14°C
Olga Fastrová se živila jako učitelka. Po svatbě se spisovatelem Ottou Fastrem v roce 1898 ale musela zaměstnání opustit. Podle tehdejších zákonů nesměly být učitelky vdané. Narodily se jí tři dcery – Jarmila, Olga a Ludmila. Hned po sňatku začala Olga manželovi pomáhat s prací na tvorbě časopisu Thalia, který Fastr sám financoval. Když v roce 1906 zemřel, zůstala na všechno sama. Jen tak tak vyšla s penězi, a musela si tedy začít vydělávat tím, co uměla nejlépe: psaním!
Módní přehled
Už v prosinci 1906 zaujala tehdejší veřejnost článkem s názvem Co to jest emancipace žen? „Ženu emancipovanou krátce ostříhanou hlavou. Jako ženu, která pro svou šerednost či předpojatost nemohla naleznouti muže, a proto ze zášti způsobuje mužům nebezpečnou konkurenci v různých oborech povolání. To je však představa naprosto falešná,“ napsala tehdy Fastrová a svými slovy vzbudila obrovský rozruch. A už o pár měsíců později pracovala v deníku Národní politika. Jak jinak než jako redaktorka rubriky Módní přehled.
Chtěl ji zastřelit
Olga svým osobitým stylem popisovala módní trendy a doporučovala, jak by dámy muže, dozvěděli, že články píše žena, začali posílat do redakce nenávistné dopisy. Se stupňující se kritikou došla roku 1908 Olze trpělivost a napsala několik řádek na svoji obhajobu. „Nemohu už déle mlčet,“ psala a hned popisovala šokující historku, která se jí stala na ulici. „Já vás zastřelím,“ řekl jí jakýsi neznámý muž a pokračoval ve výhrůžném tónu: „Dokud jste nepsala ty svoje módní zprávy do Národní politiky, měl jsem pokoj, ale teď moje dcery každou neděli čert bere. Všechny by chtěly mít dle Yvonny klobouky, šaty i boty. Kde na to mám brát?“ Yvonna následně vysvětlila, novinách.
V sedmdesáti veslovala
V redakci Národní politiky Olga pracovala plných sedmadvacet let, ale přitom se věnovala i redigování jiných ženských časopisů – např. beletristické přílohy časopisu Nová pařížská móda či v roce 1919 prvního českého módního
časopisu Móda a vkus.
V roce 1936 odešla v
šedesáti letech do důchodu, ačkoliv byla velmi čilá. „Uvolňuji místo mladší kolegyni,“ řekla, když odcházela. Aktivní ovšem zůstala pořád. Věnovala se společenskému životu, velmi ráda tancovala a ještě ve svých sedmdesáti letech veslovala a plavala.
Odešla před koncem marše
Jednou seděla Olga Fastrová v Obecním domě, kde zrovna začali hrát rakouskou hymnu. Všichni hned vstali, ale Olga se zvedla pomaleji. Bylo 3. května 1915 a její reakci bedlivě sledoval horlivý setník – auditor vojenského soudu. Když kapela začala hrát Radeckého marš a Fastrová odešla ještě před jeho koncem, setník se ji ihned vydal udat. Olga byla zatčena, ale po třech dnech ji propustili, protože byla vdova a měla tři děti.
Historie se opakuje
Stejně jako Olga se dočkala výhrůžky smrtí i novinářka z módní policie Blesku Františka Čížková. „To, že mě zabije, mi řekl zpěvák Jarek Šimek,“ vzpomíná na nepříjemný zážitek Františka, ale zároveň dodává, že reakce na její hodnocení se různí. „Někdy mě lidé zastavují a ptají se mě, co by si měli vzít na sebe, a jindy mi vyčítají, že jsem někoho zbytečně zkritizovala.“ Nejvíce kritiky se na ni ale valí z úst anonymních čtenářů na internetových diskuzích. Ty Olga Fastrová naštěstí nezažila.
