14°C
Bujón v kostce původně vznikl pro lodní a vojenské kuchyně. Jako prapředek dnešních instantních potravin se zrodil ve Francii na konci 18. století. Tehdy dva chemici Joseph Proust a Antoine-Augustin Parmentiere uvařili silný vývar, který pak zahušťovali varem až k sirupovité konzistenci.
Poté jej nalili do forem, nechali zrosolovatět a pak vysušit. Takto připravené kostky se pak rozpouštěly ve vařící vodě a výsledkem byl vývar vonící podobně jako ten čerstvě uvařený. Zázračný vývar v kostce našel uplatnění už za napoleonských válek (1803–1815).
Jak zbohatnout na novém vynálezu, měli promyšlené bratři Knorrové, kteří v roce 1873 v Německu rozjeli výrobu polévkových past. Podnikatelskou šanci v tomto oboru viděl i švýcarský mlynář Julius Maggi. Založil konkurenční společnost a prodával kromě bujónů i první polévkové práškové směsi z luštěnin, určené především pro dělníky z továren jako náhrada za drahé maso.
Málo času na vaření Ve druhé polovině 19. století, kdy rostly továrny jako houby po dešti, se začala zvyšovat i zaměstnanost žen. A protože po dlouhých hodinách v práci neměly dělnice už čas na zdlouhavé postávání u plotny při přípravě masového vývaru, začaly bujóny v kostce být velmi poptávaným zbožím.
Gráfova kostka
České bujóny v kostce jsou spjaté se společností Graf, která vznikla v roce 1919 a pobočku měla v Chrudimi. V roce 1925 firma koupila budovu cukrovaru v Byšicích a přesunula tam většinu chrudimské výroby. Velmi prodávané byly především hovězí bujóny nazvané Gráfovy kostky (jedna za 6 haléřů).
V roce 1949 byla ale firma znárodněna a začleněna do Velkonákupní společnosti družstev, posléze do Průmyslu polévkových přípravků. A od 50. let nese firma název Vitana.
A nic se neděje, nikdo nesedí, nikdo škodu nenahradil a jede se dál...
A nyní nás krmí glutamátem, palmovým olejem a dalšíma sajrajtama včetně pařátků, peří, vlasů, brouků, škrobu... .Hnus fialovej.
