8°C
Drsný detektiv v podání Hynka Čermáka vyšetřuje vraždy v divokém kraji Krušných hor. Televizní štáb využívá strašidelné trosky bývalého závodu jako kulisy k vykreslení ponuré atmosféry smyšleného příběhu, kde jsou vražděni lidé. Za druhé světové války však těm, co v důlním závodě Rolava pracovali, šlo skutečně o život. Někteří zemřeli během těžby, jiní byli zastřeleni na útěku. Jednalo se totiž o zajatce nacistů.
„Za války Hitler potřeboval strategicky důležité suroviny, jako byl i cín, který se používal pro různé slitiny, ale také k výrobě konzerv pro vojáky. V Německu cín nikde nebyl, a proto se musel do Německa dovážet,“ vypráví odborník na Rolavu Petr Rojík.
Proto si Hitler povolal odborníky a řekl jim, aby našli ložiska v okupovaných zemích. Objevili je v Krušných horách a v roce 1940 na Rolavě postavili těžební věž.
Z počátku zde pracovali lidé z okolí a němečtí odborníci. Později pro těžkou práci využívali válečné zajatce, kteří pocházeli hlavně z Francie a Sovětského svazu. Další byli z Polska, Ukrajiny, Řecka, Itálie, Holandska, ale byli tam i Češi. V prosinci 1942 dosáhl počet zajatců čísla 463.
„Někteří se snažili prchnout, ale to se jim nedařilo. Nacisti na ně posílali psy nebo je zastřelili na útěku,“ říká Rojík a dodává: „Jako vzpomínka na zastřelené jsou na okraji Rolavy památníčky.“
„O život tam přišel i Alexandr Majorov,“ popisuje Rojík. Podle svědkyně, která žila v blízké vesnici Jelení, Majorov fáral dolů, jenže když se měla rozjet těžební klec, uvědomil si, že se musí natáhnout pro důlní lampu. Nahnul se, těžební klec se rozjela, on zaklopýtal a spadl do temné díry 175 metrů hluboké šachty.
Podle Rojíka někteří zajatci přicházeli do tábora z východní fronty v silně zuboženém stavu. Byli těžce ranění a pro práci nepoužitelní. Mnozí z nich putovali do lazaretů, kde umírali. Jednalo se o mladé kluky okolo dvaceti let.
Hlad
„Ti, kteří přežili, často trpěli hladem. V německých archivech se dochovala stížnost samotného nacistického vedení tábora na nízké příděly potravin,“ líčí Rojík drsné podmínky, kvůli kterým se zajatci hroutili vyčerpáním.
Hned naproti průmyslovému areálu byl postaven zajatecký tábor Sauersack. Vězni zde byli ubytovaní v betonových zemljankách ve sklepích. V květnu 1945 se přiblížili američtí vojáci a sovětská armáda. Němečtí dozorci se zalekli, utekli a zajatci byli zachráněni.
Tábor se vylidnil a československé úřady stály před otázkou, co s šachtou dál. Poslaly tam známé geology, doktora Kratochvíla a Zoubka, aby metr za metrem prozkoumali chodby. Geologové rozhodli, že šachta není perspektivní pro další těžbu, a v roce 1946 ji nechali zavřít.
Největším celkem, který se dochoval, je skelet pětipatrové stavby úpravny rudy, kruhový bazén a zatopené podzemí, které měří asi 14 km. Dnes budovu využívají kromě filmařů také nadšenci pro paintball a je to oblíbená turistická atrakce. Ovšem pozor! Vstup na vlastní nebezpečí.
