15°C
Svatý Václav: Jaký byl přemyslovský panovník, který se stal patronem Čech a jaký odkaz po něm zbyl?
28. září si připomínáme Den české státnosti. Svátek připomíná především svatého Václava, který byl v tento den zavražděn. Svátek má přitom dlouholetou tradici. Svatý Václav se totiž stal patronem Přemyslovců a následně Českých zemí jako takových.
- Den české státnosti
Odkdy je státním svátkem? - Svatý Václav
- Narození svatého Václava
- Vláda svatého Václava
- Smrt svatého Václava
Proč byl zavražděn svatý Václav?
Kde je pohřben svatý Václav? - Legendy o svatém Václavovi
Život svatého Václava
Crescente fide
Kristiánova legenda
Laurentiova legenda - Odkaz svatého Václava
Svatořečení svatého Václava
Patron Českého státu
Kult svatého Václava
Svatováclavský chorál
Svatováclavské poutě
Svatováclavské slavnosti
Sochy svatého Václava
- Další události z 28. září
Den české státnosti
Den zasvěcený svatému Václavovi se poprvé stal státním svátkem již za první republiky na základě zákona z roku 1925, kdy byl slaven jako Den svatého Václava. V českých zemích se ovšem slavil již za dob Rakouska-Uherska.
Jednotlivé země mocnářství totiž mohly slavit svátky svých patronů. A císařovna Marie Terezie Čechům určila jako jednoho z patronů právě sv. Václava, takže se jeho svátek slavil nejméně od druhé poloviny 18. století.
Kdy se stal Den české státnosti státním svátkem?
Po druhé světové válce se ovšem situace zkomplikovala, komunistická svátková úprava na den svatého Václava nepamatovala. Svátkem se tak 28. září znovu stalo v roce 2000 na základě nového zákona o svátcích.
Význam Václavova svátku ovšem přesahuje jak první republiku, tak Rakousko-Uhersko. Kníže se stal záhy světcem a brzy patronem celého rodu Přemyslovců, ze kterého sám pocházel.
Historicky je navíc postava svatého Václava a jeho bratra Boleslava zásadní i tím, že poté, co se první Přemyslovci osamostatnili od knížat Velké Moravy a Václav zajistil mír s německým králem, došlo k zformování zárodku českého státu.
Svatý Václav
Jak už bylo řečeno, moderní Den české státnosti spadá na svátek svatého Václava. Jméno přemyslovského knížete je přitom opředené řadou legend a bájí, které mu v zásluhách o Čechy přisuzují nezměrnou roli. O tom, kdo byl svatý Václav, toho není známo mnoho. Většina historiků vychází z legend, údaje z nich následně musejí porovnávat s věrohodnějšími prameny.
Kde a kdy se narodil svatý Václav?
Už samotný rok a místo jeho narození je nejisté. Historici se v současnosti shodují, že se narodil zřejmě roku 907. Asi nejznámější legenda o jeho životě však tvrdí, že se narodil již o čtyři roky dříve na Stochově, kde má dodnes růst dub, který na počest jeho narození zasadila jeho babička Ludmila.
Jisté ovšem je, že jde o syna knížete Vratislava (a vnuka prvního doloženého Přemyslovského knížete Bořivoje I.) a jeho manželky Drahomíry ze Stodor. Ví se rovněž, že když na začátku roku 921 zemřel jeho otec, nebyl ještě Václav považován za plnoletého a nějakou dobu za něj vládla jeho matka.
Vláda svatého Václava
Na základě historických pramenů je jasné, že se Václav ujal vlády nejpozději v roce 925. Kdy nechal převézt ostatky své babičky Ludmily z Tetína do Prahy. Přemyslovci v té době ovládali území v přibližně třicetikilometrovém okruhu kolem Prahy.
Na domácí scéně se hlavně snažil o konsolidaci svého území a možná i nadvládu nad dalšími knížaty na území dnešních čech. Tomu by napovídaly například texty Kristiánovy legendy nebo Dalimilovy kroniky, kde se mluví o jeho střetu a vítězství nad kouřimským knížetem. Jiné prameny pak napovídají o tom, že měl mezi knížaty ve svém okolí výsadní postavení, například zpráva o tom, že se zavázal odvádět daň z celých Čech saskému králi.
Zároveň ovšem musel řešit i nejednotnost vlastního panství. To dokládají zprávy a zkazky o rivalitě mezi jeho matkou Drahomírou a babičkou Ludmilou, stejně jako jeho spor s bratrem Boleslavem, který jej nakonec stál život.
Legendy často popisují i jeho velkou zbožnost, ta ovšem bude minimálně přibarvená představami o ideálním panovníkovi. Je ovšem jisté, že na Pražském hradě začal s budováním kostela svatého Víta, na jehož místě dnes stojí katedrála svatého Víta.
Ta může být spojená s jeho zahraniční politikou. Do Čech totiž v roce 929 vtrhl saský král Jindřich Ptáčník, kterému se Václav vzdal. Šlo ovšem spíše o vstoupení do poddanství, Václav totiž od Jindřicha získal jako relikvii část paže svatého Víta.
Smrt svatého Václava
Svatý Václav se nakonec stal obětí sporu, který vedl se svým mladším bratrem Boleslavem. Ten jej pozval do svého hradiště, aby společně oslavili svátek svatého Kosmy a Damiána. Druhý den pak měl Boleslav společně se svými poddanými svého bratra zavraždit na schodech kostela.
Legendy, které zavraždění Václava popisují, ovšem nehovoří o tom, ve kterém roce mělo k bratrovraždě dojít. Uvádí pouze, že k ní došlo v pondělí 28. září. Na začátek týdne 28. září připadlo v roce 929 a 935. Zatímco dříve se historici klaněli spíše k dřívějšímu datu Václavova skonu, dnes na základě dalších historických pramenů soudí, že k vraždě svatého Václava došlo spíše v pozdějším datu.
Proč byl svatý Václav zavražděn?
Není přitom ani jasné, co přesně bylo důvodem k vraždě svatého Václava. Mohla jím být čistě ctižádost Boleslava. Možné je i to, že Boleslav nesouhlasil s bratrovou zahraniční politikou.
Kde je pohřben svatý Václav?
Svatý Václav byl původně pohřben ve Staré Boleslavi. Podle legend ovšem jeho bratr jako pokání za svůj čin, nechal jeho tělo převézt do Prahy 4. března tři roky po vraždě. Někteří historici, stejně jako část legend, ovšem tvrdí, že k přenesení těla došlo až později, za života pražského biskupa Vojtěcha.
V současnosti leží Václavovy ostatky v jemu zasvěcené kapli v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Jeho lebka je ovšem součástí svatovítského pokladu.
Legendy o svatém Václavovi
Život svatého Václava se dochoval především v legendách, které o jeho životě začaly vznikat krátce po jeho smrti. Z různých legend následně čerpali i kronikáři Českých zemí v čele s Kosmou.
Život svatého Václava
K těm nejstarším patří legenda Život svatého Václava. Jde o krátký text psaný staroslověnsky, který pochází z poloviny desátého století, a pravděpodobně tak byla sepsána jen krátce po Václavově smrti.
Přestože je rozsahem jen krátká, je plná informací. Popisuje Václavův život od narození, přes postřižiny a stavbu kostela svatého Víta až po jeho smrt a převezení jeho těla zpátky do Prahy jeho bratrem Boleslavem.
Při popisu smrti svatého Václava pak legenda neváhá přirovnat jeho smrt ke smrti Ježíše Krista. Popisuje i zázrak, kdy se po tři dny měla na místě vraždy znovu objevovat Václavova krev.
Legenda Crescente fide
Jen o málo mladší než Život svatého Václava je latinsky psaná legenda Crescente fide (pojmenovaná je podle slov, kterými začíná). Pochází někdy ze závěrečné třetiny desátého století, a vznikla tak rovněž jen několik desetiletí po Václavově smrti.
Mimo jiné vyzdvihuje údajnou Václavovu zbožnost a mimo jiné tvrdí, že se chtěl vydat do Říma, kde by se stal mnichem. Jinak mluví o podobných okamžicích v jeho životě jako Život svatého Václava
Stejně jako starší legenda i Crescente fide popisuje zázrak s krví. Přidává pak zázrak, kdy při převozu Václavova těla z Boleslavi do Prahy překonal vůz s ostatky rozvodněnou řeku, zatímco jeho průvodci hledali dřevo pro stavbu mostu.
Kristiánova legenda
K dalším známým legendám o životě svatého Václava patří takzvaná Kristiánova či Křišťanova legenda. U té se vedou spory o její originalitě a pravosti. Pokud ji pokládáme za pravou, vznikla by pravděpodobně na konci 10. století. V opačném případě by šlo o falzum z rozmezí 12. až 14. století.
Legenda se předtím, než se dostane k životu Václava, popisuje i vládu prvních Přemyslovců. Naznačuje například, že Bořivoj vládl díky přízni knížat z Velké Moravy. Zároveň popisuje i vraždu svaté Ludmily a následně zázraky, které se měly dít u jejího hrobu. Zároveň příběh dál zvyšuje oddanost, s jakou měl Václav sloužit Bohu, když popisuje například to, že měl kníže sám sklízet pšenici nebo vinné hrozny a z úrody péct hostie a připravovat mešní víno.
Stejně jako další legenda i Kristiánova vyjmenovává zázraky, které měl Václav provést. Tvrdí například, že Václav na základě božího zjevení předpověděl smrt Ludmily. Znovu se objevuje i zpráva o znovu se objevující krvi nebo o přenesení vozu s ostatky svatého Václava přes rozvodněnou řeku. Zároveň popisuje to, jak k tělu mělo přirůst ucho, které Václavovi měli useknout při vraždě. Legenda popisuje i příběh údajného Václavova služebníka, který měl zabít jednoho z vrahů. Za svůj čin měl být následně dopaden a popraven Boleslavem, jeho tělo mělo následně zůstat pověšené tři roky, kdy ovšem nezetlelo, ani jej nesežrala divoká zvířata. K dobru legenda dává i tvrzení, že zločinci, kteří v modlitbách prosili svatého Václava o odpuštění, byli vysvobozeni z okovů.
Laurentiova legenda
Laurentiova či Vavřincova legenda vznikla rukou mnicha Vavřince z kláštera Monte Cassino v Itálii.
V popisu údajných zázraků se shoduje s předchozími legendami, narozdíl od nich ovšem uvádí, že k převezení ostatků svatého Václava zpět do Prahy mělo dojít až za působení svatého Vojtěcha jako pražského biskupa.
Odkaz svatého Václava
Jak dokládají zmíněné legendy, stal se svatý Václav již brzy po své smrti patronem České země, Čechů a Přemyslovců.
Svatořečení svatého Václava
Za jeho svatořečení je většinou považováno datum převezení jeho těla ze Staré Boleslavi, ke kterému došlo nejspíš 4. března 938.
Ve středověku totiž neexistoval kanonizační proces tak, jak je znám dnes, kdy musí nejprve potenciálního světce biskup označit za služebníka Božího a následně na popud papeže dojde k jeho beatifikaci a kanonizaci. Svatořečením se tak stávalo právě přenesení ostatků svatého do kostela.
Svatý Václav jako patron Českého státu
Význam svatého Václava pro jeho následovníky značí i historické prameny. Je například vyobrazený v Kodexu vyšehradském, který vznikl u příležitosti korunovace Vratislava II. za prvního českého krále. K té došlo asi 150 let po Václavově smrti.
Kult svatého Václava
Kromě zmíněného kodexu jsou zde i legendy, které začaly vznikat jen krátce po Václavově smrti. To značí, že svatováclavský kult začal být na území Čech budován v podstatě ihned.
K významným zastáncům svatováclavského kultu patřil další velký panovník – Karel IV. Ten nechal mimo jiné nad hrobem svatého Václava vybudovat jemu zasvěcenou kapli v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Zároveň Václavovi nechal zasvětit českou královskou korunu, která mimo korunovaci měla spočívat na jeho lebce.
Svatováclavský chorál
Dalším historickým důkazem o významu svatého Václava, který v upravené verzi existuje dodnes, je Svatováclavský chorál. Jeho první verze se dochovaly ze čtrnáctého století, zřejmě ovšem vznikl už ve století třináctém.
V počátcích Československa se dokonce objevily snahy, aby byl přijat jako státní hymna. Toho se ovšem nedosáhlo. Dodnes ovšem chorál můžeme slyšet během mší napříč Českou republikou, jelikož je Svatováclavský chorál zařazen v Jednotném kancionálu.
Svatováclavské poutě
Stará Boleslav se stala brzy i cílem řady poutníků, kteří se chtěli poklonit svatému Václavu, nebo mariánskému obrazu. Za tímto účelem zde již takřka tisíc let funguje Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána, která má za úkol pečovat o poutní místo a kult svatého Václava.
Starou Boleslav pak s Prahou spojuje takzvaná Svatá cesta. Jde o poutní cestu, která vede po trase, kterou se měl před svou smrtí Václav vydat a po které mělo být převezeno jeho tělo zpět do Prahy. O tom, kudy přesně vedla, není dodnes jasno. Jisté je pouze to, že poutníci vyráželi od svatovítské katedrály ke kostelu sv. Václava na Proseku, dále se ovšem popisy rozdělují.
Během let se na čas změnil i cíl poutí. V 17. století převážily významem mariánské poutě k Palladiu země české. Kolem nové poutní cesty byly navíc vystavěny kapličky. Ty sice značily mariánskou poutní cestu, ale reliéfy v nich zobrazovaly výjevy ze života svatého Václava a byly postaveny vždy vzdálené jedna od druhé na délku Karlova mostu. Ty ve výzdobě kombinovaly mariánské motivy a výjevy ze života svatého Václava.
Za komunistického režimu v Československu pak došlo k přerušení poutní tradice. K její obnově pak došlo až v současném tisíciletí. Moderní Národní svatováclavská pouť existuje v současné podobě od roku 2003. V roce 2009 se pak poutě zúčastnil i tehdejší papež Benedikt XVI. během své třídenní návštěvy České republiky.
Svatováclavské slavnosti
Populární jsou mimo tradiční poutě do Staré Boleslavi i svatováclavské slavnosti konané napříč republikou.
Sochy svatého Václava
Svatý Václav patří v Česku k nejoblíbenějším světcům. Míst, která ho připomínají, včetně soch, jsou tak napříč republikou stovky. Není tak překvapením, že jej vyobrazuje i jedna z nejznámějších soch v Česku.
Pomník svatého Václava na Václavském náměstí v současné podobě je dílem sochaře Josefa Václava Myslbeka. Ten uspěl v soutěži vypsané roku 1894 i díky tomu, že se světce rozhodl netradičně vyobrazit jako bojovníka.
Pomník se ovšem dočkal realizace až později. Podstavec byl dokončen v roce 1911, o rok později bylo odstraněno lešení, ale k oficiálnímu odhalení došlo až v roce 1913. Definitivně byl ovšem celý památník dokončen až po instalaci sochy svatého Vojtěcha v pravém zadním rohu pomníku (při pohledu na čelo pomníku) v roce 1925.
Nejde ovšem o první sochu svatého Václava, která na náměstí stála. První pomník má ovšem barokní původ. V druhé polovině 17. století jej vytvořil Jan Jiří Bendl na objednávku novoměstského magistrátu.
Barokní socha svatého Václava původně stála na kašně uprostřed Václavského náměstí (tehdy Koňského trhu) v úrovni dnešní Jindřišské ulice. V 19. století byla nejdříve přemístěna na klasicistní podstavec, který stál na náměstí o něco výše, než původní barokní kašna. Ani zde však původní socha nevydržela a v roce 1879 ji město přesunulo nejdříve do obecního skladiště a následně do proboštského parku na Vyšehradě. Finální místo pro ni našel vyšehradský probošt Mikuláš Karlach, který ji umístil do Štulcových sadů. V těch dodnes stojí její kopie, originál se nachází v Lapidáriu Národního muzea.
Další události z 28. září
Smrtí svatého Václava ovšem výčet důležitých události, ke kterým došlo 28. září, nekončí. Ve stejný den se odehrála i řada dalších významných událostí.
Vyvraždění Slavníkovců
K jedné z nejvýznamnějších událostí v začátcích českého státu došlo na 60. výročí smrti svatého Václava. Tehdy došlo v Libicích k vyvraždění rodu Slavníkovců.
Podobně jako u dalších věcí z raných dějin Českého státu panuje i zde řada nejasností. V prvé řadě není jisté, kdo vůbec Slavníkovci byli, ani kdo se vlastně stal jejich vrahy.
O rodu Slavníkovců se toho mnoho neví, nejstarší písemné zmínky jsou z církevních kronik a legend o svatém Vojtěchu. Ty ovšem mají tendenci světci a druhému pražskému biskupovi stranit. Je tak možné i to, že byli Slavníkovci příbuzensky spjati s rodem Přemyslovců.
Rod zřejmě ovládal území rozsáhlá území ve východních částech dnešních Čech. Například Kosmas jim ve své kronice přičítá území od Litomyšle na východě po Rokycany na západě a po Doudleby a Netolice na východě. Jisté ovšem je, že ovládali území v okolí dnešní Kutné Hory, kde těžili stříbro, ze kterého následně razili vlastní mince.
Stejně tak není shoda na tom, kdo a proč rod vyvraždil. Mezi podezřelými jsou samozřejmě Přemyslovci, kterým mohlo vadit přílišné bohatství Slavníkovců či jejich snaha o samostatnou zahraniční politiku. Kromě toho mohli Slavníkovce pobít i Vršovci, kteří v té době rovněž usilovali o moc ve formujícím se českém knížectví. Jejich motivem by pak měl být spor se svatým Vojtěchem, který měl poskytnout církevní azyl cizoložníkovi a manželce některého z Vršovců.
První vystavení korunovačních klenotů
V roce 1929 si Československo připomínalo 1000 let od smrti svatého Václava. To se oslavilo jednak otevřením dostavěné svatovítské katedrály, ve které se veřejnost mohla poprvé v novodobé historii podívat zblízka na korunovační klenoty v čele se Svatováclavskou korunou.
Svatováclavská koruna
Tu si nechal vyrobit ještě za života svého otce Karel IV. a nechal ji zasvětit svatému Václavu, který byl vnímán jako věčný panovník českých zemí. Aby jí dodal na důležitosti, měl do ní vložit trn z trnové koruny Ježíše Krista. Původně přitom mimo doby, kdy byla vynesena za účelem korunovace nového krále, či jiné podobně významné události, měla spočívat ve svatovítské katedrále na lebce svatého Václava.
Koruna má průměr 19 cm a včetně vrcholového kříže je stejně vysoká. Tvoří ji čtyři díly ve tvaru květu lilie z 22karátového zlata, každý je přitom bohatě pokryt drahými kameny. Na vrchu každé lilie je pak upevněna perla. Díly jsou dohromady spojené zlatými závlačkami, a navíc dvěma křížícími s oblouky.
Na vrcholu středových oblouků se nachází vrcholový křížek, ve kterém měl být umístěn jeden z trnů trnové koruny Kristovy. Při restaurování v roce 2013 se ovšem ukázalo, že komůrka, kde měl být trn umístěn, je zcela prázdná. Není ovšem zřejmé, zda byla prázdná vždy, nebo se trn někdy ztratil.
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Prvním stavitelem katedrály svatého Víta se stal Matyáš z Arrasu na objednávku Jana Lucemburského. Stavba započala roku 1344. První stavitel stihl zbudovat chór a osm kaplí, závěr chóru až po triforium a východní část chóru s dalšími dvěma kaplemi. Matyáš z Arrasu ovšem po osmi letech stavby zemřel. V té době už panoval Karel IV., který do Prahy přivedl dalšího významného stavitele Petra Parléře.
Ten vybudoval Svatováclavskou kapli nad hrobem svatého Václava, jižní předsíň a korunní komoru pro uložení korunovačních klenotů. Zároveň postavil základy zvonice a dokončil zaklenutí chóru. Ani on ovšem stavbu nestihl dokončit. Jeho synové stavbu ještě provizorně uzavřeli, následníci Karla IV. ovšem o dokončení katedrály nejevili zájem.
Průčelí včetně dvou věží se tak katedrála dočkala až na přelomu 19. a 20. století, kdy došlo k dostavbě podle projektu Josefa Krannera a Josefa Mockera, ani jeden se ovšem dostavby katedrály nedočkal a jako poslední tak na dostavbu dohlížel architekt Kamil Hilbert.
První stanné právo v protektorátu Čechy a Morava
28. září se začala psát i jedna z nejtemnějších epizod temných částí české historie. Den předtím dorazil v roce 1941 do tehdejšího protektorátu Čechy a Morava Reinhard Heydrich, který se stal zastupujícím říšským protektorem a 28. září vyhlásil v protektorátu první stanné právo.
Během toho byla v protektorátu v podstatě zničena první generace odbojářů. Stanné soudy v Praze a Brně tehdy nechaly popravit na 500 lidí a více než 2000 dalších poslaly do koncentračních táborů.
První stanné právo bylo zároveň jedním z důvodů, proč se česká exilová vláda rozhodla spustit operaci Anthropoid s cílem atentátu na Heydricha.
Video Místa, kde mrazí: Tady se schovávali po atentátu na Heydricha! A v Praze vás vozí neslyšící.
Video se připravuje ...
Témata:
Související
Predseda vlády Fiala so svojím kabinetom ide v jeho stopách . Tiež sa pchá do zadku silnejším ...