Kdy vám zatím bratr Vladimír nejvíc chyběl?

„Už čtyřicet let jezdíme se stejnou partou pod stan na jedno místo do jižních Čech. Jeli jsme tam i letos, ale tentokrát už bez bráchy. Hodně jsem tam na něj myslel. Vlastně jsme od rána do večera mluvili jen o něm – co by řekl, jak by reagoval, co by dělal, jak by se tvářil. Byl tam pořád s námi. Taky jsme si ho tam kousek přivezli a rozsypali jeho popel.“

Prosím?

Mohl to být nejlepší rok Michala Dlouhého. Všechno zastínila smrt jeho bratra.

Autor: Blesk Dana Kolářová

„Měl to tam moc rád, tak tam bude navždy s námi.“

Věděl jste, že jeho odchod přijde tak rychle?

„Na tohle člověk není nikdy připravený. Všichni jsme do poslední chvíle věřili, že se to nějak změní. Sháněli jsme, co se dalo. Věřili jsme, že tu zatáčku ještě vybere…“

Mluvilo se o rakovině slinivky a žaludku. Co ho nakonec zabilo?

„Brácha o své nemoci věděl půl roku. Pozitivní nález měl na žaludku. Pan doktor říkal, že měl tu horší verzi rakoviny, takový rychlý šíp. Ke konci už to bylo asi všude.“

Nesl to ale velmi statečně.

„On se pral. Působil sice navenek, že je mu to všechno jedno, ale uvnitř se vším bojoval. Byl takový urputňáček. Pral se s rakovinou jako rytíř do poslední chvíle.“

Nerozmlouval jste mu, aby zvolnil v práci?

„U Kajínka jsme ještě nic netušili. Problémy se zažíváním měl totiž vždycky. Až když jsme točili náš poslední televizní film Domina, tak se to zhoršilo. Pár dní před začátkem natáčení si skočil do nemocnice na Karlák, někde mu řekli, že má zanedbané žaludeční vředy, a že by se to mělo pořádně vyšetřit. Chtěli si ho tam nechat čtrnáct dnů, ale on podepsal revers, aby se mohlo točit.“

Nikdo ho nepřesvědčil, že to za to nestojí?

„Říkal jsem mu to, ale on nikdy nic nevzdal. Slíbil, že bude hodnej a opatrnej. Jenže pak si ještě zlomil žebra… Bylo to hodně smolné období.“

Datum narození vaší dcery mělo být jakýmsi dárkem pro bratra, že?

„Chtěl jsem mu vrátit dárek k narozeninám, který mi dal před třemi lety. Jeho kluci se totiž narodili ve stejný den jako já. Těšil jsem se, že mu to budu moct oplatit. Nakonec jsme to prošvihli. Když se malá v noci narodila, tak jsem vytočil jeho číslo. V telefonu se ozvalo: Tak o kolik jsme to prosrali? Přiznal jsem, že o 45 minut. Chvíli bylo ticho a pak mi povídá: To je dobrý, je letní čas, to se nepočítá.“ 

Byl pro vás velký vzor?

„Já jsem vždycky tvrdil, že vzory nemám. Ale když máte takový příklad v rodině, tak se tomu neubráníte.“

Žárlil jste na něj někdy?

„Nemuseli jsme na sebe žárlit, oba jsme měli dost práce a každý trochu jinou. Někdy jsem mu ale trochu záviděl, to když jsem se na něho šel podívat do divadla. Říkal jsem si, že bych to chtěl umět jako on.“

Vždycky jste spolu dobře vycházeli, nebo jste měli i období větších neshod?

„Taky jsme měli takové časy. Jednou jsme spolu nemluvili snad půl roku. Pak jsem mu někde co donesl domu a když už jsem byl skoro pryč, najednou mi povídá: Skoč pro pivo. A zase to bylo dobrý.“

Kvůli čemu jste se tak pohádali?

„Kvůli jeho stylu života. Už tehdy mi bylo líto, že se takhle sám ničí. Asi dvakrát jsem zkusil domlouvat mu, ale bylo to marný. On si Míra vždycky život řídil sám.“

Byl o deset let starší, dával vám najevo, že jste jenom malej brácha?

„To nikdy, on byl spíš vodič, který vždycky pomáhal. Nejenom mně, ale i kamarádům a kolegům v práci. Naučil mě, že divadlo je kolektivní věc. Když tam bude jeden dobrý herec, tak to divadlu nic dobrého nepřinese. Musíte do toho zapojit všechny a teprve potom to bude fungovat.“

Byl váš sourozenecký vztah znát na jevišti?

„To bylo jen profesionální, žádný náznak toho, že je on starší a já mladší. U Chvály bláznovství, kterou jsme spolu hráli v divadle, jsme se ještě těsně před premiérou trochu pohádali. Nakonec jsem mu ustoupil. Kdybychom to udělali podle mě, byla by to fraška. On měl prostě vždycky nakonec pravdu.“

V čem jste si s ním podobný?

„Vzhledově jsme si nebyli podobní snad nikdy. Měli jsme ale velmi podobnou intonaci hlasu. Brácha před patnácti lety namluvil Tanec s vlky, a když se před čtyřmi lety předabovával, režisér Petr Pospíchal zavolal Mirkovi a říkal mu, že už má na tu roli moc starý hlas, že by to dal mně. Mirek mu odpověděl: Jasně, skvělej nápad. Pak to porovnáme.“

A jak to dopadlo?

„Hodně scén znělo úplně stejně.“

Během natáčení byl už Vladimír nemocný. Texty si však nikdy nespletl

Autor: Dana Kolářová,a Hollywood Classic Entertainment

Radil vám třeba i v tom, jak si říct o honorář?

„Taky jsme se o tom bavili, ale spíš se to člověk už za ty roky naučil. Tady v té malé zemi nemá smysl mít svého agenta, ten vás spíš o peníze připraví. Každý by si ale měl najmout právníka, který zkontroluje smlouvu. Mladé herce produkce někdy tak oholí, že je to až nehorázné.“

Je výše honorářů to, co vás přiměje vzít roli?

„Já dělám se studenty FAMU i zadarmo – tedy když mám čas. Jestli roli vezmu nebo ne, o tom mě přesvědčí scénář, režisér, parta lidí, se kterými se bude točit… Honorář není nejdůležitější.“

Za co utrácíte, když si vyděláte větší peníze?

„Točíme v České republice! Ty hvězdné hollywoodské honoráře jsou někde úplně jinde. Tady ty peníze vystačí leda na to, že si něco pořídíme do bytu, nebo na hezkou dovolenou. Zbytek spolkne běžný rodinný provoz. Hvězdné peníze nevydělávám.“

Zatím vše nasvědčuje tomu, že Kajínek bude mít u diváků úspěch. Podepsalo se to i na vašem honoráři?

„O těhle věcech se nemluví. Já i brácha jsme měli svou standardní cenu a Petr Jákl na ni přistoupil. Myslím, že se mu to vyplatilo, hlavně brácha svým výkonem film posunul ještě o kousek dál.“

Fotogalerie

6 fotografií

V Kajínkovi si zahrál Michal mopět policajta.

Autor: J.B.J.FILM

Scénář ke Kajínkovi vás nadchnul hned?

„Četl jsem několik verzí. Petr Jákl na začátku chtěl, abych hrál Kajínka. Oba dva jsme nakonec došli k tomu, že by to byla chyba. Neznámá tvář v hlavní roli pomůže divákovi lépe se ponořit do děje.“

Jak se lišila první verze scénáře od té konečné?

„Třeba v tom, že v ní byl Kajínek vylíčený moc kladně. Přeci jen je to kasař, který nežil zrovna příkladný život. Byla to trochu pohádka o Kajínkovi.“

Mnozí filmu vyčítají, že z něj dělá hrdinu.

„O kasařích se ale vždycky točily filmy, třeba Dannyho parťáci - šikovným kasařům lidi fandí.“

Zajímal jste se o jeho případ nějak víc?

„Na přípravu jsme měli docela dost času, takže mi o tom Petr vyprávěl. V prapůvodních plánech měl třeba nápad, že mě nechají na dva týdny zavřít na Mírov, kde bych správně pronikl do role. Lákalo mě to, ale zároveň jsem měl hroznej strach. Asi už bych potom byl do konce života hodnej.“

Je podle vás vinen, nebo ne?

„Netvrdím, že je nevinný, ale mělo by se to znovu otevřít a pořádně vyšetřit.“

Díváte se na sebe ve filmech rád?

„Nepatřím mezi ty, kteří by se při tom trápili. Třeba rvačka v Kajínkovi je fakt dobře udělaná, ta scéna se mi líbila. Nejenom kvůli mně, i kamera byla skvělá.“

S jakým svým filmem jste nejvíc spokojený a s jakým naopak nejméně?

„Já nikdy ničeho nelituji, i když se to třeba nepovede. Nejspokojenější jsem byl zatím asi se Sametovými vrahy.“

A na jakou práci se chystáte teď?

„Vypadá to, že na konci léta začnu točit na Slovensku. Ale vzal jsem to s podmínkou, že mě mají k dispozici jen 15 dnů v měsíci, abych měl čas na rodinu, abych pomohl manželce Zuzaně a věnoval se Aničce a Karolínce.“

Přejete si ještě syna?

„Já jsem šťastný za každé zdravé dítě. A vůbec za to, že to vyjde. Po Aničce se mě všichni ptali, co chci – jestli kluka, nebo holku, říkal jsem jim: to je fuk. Brácha mi radil, přej si holku, tak jsem rád, že mi to vyšlo.“

Proč vlastně vaši ženu tak tajíte?

„Já se s ní netajím, ale moc nevyhledáváme večírky, tak to tak může vypadat. Já je nemusím a Zuzka taky ne. Chodíme vlastně jen tam, kam musíme kvůli práci.“

Dřív jste chodil se známými herečkami Lucií Vondráčkovou a Sabinou Laurinovou, ale k oltáři jste si odvedl letušku. Jak jste ji sbalil?

„Já ji ukecal. S jejím tatínkem jsem hrál tenis. Než ji přivedl do našeho oddílu, tak ji doma varoval, ať si dá na mě pozor. Zrovna se tehdy rozešla s klukem a já byl taky sám. Zbytek týmu mě hecoval: zkus to, táta se zblázní, bude sranda. Když jsme se potkali poprvé, byl jsem zrov na po nějakém flámu, v jedné ruce cigáro, v druhé pivo. Nevěřila, že bych dokázal vzít raketu do ruky, natož ji sbalit.“

Nakonec se vám to ale povedlo…

„Za měsíc jsme spolu byli na večeři, popovídali jsme si a za tři měsíce jsme se dali dohromady. Asi mám kouzlo osobnosti.“

Na děti jste si taky počkal. Dřív jste je mít nechtěl?

„Nejdřív jsem chtěl děti já a moje tehdejší přítelkyně ne, pak zas chtěly ony a já ne. Samozřejmě se do toho motala také práce, ale i brácha mi radil, počkej si, stojí to za to. Měl pravdu. Jen jsem přišel o tu výhodu, být dětem parťák i za dvacet let.“

Vždycky se kolem vás motalo hodně žen?

„Nebylo to nikdy tak hrozný... Nejvíc mě potěší, když za mnou po představení někdo přijde a pochválí mi roli. Žádnou urputnou fanynku jsem neměl.“

A zakládáte si na tom, že jste sexy chlap?

„Já svoje tělo používám k práci, kdybych mohl, tak jím kachny s knedlíkama od rána do večera. Ale nejde to. Na krásu se já dívám jinak. Holky si taky vybírám podle něčeho jinýho – i když musím uznat, že vždycky byly hezký. Mě ale zajímalo, co mají uvnitř.“

Kdo je tedy podle vás sexy?

„To je těžké, pro mě je sexy ženská herečka, která umí hrát a klidně může být ošklivá jako noc. Třeba Barbara Streissand mi připadala vždycky fakt sexy a to asi není zrovna prototyp krásky. S chlapama je to stejný, mně třeba připadal jako sexy symbol brácha.“