14°C
Co nějaké lásky?
„Moje první láska v mateřské školce se jmenovala Olinka Kolmanová. Nesměla chodit v kombiné, když tam byli i ostatní kluci. Už tehdy jsem žárlil a zakazoval jsem jí to. To nám bylo pět let. Pak to pokračovalo na základce a střední. To jsem chodil s gymnastkami a krasobruslařkami. To bylo hodně žádaný zboží, protože měly větší prdelky!“
Kde jste potkal svou ženu?
„Překvapivě jsem svou baletku Barboru Kolaříkovou, dnes už Sobotkovou, potkal v Karlíně. Skamarádili jsme se v roce 2006, ale oba jsme tenkrát měli jiné kamarády. Za dva roky jsme zůstali v divadelním klubu skoro sami, povídali si, jaké máme trable, a pak mě sbalila. Přísahám, že to byla ona! Mě by nenapadlo, že bych mohl mít tak krásnou baletku, za kterou všichni pálili. Ale chvilku jsem dělal cavyky.“
To si s vámi musela užít, když jste pak onemocněl, že?
„No, to jo. To ten vztah i dost posílilo. Už jsem tak trochu tušil, že to je »ona«. Bylo mi osmatřicet, když jsem ji požádal o ruku. Přinesl jsem kytičku, klečel jsem, manželka předstírala i slzičky...“
Jste pořád žárlivý?
„Jasně, ale je pravda, že na Báru žárlím snad úplně nejmíň. Nevím, jestli je to tím, že jsme se vzali a máme dítě. Ale myslím, že jsem se uklidnil. Předtím to bylo ale šílené. To jsem nemohl ani spát. Byl jsem třeba na zájezdě, psal jsem jí, jak na ni myslím, jenže už popáté. A když mi odpověděla třeba v půl druhé ráno, tak mě sžíraly myšlenky, jak to, že je vzhůru tahle pozdě, co asi dělá! Bylo to strašný, to je jak nemoc.“
Zajímavé je, že jste si vzal baletku, jako byla vaše maminka.
„Maminka se toho, bohužel, nedožila. Určitě by ale byla ráda! Barča už má jen maminku, něco jsme si prožili... Dokonce jsme teď přišli o miminko, potratila ve čtvrtém měsíci. Ale snad to brzy bude všechno dobré.“
Máte malého syna, jaký je?
„Florián je skvělý, je to takový mix nás obou. Já jsem byl strašně rozmazlené dítě, jak se o mě staraly ty baletky, tak jsem si pomalu vybíral, která mě bude uspávat. Florián to má občas také tak, ale pak naštěstí je i tak trošku Kolařík, takže chlapák, roste jak z vody. Teď dělá všechno od hereckých etud, tančí, zpívá, občas naschvál mluví čínsky...“
Byl jste u porodu?
„Těch sedmadvacet hodin? Ano. Bylo to náročné, nakonec udělali akutní císařský řez, měl jsem strach. Takže posledních patnáct minut jsem čekal venku. Ale jinak jsem si to s ní pořádně odtrpěl.“
Vypadáte náramně spokojeně.
„Nechci si stěžovat. Mám svobodné povolání, které mě nesmírně těší. Ale mohl bych být trochu známější. Někteří lidé mě poznávají spíše podle hlasu, nebo si myslí, že dělám ve spořitelně v Kolíně. Na dovolené na Kosu na mě pořád koukala jedna paní s pánem. Asi po čtyřech dnech to nevydrželi a zeptali se, jestli nejsem to miminko z komedie S tebou mě baví svět. Asi jsem vypadal roztomile.“
Nehrál jste také v reklamě?
„Hrál. Asi nejznámější byla na pojišťovnu, jak jsem jel autem, narazil do mě šimpanz a pak jsme si dávali banány. Ale radši bych točil nějaký film nebo seriál.“
