli domů, ale přišel František Filip, a že dětičky, jak nám říkal, už dost. Že musíme dotočit program toho dne, a že nám slibuje, že až to skončí, že nás vezme na svou chalupu nedaleko, kde to všechno dopovídáme a kde se napijeme. A taky se tam jelo. A Láďa, jak byl rozjetý, tak to tam… dodělal. Stellinka tam Františkovi hned nastoupila do spíže a že nám něco uvaří, no prostě bylo takové všechno trošičku hrr. Chudák můj drahý František nemohl, když nás tam zval, tušit, že přijde jeho paní. Ona se zjevila trošku nečekaně, a Láďa, ten už byl v takovém rauši… To se ani nedá vyprávět, co všechno tam provedl. Ale paní Marie byla báječná, noblesně to přešla, a Láďa se potom cítil velice trapně. Druhý den mi volal, a ptal se, Gábi, co jsem tam dělal? Tak jsem mu řekla, jak byl hrozný, a že musí koupit kytku, bonboniéru, a zajít tam a omluvit se. A dokážu si představit, jak si tam kleknul a zlíbal paní Filipové ruce. On zase se dovedl chovat k ženám, jen bylo blbý, když to přepísknul.“

Fotogalerie
26 fotografií