Oblíbená hlasatelka Saskia Burešová ve své nejnovější knize „Co jsem ještě neřekla“ přiznala své podnikatelské záměry, které jí zlákaly hned po roce 1989. „Inspirovaly mě dopisy od divaček. Ptaly se, co dělám pro to, abych vypadala dobře. Jak pečuji o vlasy, o pleť,“ svěřila se Burešová ve knize.

Zpackaná rekonstrukce

Proto také absolvovala kosmetický kurz a pokukovala po vhodných prostorech pro salon. „V ulici, kde jsme bydleli, se uvolnilo bývalé agitační středisko. Potřebovalo to velkou přestavbu. Neměli jsme dost peněz, tak jsem si vzala půjčku,“ dále napsala.

To se jí ale hrubě nevyplatilo, při rekonstrukci stavitel zmizel a náklady se zvedly závratnou rychlostí. Navíc tento problém nebyl posledním. „Když jsme se konečně dostali ke kolaudaci, přišel nějaký pán a řekl, že je příbuzný majitele domu. A ten že si zažádal o navrácení,“ popisuje chvíle zoufalství hlasatelka. „Přestože jsme měli úředně vše v pořádku a jednali přesně podle zákona, byli jsme z nebytových prostor, které jsme za velké peníze zrekonstruovali, vyhozeni bez náhrady.“

Nová naděje

Pomoc ve složité situaci přišla jako zázrakem. „Bratr manželova kamaráda restituoval dům a měl volné sklepy. Museli jsme si vzít další půjčku, za niž jsme ručili veškerým majetkem,“ vzpomíná Saskia. I přes tuto šťastnou náhodu nemělo jejich trápení konec. „Když jsme se po letech dostali z nejhoršího a poplatili dluhy, majitel domu se zastřelil,“ pokračuje její vyprávění. „Dědicové dům okamžitě prodali zahraniční firmě. Byli jsme znovu na dlažbě,“ zakončuje své vyprávění v knize Burešová.

Pocit bezmoci

Hlasatelka ale druhý odchod nenechala jen tak a začala se soudit. Po šesti letech soudních sporů ale svůj boj vzdali. „Zbyl jen pocit absolutní nespravedlnosti,“ uzavřela své životní trápení Saskia. Ne nadarmo se říká, že každý by se měl držet toho, co umí.

Fotogalerie

6 fotografií

Saskia Burešová prozradila své trápení ve své nejnovější knize

Autor: Archiv Blesku