Viděl jsem vás v nové hře Divadla ABC »August August, august«, na tyči tam předvádíte parádní kousky!

„To jsem ráda, že říkáte na tyči, ne u tyče, jak někdo nesprávně říká. U tyče se předvádí úplně jiný druh tance, než jste viděl (usmívá se). To, co předvádím v divadle, jsou vlastně prvky tzv. pole sportu, kterému se už asi tři roky závodně věnuji.“

Ten scénář vám udělali takhle na tělo?

„To ne, ve scénáři tyč původně nebyla, ale režisér Ondřej Zajíc to posunul a děj se neodehrává v cirkusové manéži, ale spíš ve varieté. A tam dnes velmi populární výstupy na tyči zakomponoval. A byl i docela rád, že má v divadle někoho, kdo to na tyči trochu umí.“

Trochu? Vždyť jste česká šampionka, jestli se nepletu?! (usmívá se)

„To jo, ale přijde mi to spíš vtipné. Jsem dvojnásobná mistryně republiky a na mistrovství světa v Londýně jsem byla šestá.“

Jak dlouhá je taková sestava na tyči?

„Časový limit je kolem čtyř minut, což je fakt hodně. Já jsem schopná cvičit v klidu tak dvě minuty, pak je to boj o život a je to na mém výkonu i vidět. Takže jsem i ráda, že tady v divadle při představení mám vystoupení na tyči tak minutu a půl. A musím to být schopná předvést i s lehkou horečkou nebo když nejsem úplně v kondici.“

To je obětavost! Když už mluvíme o práci, jste v divadle ve stálém angažmá?

„Ne, v Městských divadlech pražských, konkrétně v ABC, hostuji už deset let. Nyní tu hraji ve dvou představeních, v již zmíněném a ve hře Holky z kalendáře. Kromě ABC mám ještě šest dalších představení, ale na různých scénách, takže hraji sice často, ale dost rozdílné žánry. Ideální kombinace, aby člověk nezakrněl. Vzhledem k tomu, že jsem hodně svobodomyslný člověk, mám ráda různé projekty a svobodu v tom, co vezmu a co ne, vyhovuje mi být na volné noze. I tak tady mám v šatně svůj stoleček...“ (usmívá se)

Nejste jen divadelní herečka, hrála jste také v seriálu Rodinná pouta. Pak už jste se ale v TV seriálech neobjevovala, proč?

„Přestože to natáčení bylo výborná zkušenost, nechtělo se mi pak jít hned do dalšího seriálu. Herec by neměl zůstat u jednoho, jinak ho režiséři a producenti zařadí do jedné krabičky a těžko se z ní dostává. A druhým důvodem bylo, že pak jsem už neměla čas, starala jsem se totiž o dvě děti a snažila jsem se vytvořit zázemí partnerovi...“

Myslíte vašeho dnes již bývalého partnera Hynka Čermáka?

„Ano…“

Promiňte mi tu otázku… Už jste se vyrovnala s tím, že si našel jinou?

„Nevím, asi ano. Byl to šok, absolutně jsem nečekala, že odejde, to fakt ne. Vždycky jsme totiž byli schopni všechno vyřešit, promluvit si o čemkoli. Ale už bych se v tom nerada hrabala, asi to tak mělo být. Je to pro mě věc, se kterou se pořád ještě srovnávám, ale beru to jako fakt. Jsem jen zvědavá, kdy ten šrám zmizí definitivně.“ (smutný úsměv)

A rozumíte jeho motivaci?

„Ne, ani nemohu, nejsem v jeho kůži. Prostě se zamiloval. To se stává. A co bylo dál, to je jen jeho rozhodnutí, jeho svobodná volba.“

Pak má člověk věřit na lásku až za hrob…

„Hmm, pro mě byl spřízněnou duší, byli jsme rodina, tak si asi dovedete představit, že jsem velmi vyléčená z těchto iluzí. “

Obecně už nevěříte na život s někým až do smrti?

„Obecně věřím, nic nezatracuji, jen ten člověk, kterého jsem potkala v určitém věku a se kterým jsem se rozhodla mít rodinu, ten byl jenom jeden a s tím to prostě nevyšlo. Mrzí mě to kvůli dětem.“

Herecká profese je na takové přelety do jiného hnízda poměrně náchylná, co myslíte?

„Nemyslím si, že je to o profesi, je to o povaze lidí. Akorát právě v této profesi jsou lidé víc na očích. A pak je tam samozřejmě i druhá věc, že herci pracují s emocemi, zacházejí s nimi… A když na jevišti hraju, že někoho miluju, tak to nemohu jen předstírat, ale musím se do toho položit a cítit tu emoci. A pak záleží na povaze každého člověka, zda odděluje reálný život od dění na jevišti. To přece neznamená, že když budu hrát Hitlera, tak když pak slezu z jeviště, budu kosit lidi na ulici…“

Pěkný příklad… Myslíte si, že k tomu přenášení emocí z jeviště do života mají větší sklony muži?

„To si nemyslím, naopak spíše ženy, protože jsou emotivnější. Ale je to kus od kusu.“

Dovedete si představit, že by se k vám expartner vrátil?

„Ne. To bych nechtěla. Změnil se… I když možná nezměnil a byl takový i dřív, ale nebyl takový přede mnou, takže já ho prostě znala jinak. Každopádně má teď úplně jiné priority a hodnoty, ani nevím, co bych si s ním povídala. Nemám vůči němu žádnou zášť, žádný problém se s ním vidět nebo s ním pracovat, ale je to pro mě cizí člověk.“

To je hrozné, takové odcizení, po tolika letech…

„Je to divný, ale prostě prostě to tak je. Ale na světě se přece dějou mnohem horší věci...“

Váš bývalý partner si našel mladší ženu… Dovedete si představit, že byste vy měla třeba o 20 let mladšího muže?

„Ne, vůbec, ani o hodinu, ani o den mladšího. To mám srovnané, protože jsem za život asi třikrát měla o trochu mladšího partnera a nikdy to nedělalo dobrotu. A v tomhle jsem zásadová... Nebo spíš pověrčivá? “

Každopádně jdete životem dál, jste ještě mladá, pohledná…

„Život jde dál, ano… Mám děti, je to velká sranda, úplný masakr, to si asi dovedete představit. Dceři je 12, synovi 13 let. Větší děti, větší problémy. Ale je výhoda, že když točím nebo hraju, tak už jsou dost samostatné a mí rodiče také pomáhají. Mám velké štěstí.“

Zlobí děti? Že se ptám, že?

„Strašně! Ale já jim určitě také strašně lezu na nervy. A mám pocit, že neustále bojuju o titul nejhorší matka roku.“

To snad ne?!

„Dělám, co můžu, ale někdy holt vážně nemám čas… Tím pádem mám ale na druhou stranu velmi šikovné a samostatné děti.“

Chápu, musíte se hodně otáčet, abyste uživila rodinu…

„Tak samozřejmě, pracuju hodně, ale nestěžuju si. Naopak jsem moc ráda, že mám pořád tolik práce.“

Jednou z prací byl určitě i úspěšný seriál Přístav, vy ale právě seriálům moc nefandíte, zdá se…

„Nemám nic proti seriálům. Točila jsem Přístav a bylo to super, není seriál jako seriál. Ale taky je možné, že mám prostě štěstí na projekty i na lidi kolem. Musím zaklepat, nabídky mě potkávají tak, že mě obohacují, a ne vysávají.“

A také uživí?

„Samozřejmě, to k tomu patří. Je to o tom, že si člověk musí umět ohodnotit svou práci.“

Hostováním v divadle se dá uživit?

„Ano, záleží ale samozřejmě na tom, v kolika představeních hostujete a jak vás platí. Když jste v angažmá a nemáte nic jiného, tak je to finanční peklo. Na druhou stranu zas určitá jistota. A obdivuji kolegy třeba v oblastních divadlech, kde mají v rámci profese určitě míň možností, jak si přivydělat.“

Mluvili jsme už o dětech, prosazujete spíš takovou tu jejich moderní »nevýchovu «?

„Určitě ne, já se snažím prosazovat výchovu, ale děti by daly přednost nevýchově. Tam se trošku rozcházíme v názorech.“ (usmívá se)

Dnes jsou v módě tendence nechat dětem naprostou volnost…

„Tak s tím naprosto nesouhlasím, moje děti mají velkou svobodu, ale jsou hranice, na kterých trvám, aby je nepřekračovaly, o což se permanentně snaží. Pro mě je hlavní důvěra, když něco řekneme, ať to také platí. A funguje to, i když s výkyvy.“

I když máte tak málo času, najdete si ho třeba na lyžování s dětmi, když byla letos zima tak bohatá na sníh?

„Ano, přesněji řečeno, jezdíme na snowboardech, lyže už oba zavrhli, tak jsem se jim musela přizpůsobit. A nebojím se ani prudkých sjezdů, jsem už na prkně schopná splužit cokoliv.“ (směje se)

A co jiné sporty, třeba běhání, fitko?

„Fakt ne. To mě nebere. Ale dost mě bavilo, když jsem kdysi chodila k Rosťovi Osičkovi na tréninky boxu. Všechno šlo hladce až do chvíle, než přede mě dal nějakého soupeře… boxovat do pytle, to bylo fajn. Ale do člověka já prostě nejsem schopná mlátit. I kdybych chtěla.“

Tak to měl Hynek Čermák docela kliku… (usmívá se)

„To spíš já, ten kdyby se rozpřáhl, tak bych odletěla až do Austrálie…“

Daniela Choděrová je dvojnásobnou mistryní České republiky v pole sportu, své umění předvádí na tyči i v divadelním představení August August, august.

Video
Video se připravuje ...

Bývalka Hynka Čermáka Daniela Choděrová: Končí kariéru herečky? Tancuje u tyče! Kristýna Léblová, Lukáš Červený

Daniela má díky cvičení na tyči i ve čtyřiceti postavu bez chybičky:

Video
Video se připravuje ...

Ve čtyřiceti postavu bez chyby? Jde to, podívejte se na Danielu Choděrovou Tereza Kovářová

Fotogalerie
17 fotografií