14°C
Umíte hezky pozdravit česky, kolik českých slov ještě znáte?
„Když jsme natáčeli, nejezdil jsem z Vídně do Prahy autem, ale vlakem, takže znám všechny nápisy a slova, která se hlásí ve vlaku, jako jsou: Příští stanice, České dráhy, Pardubice, Hlavní nádraží.“
Setkal jste se nejen při svých cestách vlakem s českými fanoušky?
„Tady jsou hrozně příjemní lovci autogramů. Když po mně chtěl někdo podpis, tak mi vždy dali nějaký dárek, nějakou maličkost. Stalo se třeba také, že lidé přinesli české oplatky a dokonce malý obraz. To se v Rakousku nestane. Tam jsou lidé také milí ale nedávají vám dárky A v Německu naopak předpokládají, že musíte mít fotografie s autogramy u sebe.“
Líbí se vám tu?
„Myslím, že rakouský a český národ si je velice blízký, jsou sousedé, a proto má pochopitelně každý druhý Rakušan české kořeny. A tak je tomu i v mém případě. Moje babička také pochází z Česka.“
Setkala se vaše rodina za druhé světové války s nepříjemnými věci, jako je stíhání gestapem nebo koncentrační tábory?
„V naší rodině byly politické oběti. V podstatě každý německý voják musel bojovat, takže vlastně i můj dědeček musel nastoupit na frontu. Staršího bratra dědy měli dokonce snad lákat do SS, což se naštěstí nepovedlo. Moje babička měla tři děti, žila v Berlíně, a když byl bombardovaný, tak s nimi a bez manžela, který byl na frontě, utekla do Rakouska. A tam zažila konec války.“
I dnes se mluví o možném konfliktu v Evropě. V souvislosti s uprchlickou krizí.
„Je pro mě velice důležité i v souvislosti s tou dobou války probrat i současnost. Dříve, za třetí říše, bylo Německo nacionalistický stát. Víme, jak to dopadlo. 50 milionů mrtvých, dnes je naopak Německo v současné době uprchlické krize bez jakéhosi nacionalismu, což je jeden z mála států v Evropě. A vidím, že hlavně ve všech zemích východní Evropy nacionalismus prudce stoupá. A vnímám to velice kriticky. Místo toho, aby se hranice odbouraly, tak se více uzavírají.“
Když se řekne Česká republika, co se vám vybaví?
„Kavka, židovský hřbitov, golem, Mozart. A vybavuji si i černobílou fotku doby, kdy mi bylo pět let. Vznikla, když jsem navštívil strejdu Jendu v Praze. A jako dospělý si Česko spojuji hlavně s natáčením. Kdysi jsem v Praze částečně natáčel dva filmy.“
Jak vám zachutnala naše kuchyně?
„Chutnají mi všechny druhy knedlíků a musím říct, že česká kuchyně je hodně podobná té rakouské, respektive rakouská během průběhu sta let ji hodně ovlivnila.“
Na natáčení jste jezdil vlakem, pojedete s ním i teď?
„Samozřejmě.“
